Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská! Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil, zbavil tě nepřítele. Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se už zlého! V onen den bude Jeruzalému řečeno: „Neboj se, Sijóne, nechť tvé ruce neochabnou! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá.“ Posbírám ty, kdo jsou zarmouceni, odloučeni od slavnosti, neboť jsou z tebe; břemeno potupy na nich leží. Sof 3,14–18
Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Fp 4, 4–7;
V ten čas řekl Ježíš: „Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Mt 11, 25–28
Sestry a bratři, opět se scházíme v duchu adventní doby – důvodem adventu je radost, že náš Pán opět přichází. Máme za sebou už několik dnů tohoto adventního času a měli bychom se radovat z toho, jak duchovně prospíváme. Přesto je na mnoha tvářích místo radosti vidět smutek, únava, obavy.
Mnoho lidí je na tom jako jedna paní, která se přišla pomodlit do kostela a říká Pánu Ježíši: „Pane, vím, že bych měla mít radost, ale kde ji vzít, když je v životě tolik trápení? Jsem nešťastná z dětí, které se vydaly špatnou cestou, zklamaná ze sebe, že jsem je lépe nevychovala, mám strach z toho, co bude, tak z čeho se mám radovat?“ A tu uslyší ve svém nitru laskavý hlas, který jí říká: „Moje milá, raduj se ze mne. Já jsem nepřišel, abych od vás radost vyžadoval, ale abych vám ji dával. Dej mi své trápení, ať tě mohu potěšit. Mně nevadí, když přijdeš do kostela se smutkem, pro mě je důležité, že odejdeš s nadějí.“
A aby se tak stalo i v našem životě dnes večer, přijměme pozvání Ježíše a nechme se povzbudit slavností, kterou nám dnes připravil. Tohoto spojení dosahuje křesťan vírou a láskou. Jako první chod nám dává krásné slovo z proroka Sofoniáše: „Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin izraelským králem, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, Sióne, ať nejsou tvoje ruce malátné! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz, plesá nad tebou v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou jásá jako ve dnech svátku.“
Uvěřit tomuto slovu znamená přijmout, že je určeno právě pro nás. Bůh je živý a mluví k nám právě v tuto chvíli. A my máme do textu dosadit své jméno a naslouchat. „Jásej, můj drahý, moje drahá (Jane, Josefe, Aničko, Marie…), raduj se a vesel celým srdcem!
A k tomu textu máme hned připojit druhé čtení z listu Filipským, nejlépe v jednotném čísle: „Bratře, sestro! Raduj se stále v Pánu, opakuji: Raduj se! Tvá mírnost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. O nic neměj starost! Ale ve všem předkládej Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání tvé srdce a myšlenky v Kristu Ježíši.“
Milovat Boha znamená s vděčností přijmout, co pro mě připravil. Dítě, které miluje své rodiče, se od nich nechá rádo pohladit a naslouchá jejich vlídným slovům. I my se nechme pohladit a povzbudit laskavým Božím slovem. Opakujme si ho se svým jménem, dokud do našeho srdce nevstoupí naděje, pokoj a radost. Radost, to nemusí být hlasité jásání a pusa od ucha k uchu. Radost může být i tichá. Jako když vyčerpaný poutník dosáhne vrcholu hory a z posledních sil spočine svým pohledem na kráse, která se před ním rozprostřela. Sedí, odpočívá, kochá se a jeho nitro vstřebává a v sobě ukládá radost. Tak se máme kochat dnešním Božím slovem. A nejen v kostele, ale i doma při své soukromé modlitbě.
Naše láska k Bohu spočívá v naslouchání, v přebývání s Ním. Pro mnoho lidí je velikým překvapením, když zjistí, že Bůh nechce bezchybnost, bezhříšnost, hrdinské skutky lásky a sebezapření. Bůh není šéf firmy. Je to milující a něžný tatínek, který šeptá svým dětem slova povzbuzení a útěchy. A advent je čas radosti, kterou nás obdaruje, když mu to dovolíme. Pojďme tedy k Pánu s radostí a On nám dá odpočinout. Amen.
Kázání ve středu 14. prosince 2016 Phanuel Osweto