První čtení: Izajáš 6, 1–10 Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel. Volali jeden k druhému: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem. I řekl jsem: „Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.“ Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, dotkl se mých úst a řekl: „Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen.“ Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne!“ Odpověděl: „Jdi a řekni tomuto lidu: »Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte.« Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven.“
Druhé čtení: Koloským 1, 15–17 On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá,
Evangelium: Lukáš 5, 1–11 Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.
Pokoj vám, sestry a bratři!
Minulou neděli jsme se od evangelisty Lukáše dozvěděli o návštěvě Pána Ježíše v Nazaretu. Tam Ježíš četl ze svitku proroka Izajáše o svém povolání: je ten, který přichází, aby přinesl radostnou zvěst a všechny zdeptané hříchem osvobodil. Lukáš věnoval veliké úsilí tomu, aby popsal, kdo Ježíš je. Jeho příběhy jsou neuvěřitelně dopodrobna. Chce nám ukázat, že tato cesta, kterou jsme si vybrali, je cesta správná, a dokazuje se to tím, co se stalo kolem našeho Pána, věci, které prokazují, že to byl Boží syn a Boží moc Ho doprovázela.
V páté kapitole předkládá pět příběhů, tří z nich začínají slovy „stalo se“ – Ekumenický překlad toto nepřekládá, ale používá slovíčko jednou (nebo „v jednom městě“, „jednoho dne“). Slyšeli jsme dneska: Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského. Lukáš tady popisuje tajný sen každého Bohem povolaného kazatele – lidé se tlačili, aby slyšeli Boží Slovo. Víme, že když Ježíš začal svou službu, konal mocné činy a kázal jako ten, který měl moc. Lidé se proto hrnuli za Ním a možná se na Něj také tlačili, ale důvod byl úplně jiný – lidé viděli veliké věci, které Ježíš udělal, a chtěli být uzdraveni a dotčeni Boží mocí. Tehdy od nich Ježíš odešel s tím, že musí kázat. Nyní však lidé přicházejí, aby slyšeli Boží Slovo.
Boží Slovo bylo pro tyto lidi něčím vzácným. Myslím, že bychom se měli hodně učit od těchto lidí. Oni chtěli sedět v první řadě. Toužili po tom, slyšet Boží Slovo. Věděli, že nejenom chlebem živ bude člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Nebyli lhostejní k Božímu Slovu.
Je to něco, co dělá Bůh v srdci člověka na straně jedné, ale je to také vlastní lidská touha na straně druhé. Kdekoliv bylo v Božím lidu v historii nějaké opravdové probuzení, tak tam byli lidé, kteří toužili po tom, slyšet Boží Slovo. Tato touha je výsledkem lásky k Bohu.
Víme, že jsou lidé, kteří nevynechají jedinou příležitost k tomu, aby zhlédli svůj oblíbený pořad v televizi, a udělají pro to všechno, aby ho mohli vidět. Další lidé mají své oblíbené sportovní kluby a kdykoliv jen mohou, tak se účastní jejich utkání. Na druhé straně je tak smutné, že tolik křesťanů nechce slyšet Boží Slovo. Není to novinka. Izajáš správně prorokoval, že srdce člověka bude obaleno tukem, uší zacpány a oči zalepeny, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven. To je smutný obraz, když slyšíme důvody, proč lidé nechodí do kostela. Někteří řeknou: To bylo dlouhé kázání, špatně jsem mu rozuměl, to bylo těžké, studovat Boží Slovo je pro mě příliš náročné, nemám to zapotřebí. Každý týden jsem příliš unavený, mám intelektuální zaměstnání, a tak potřebuji jiné aktivity, a ne Boží Slovo.
Ale my dnes čteme o lidech, kteří toužili po Božím Slově více než po čemkoliv jiném. Dychtivě hltali Boží Slovo. Možná můžeme namítnout, že dnešní kazatelé nejsou jako Ježíš, a je to pravda. Ovšem skutečnost je taková, že drtivá většina lidí, kteří přicházejí s touto námitkou, netouží ani po těch slovech, která kázal Ježíš, a když se jich zeptáte, jestli tedy čtou Bibli, zpravidla odpoví, že moc ne nebo dokonce vůbec ne.
Všimněme si zajímavé věci v našem textu – mezi lidmi, kteří měli touhu slyšet Ježíše, nebyl Petr. Ale nebyl nikde daleko. Je možné, že Ježíš vyhledal záměrně místo, kde byl Petr, Ondřej, Jakub a Jan, a dovedl celý zástup toužící slyšet Pánovo vyučování až k nim.
Ale vidíme také to, že Petr nebyl lhostejný. Když ho Ježíš požádal o loďku, tak Mu ji zapůjčil. Byl připravený sloužit. A jak uvidíme ještě dále, jeho srdce bylo pokorné.
Ve čtvrté kapitole uvádí Lukáš, že to byl Ježíš, kdo vešel do Šimonova domu a uzdravil Šimonovu tchýni, kterou trápila horečka. Nyní je tady příležitost, kdy může Šimon sloužit Pánu. A Pán této situace okamžitě využívá.
Je to ohromná věc, když si křesťané navzájem slouží. Jsem velice potěšen, kdykoliv slyším, jak si sloužíme navzájem. To je přesně to, co Ježíš chce, abychom dělali. Ježíš neváhá požádat Šimona o službu. Ježíš potřeboval Šimonovu loď, a tak si o ni řekl. A Šimon s ochotným srdcem sloužil Pánu. Možná toho měl dost a chtěl jít domů, ale Pán to potřeboval, a tak Šimon sloužil.
Co vy, bratři a sestry, jste připraveni sloužit Pánu i druhým? Vidíte potřebu, kterou je potřeba naplnit? Vidíte něco, co je potřeba aktuálně udělat v našem sboru? Může se jednat o cokoliv – o modlitbu, o pomoc nemocnému, o pomoc s nákupem, o hlídání dětí, o pomoc při přípravě v kostele, kde se scházíme, a s jeho úklidem, když odcházíme, a mohli bychom pokračovat.
A tak Ježíš nasedl do loďky, nechal se odrazit od břehu a vyučoval z lodi. Ježíš tady pokračuje v tom, co bylo Jeho programem, jak jsme to už dnes zmínili. Učil zástup. A Jeho vyučování bylo nějakým způsobem strukturované, protože mělo jasný začátek a konec. A když skončil, tak pokračuje ve svém jednání se Šimonem Petrem. L 5, 4 Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!“ L 5, 5 Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili.“
To je vážné slovo: zajeď na hlubinu a spusť sítě k lovu. A je to vážné slovo také pro nás, moji milí. Mezi nejčastější věci, které nám brání jít do hloubky a následovat Boha ve velmi těsném vztahu, patří dva postoje. Tím prvním je pýcha, která se skrývá za našimi obavami z lidí a za našimi zkušenostmi, a tím druhým postojem je lenost. Další důvod nevidím.
A tak nechceme jít do hloubky Božího Slova, nechceme strávit čas s Bohem na modlitbách, nechceme se podřídit tomu, co jasně říká ve svém Slově, protože naše zkušenosti jsou tak jiné. Nebo možná říkáme, že chceme, ale neděláme to. Takže výsledek je stejný a my vlastně nechceme.
Podívejme se do textu, co se stalo, když Šimon uposlechl Pánovo Slovo a následoval Ho. Lukáš píše: Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Ale jak mohl Ježíš vědět, kam má Šimon zajet a kde budou ryby? Chci na závěr zmínit tři věci:
Ježíš je vševědoucí. Když se narodil jako člověk, tak byl Boží Syn omezen lidským tělem, přesto si zachoval svou Božskou přirozenost. Proto je vševědoucí. Vidíme to v následujícím příběhu z L 5, 22 Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Jak to, že tak uvažujete?“ Proto Ježíš věděl, kde jsou ryby. Ale nemůžeme zůstat jen u toho. Bůh je také všemohoucí.
Ježíš je stvořitel. V našem druhém čtení jsme dnes slyšeli: On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření. Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jím – to, co je vidět, i co vidět není, trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze něj a pro něj bylo stvořeno vše a on je přede vším a jím všechno stojí.
A na jiném místě čteme: J 1, 1–3 Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je.
Ježíš to udělal tak, aby tam ty ryby byly. A tím dochází k důležité věci: Když Bůh stvořil člověka, dal mu vládu nad mořskými rybami (Gn 1, 28). Ale svým pádem člověk tuto vládu ztratil. A Ježíš tady tuto vládu obnovuje. Šimon si uvědomoval tyto skutečnosti, a z toho, jak zareagoval, vidíme, že pochopil, že před ním stojí Stvořitel.
To je život, který máme žít každý den. Nemusíme nutně všechno fyzicky opustit, jako to udělali tito rybáři, ale to, co musíme, je změnit cíl svého života, změnit motivaci svého života. Následovat Krista, ať to stojí cokoliv. K tomu nám dopomáhej všemohoucí Bůh. Amen.
Phanuel Osweto 6. února 2022