Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. Izajáš 9, 1–6
Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. Titovi 2, 11–13
Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Lukáš 2, 1–14
Milí přátelé, pokoj vám!
Je to neobyčejné a fantastické: Boží syn se narodil, vešel do našeho světa a života. Co k tomu můžeme dodat? Jen se ztišit a přijmout tuto zprávu pro sebe. A přece, právě díky tomu, že vše je tak nesamozřejmé, rád bych některé věci vyslovil nahlas.
Vánoce mají neobyčejnou sílu v tom, že nás učí vidět za obyčejnými, všedními událostmi něco víc, co je za nimi skryto. Jen si povšimněme samotného názvu: Vánoce, podobně jako Velikonoce – vyjadřují, že hlavní událost se děje v noci, ve tmě, která obklopuje ten zvláštní příběh. Děje se zázrak, kterým Bůh vstupuje do světa, ale vše se odehrává skutečně za zrakem, stranou pozornosti spícího světa. Až noc je prozářena hvězdou a andělským zpěvem, ohlašujícím, že nám, nám narodil se. Svět se probouzí a nový den už nebude stejný jako předchozí.
Naše dnešní čtení to vyjadřuje stručně a zřetelně: Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo – to předpověděl prorok Izajáš. Ukázala se Boží milost – dodá apoštol Pavel. Bůh vstoupil do světa, do lidských dějin, do našich příběhů, smutných i veselých. Kdesi v zapadlé vesnici přišel na svět Boží syn. Nastalo něco nového. Překvapivě a nenápadně, nikdo nic moc nečekal. Pravda, nějaká dávná proroctví byla. Jenže v okamžiku tiché noci nikdo takový Boží příchod nečekal.
V tomto lidská očekávání zůstala stejná. I do našich očekávání, přání se ukázala Boží milost. Do našich chybností i pochybností se vložil Bůh. Tajemně, a přitom docela obyčejně, vkročil do našeho světa a navždy jej proměnil. A ať už to lidé vnímají nebo ne, On přišel, přiblížil se, přimknul se k nám. A děje se něco nového. V Jeho přítomnosti vidíme Boží přítomnost. To je obsahem dnešní zvěsti: Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem.
Ano, Bůh je tu, přichází ke všem lidem, Ten s nejvyšší mocí a pomocí. Tento Boží pohyb zvěstují Vánoce. Bůh nečeká, až si na Něj člověk vzpomene, až se k Němu obrátí, nestanovuje si podmínky, nýbrž sám se vydává za ním, za námi. Jeho přicházení zanechává hluboké stopy. Bůh přichází a přináší spásu, narovnává vše pokřivené, nalézá ztracené. Tam, kam vstoupil, se prosazuje Jeho vliv, panují poměry a normy Jeho království.
Ano, Vánoce jsou darem, pocházejí z rukou Toho, který přichází z nebe k nám. Slyšeli jsme v evangeliu andělský rozhovor o tom, co narozený Ježíš přináší a působí v našem životě. Klene most mezi Bohem a člověkem. Ale tento most by nebyl zcela kompletní, kdyby nezazněla odpověď z lidské strany. Ukázala se Boží milost, která přináší spásu a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku. Takto, sestry a bratří, můžeme odpovědět. Jde o to zříci se zlého a důvěřovat Bohu. Bůh se stal člověkem, aby nás upevnil a očistil od nerozumností a bezbožností. Tedy takového pocitu, že Bůh o nás nejeví zájem. Díky Kristu je možné žít jako člověk i ve světě poznamenaném násilím, podvody, obelháváním a výsměchy. Je to možné. Jen jestliže se spolehneme na to, že Ježíšova přítomnost je mocnější než všechno to, co život ukracuje.
Milí přátelé, spoléhejme na to. I na to, že je nám přislíbeno mnohem víc. To, co sděluje apoštol Pavel…očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. Slavíme příchod Ježíše Krista, radujeme se, a to nejen nad krásou těchto dnů, ale i nad tím, co se před námi otevírá. Jako se Bůh kdysi dotknul tohoto světa v Kristu, tak přijde opět, a to v plné slávě. To znamená jediné: žijeme pod znamením Kristova přicházení. Bůh má s námi svůj záměr – stal se člověkem a dal nám moc stát se Božími dětmi. Již nyní všechno v našem životě nese znamení Boží moci, která se jednou projeví naplno, v plné slávě.
V tom je naše naděje. Boží vize, která se již nyní postupně uskutečňuje. Bůh se stal člověkem, aby nás proměňoval ke svému obrazu – dokud nebudeme jednou s Ním v Jeho království. V moci tohoto Božího programu smíme vše již zde přijímat jako předjímku nebes. Smíme přijímat jeden druhého, jako by to byli andělé či přímo Boží syn, který se nám ukazuje v našich bližních. S vánoční vděčností přijímejme i naše shromáždění coby náznak budoucí bohoslužby v nebesích. A je úplně jedno, jestli zpíváme čistě nebo mimo notu, ve velkém či malém počtu.
S takovou chutí a vděčností přijímejme i nabízený dar – spásu v Ježíši Kristu, neboť jen nabízená Boží milost dokáže ztišit náš život. Vždyť se shromažďujeme v této noci díky tomu, že Bůh není pouhým divákem, nýbrž účastníkem našeho shromáždění.
Za to patří všechna chvála Kristu, jehož narození dnes slavíme. Kéž radost a sláva dnešního dne naplňuje i všechny naše dny příští. Amen.
Kázání v neděli 24. prosince 2016 Phanuel Osweto – Štědrý den půlnoční bohoslužba