První čtení: 2. Samuelova 11, 26–12, 10.13 Když Urijášova žena uslyšela, že její muž Urijáš je mrtev, naříkala nad svým manželem. Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal. Hospodin poslal k Davidovi Nátana. Ten k němu přišel a řekl mu: „V jednom městě byli dva muži, jeden boháč a druhý chudák. Boháč měl velmi mnoho bravu a skotu. Chudák neměl nic než jednu malou ovečku, kterou si koupil. Živil ji, rostla u něho spolu s jeho syny, jedla z jeho skývy chleba a pila z jeho poháru, spávala v jeho klíně a on ji měl jako dceru. Tu přišel k bohatému muži návštěvník. Jemu bylo líto vzít nějaký kus ze svého bravu či skotu, aby jej připravil poutníkovi, který k němu přišel. Vzal tedy ovečku toho chudého muže a připravil ji muži, který k němu přišel.“ David vzplanul proti tomu muži náramným hněvem. Řekl Nátanovi: „Jakože živ je Hospodin, muž, který tohle spáchal, je synem smrti! A tu ovečku nahradí čtyřnásobně zato, že něco takového spáchal a neměl soucitu.“ Nátan Davidovi odvětil: „Ten muž jsi ty! Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vytrhl ze Saulových rukou. Dal jsem ti dům tvého pána a do tvé náruče ženy tvého pána, dal jsem ti dům Izraelův i Judův, a kdyby ti to bylo málo, přidal bych ti mnohem víc. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé? Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zavraždils ho mečem Amónovců. Nyní se už nikdy nevyhne meč tvému domu, protože jsi mnou pohrdl a vzal jsi Chetejci Urijášovi ženu, aby ti byla manželkou.“ David Nátanovi řekl: „Zhřešil jsem proti Hospodinu.“ Nátan Davidovi pravil: „Týž Hospodin hřích s tebe sňal. Nezemřeš.“
Druhé čtení: Galatským 2, 16–21 Víme, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona nebude nikdo ospravedlněn. Jestliže hledáme ospravedlnění v Kristu a jsme tedy zřejmě i my hříšníci, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne! Jestliže chci znovu stavět, co jsem dříve zbořil, usvědčuji sám sebe jako viníka před zákonem. Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná.
Evangelium: Lukáš 7, 36–8, 3 Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.“ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“ Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: „Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?“ A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“ Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.
Dnešní texty nás seznamují se dvěma příběhy. První vypráví o králi Davidovi a jeho přestupcích proti Zákonu, druhý o Ježíšovi a hříšnici. Co spojuje tyto dva příběhy je provinění a odpuštění.
Připomeňme si, co dnešnímu prvnímu textu předcházelo. Zatímco Joáb, velitel Davidova vojska se svými muži bojoval proti Amónovcům, král David zůstal v Jeruzalémě a při večerní procházce spatřil Bat-šebu, která se mu velice zalíbila. Poslal pro ni a spal s ní, i když věděl, že patří jinému muži, ctnostnému Chetejci Urijáši, který zrovna bojoval s Joábem proti Amónovcům. Bat-šeba s Davidem počala. Král však chtěl svůj hřích skrýt, a proto poslal pro Urijáše a chtěl po něm, aby vstoupil ke své ženě. On tak však neučinil. David tedy vymyslel jiné řešení. Napsal Joábovi, aby Urijáše postavil do nejtěžších bojů a pak od něj ustoupili, aby byl zabit a zemřel.
Vše se stalo, jak si David přál. Když pominul smutek, stala se Bat-šeba jeho ženou a porodila mu syna. Život mohl klidně běžet dál, nikdo se nemusel nic dozvědět a David mohl být i nadále pro ostatní tím spravedlivým. Čeho se vlastě dopustil, vždyť jen lhal, svedl manželku svého bojovníka, když nebyl doma. Poslal Urijáše na jistou smrt, i když meč do své ruky nevzal. Vlastně ho nezabil, zabili ho ti druzí. Mít dnes dobrého právníka, vyvázl by možná i bez trestu.
V tuto chvíli, když už je po všem, David má Bat-šebu za manželku a jejich syn je již na světě, vstupuje na scénu prorok Nátan, poslaný Hospodinem, aby Davida konfrontoval s jeho přestoupením Zákona, s jeho vinou, kterou lze možná skrýt před lidmi, ale ne před Bohem. Když si David vyposlechne příběh o chudákovi, který měl jen jednu ovečku, jež rostla s jeho syny, jedla z jeho skývy chleba a pila z jeho číše a o boháči, který, než aby obětoval jednu z ovcí svého velikého stáda, raději vezme jedinou ovečku chudáka, vzplane velikým hněvem: „jakože živ je Hospodin, muž, který tohle spáchal, je synem smrti.“ David, aniž by věděl, těmito slovy vynáší sám nad sebou soud, neboť jak je psáno: jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni. Nátan jeho rozsudek jen potvrzuje, „TEN MUŽ JSI TY“ To ty jsi vzal Urijášovi manželku a obětoval jsi nevinného. Jako by se Hospodin Davida ptal proč, vždyť jsem ti dal všechno, pomazal jsem tě za krále nad Izraelem, to já jsem tě vytrhl ze Saulových rukou, dal jsem ti dům tvého pána, do náruče ženy, a kdybys chtěl, přidal bych ti mnohem víc. Měl jsi všechno a bylo ti to málo? David je Hospodinem donucen uvědomit si, co vlastně provedl, a postavit se ke svému provinění čelem, už nic neschová, soud je vyřčen: zlo, které jsi způsobil, se obrátí proti tvému domu. A pod tíhou své viny David vyznává: „Zhřešil jsem proti Hospodinu.“
V druhém příběhu je Ježíš pozván do domu farizea Šimona. Během jídla přichází do domu žena, kterou ve městě považují za hříšnou. Ježíšovi smáčí nohy slzami vděčnosti, otírá je svými vlasy a maže vzácným olejem. Šimon pochybuje o tom, že je Ježíš prorokem, vždyť by musel vědět, že je ta žena hříšná, musel by přeci zasáhnout. Šimon ženu ve svém srdci, stejně jako ostatní obyvatelé města, již dávno odsoudil. Nezajímalo ho, proč se stala hříšnicí, zda jí k tomu nedonutily vnější okolnosti, hlad, strach, jaký byl její životní příběh. Nemá i on, díky své netečnosti, nevšímavosti, podíl na jejím hříchu?
Ženu její způsob života nejspíš trápil a stejně jako my i ona touží po Božím království a ví, u koho hledat. Přichází k Ježíši, jakmile se doslechla, kde je, a na rozdíl od Šimona o něm nepochybuje, přichází k němu s vírou, že jí bude odpuštěno.
Davidovi i ženě hříšnici bylo odpuštěno z víry, ne ze skutků Zákona, vždyť ten oba porušili. A ani my dnes nedokážeme bezezbytku dodržovat Zákon, ale neznamená to, že pro nás neplatí, vždyť i Ježíš mu byl podroben, aby se stal člověkem, aby vykoupil ty, kteří jsou Zákonu podrobeni. Zákonem jsme sice odsouzeni, ale vírou Ježíše Krista probuzeni k novému životu.
Oba přistupují k Bohu s upřímnou pokorou. Vědí o svém provinění, neklamou sami sebe, neříkají, že jsou bez hříchu. A oba si uvědomují, že jen z lásky Boží jim bylo odpuštěno a že ani jeden z nich, i přes své provinění, nemusí zemřít, ale mohou žít, že přešli ze smrti do života.
Co poté udělal David, umyl se, převlékl si šat, vyhledal Boha a děkoval Mu. Tím, že přijal Boží odpuštění, se mohl ve svém životě posunout dál. Bůh mu pomohl vyrovnat se s minulostí, netrápit se již více tím, co se stalo. Tvé hříchy jsou ti odpuštěny, jdi a více nehřeš.
I nám bylo odpuštěno, vždyť Bůh je věrný a smrtí Ježíše Krista prokázal, že byl věrný, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. Očišťuje nás svojí láskou od každé nepravosti, jestliže se rozhodneme chodit po jeho stezkách. Radujme se, že si nás Bůh zamiloval a že znakem našeho nového života je láska. Jedině pak budeme schopni i my odpustit svým bližním a podílet se tak na jejich spáse. Vždyť Kristus řekl: „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (J 20, 23) Cítíte, jak jsou naše životy vzájemně provázané s ostatními lidmi i s tím Ježíšovým, který za nás položil život? Buďme k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějme si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil nám. (Ef 4, 32)
Odpuštění není jednorázovou událostí, jde o cestu a někdy opravdu dlouhou, než dojdeme cíle. A věděl to i Ježíš, když odpovídal Petrovi na jeho otázku. „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát? Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ (Mt 18, 21–22) I když se nám mnohdy zdá provinění vůči nám obrovské, cítíme se zranění, cloumají s námi emoce, jsme Ježíšem i přes to vyzýváni k lásce a milosrdenství, neboť na nás záleží spása druhých. Poprosme ve svých modlitbách Ježíše, ať jde tuto cestu s námi. Neboť, kde se málo odpouští, málo se miluje. Amen.
Zdeňka Chaloupková 12. června 2022