První čtení: Micheáš 6, 1–4.8 Slyšte nyní, co praví Hospodin: Povstaň, veď soud s horami, nechť slyší pahorky tvůj hlas! Slyšte Hospodinův spor, hory i nepohnutelné základy země! Hospodin vede spor se svým lidem, činí výtky Izraeli: Lide můj, co jsem ti udělal? Jaké potíže jsem ti působil? Odpověz mi. Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země, vykoupil jsem tě z domu otroctví, poslal jsem před tebou Mojžíše, Árona a Mirjam. Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.
Druhé čtení: 1 K 1, 18–25 Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno: `Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.´ Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.
Evangelium: Matouš 5, 1–12 Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Tu otevřel ústa a učil je: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.
Pokoj vám sestry a bratři,
tento týden jsme blízko samého začátku Ježíšovy služby, ve známé pasáži, kterou nazýváme Kázání na hoře. V tomto prvním a nejdelším kázání z Matoušova evangelia Ježíš pokládá základy celé své služby. Ježíš stoupá na kopec s výhledem na Galilejské jezero. Jeho učedníci jsou poblíž a další následovníci se shromáždili, aby naslouchali Ježíšovi.
Ježíš se posadil, aby promluvil, přinesl slova o blahoslavenství, jak jsme je mohli číst z evangelia.
Pozorný čtenář poznává, že blahoslavenství se řídí třídílnou formulí: Nejprve požehnání, vždy v přítomném čase. Pak popis těch, kteří jsou požehnáni, a nakonec důvod, proč jsou požehnáni. V těchto devíti blahoslavenstvích nám Ježíš říká, kdo jsme a čí jsme. Staví očekávání světa do kontrastu s realitou Božího království, realitou, která je tady a teď.
První tři blahoslavenství se zaměřují na chudé duchem, plačící a tiché. Ježíš začíná tím, že nás oslovuje v našem nejslabším a nejzranitelnějším stavu. Zdá se, že tato tři blahoslavenství jsou v rozporu s tím, co nazýváme „požehnáním“. Jak mohou být požehnány takové negativní vlastnosti, jako je duchovní chudoba, pláč a tichost?
Jednou jsem se zeptal svého známého, jak se má, a místo obvyklého „fajn“ nebo „skvěle“ se usmál a řekl: „Jsem na konci sebe samého“. Můj přítel vyčerpal všechny své vlastní zdroje, vyčerpal všechny své vlastní duchovní síly.
Člověk by si myslel, že by to byl důvod k zoufalství, ale tady byl úplně v klidu a usmíval se, když řekl: „Jsem na konci.“ Věděl, co je to být požehnán, když je chudý v duchu, protože na konci sebe samého se konečně mohl zcela spolehnout na Boha.
Přesto nám Bůh v našem zármutku žehná nadějí a připomíná nám, že máme budoucnost v Kristu Ježíši, kterou svět nevidí. Naše naděje je ve vzkříšení našeho Pána a Spasitele a ve slibu, který nám dal, že kde je On, tam můžeme být i my.
A co tichost? Slovo „tichý“ v dnešní společnosti často nepoužíváme, protože tento svět vnímá tichost nebo mírnost jako závazek. Tichý se koneckonců rýmuje se slabým a nikdo nechce být považován za slabocha. Ti, kteří jsou slabí, nemají v tomto světě, kde je osobní síla považována za prémiovou ctnost, žádný vliv.
Až budeme nejslabší a nejzranitelnější, jak nám říká Ježíš, získáme naše království nebeské, najdeme útěchu ve svém zármutku a zdědíme zemi. Můžeme vidět náš současný stav v negativním světle, ale naše budoucnost je naplněna velkým příslibem.
Čtvrté blahoslavenství zní jako by mohlo patřit do této skupiny, která zahrnuje duchovní chudobu, smutek a tichost. „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní,“ říká Ježíš. Ale po čem mají hlad a žízeň? Po spravedlnosti.
Neboť ti, kdo hledají spravedlnost, budou uspokojeni a naplněni. V tomto jediném zaslíbení Ježíš odvrací naší pozornost od toho, co nám chybí, k tomu, co dychtivě hledáme – Boží spravedlnost. Přestože splnění tohoto slibu je až v budoucnosti, dává nám velkou naději. Namísto toho, aby se Ježíš soustředil na naše hluboké potřeby, obrací naší pozornost k velkému Božímu zaopatření pro nás.
A to nás přivádí k dalším třem blahoslavenstvím. Když jsme naplněni Boží spravedlností, jsme proměněni na ty, kteří přinášejí milosrdenství, čistotu srdce a pokoj zlomenému světu. Jestliže první tři blahoslavenství mohla být viděna v negativním světle, tato tři další musí být jistě viděna pozitivně. Dnes se setkáváme po poměrně intenzivních prezidentských kampaních. Jedna skupina národa slaví vítězství, ale ta druhá se může cítit zklamaně. Jako křesťané a jako děti Boží jsme vyzýváni k tomu, abychom v takových momentech byli těmi, kteří dokážou mít vliv na pokoj.
Těm, kteří nabízejí milosrdenství, jejichž srdce jsou čistá, kteří vytvářejí pokoj v každém koutě stvoření, je dán úžasný slib. Dostanou milost. Uvidí Boha. Budou nazváni syny Božími. Tato požehnání lze snadno identifikovat jako pozitivní „požehnání“!
Když to shrneme, máme tedy tři ‚negativní‘ způsoby požehnání, klíčové požehnání a tři ‚pozitivní‘ způsoby požehnání. Ale pak přichází ta těžší část.
Osmé a deváté blahoslavenství jsou si tak podobná, že má smysl je posuzovat společně, ale to neusnadňuje jejich přijetí. Kdybychom začali u toho nejzranitelnějšího, prošli si touhou po spravedlnosti k síle milosrdenství, čistoty a nastolení pokoje, mysleli bychom si, že nás Ježíš postaví na velké finále, na požehnání, které převyšuje všechna požehnání. Místo „blahoslavení jsou ti, kteří nakonec dosáhnou dokonalosti, kterou Bůh zamýšlel, neboť budou žít věčně s Bohem ve slávě,“ říká Ježíš:
„Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost…“
Nevím jak vy, ale mně jsou tato slova docela nepříjemná. Minulý týden jsem dostal jako dárek knihu od známého misionáře Petra Jaška „Snubní prsten za život“ . V ní se vypravuje o jeho uvěznění v Sudánu v roce 2015 až 2017. Byl v Sudánu kvůli návstěvě zrovna pronásledovaných křesťanů. Je to dechberoucí příběh a vypravuje mimo jiné o tom, jak mnoho lidí po celém světě trpí pronásledováním kvůli své víře v Krista.
Ale podívejme se, co Ježíš říká o těch, kteří jsou pronásledováni pro spravedlnost: jejich je království nebeské. To je totožné s prvním blahoslavenstvím, tím o chudobě v duchu. A všimněme si, že Ježíš to nedává do budoucího času, ale do přítomnosti. Právě nyní dostávají nebeské království jak ti, kteří jsou chudí v duchu, tak ti, kteří jsou pronásledováni.
A pak se Ježíš stává opravdu osobním. Poprvé nemluví o nějakých hypotetických „oni“. Nyní se nám každému podívá do očí a říká: „Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně“
Ne „kdyby“, ale „když“ se vám lidé budou smát a říkat o vás hrozné věci kvůli vaší víře v Ježíše Krista, říká: „Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích.“
Biblický slovník říká, že existují dvě hebrejská slova, která se překládají jako „požehnání“. Jedním z nich je barak a znamená poklonit se nebo sklonit. Toto je slovo použité v Žalmu 103, 1: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!“ Ale je to také slovo použité v Numeri 6, 24 „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,…“ V tomto případě to znamená „Hospodin se k tobě sklání“.
Ale v Žalmu 1, 1 je pro „požehnání“ použito slovo „ašar“, což znamená „najít správnou cestu“. Ašar v Žalmu 1 znamená, že jsme na správné cestě, když nekráčíme po cestě nespravedlnosti, ale po cestě Božího zákona. Tato myšlenka „ašar“ je druh požehnání, které najdeme v Ježíšově řeči. Jsme na správné cestě, když jsme duchovně chudí, když jsme tiší, když projevujeme milosrdenství, když působíme pokoj, a dokonce i když jsme pronásledováni kvůli evangeliu.
Radujme se a buďme rádi! Jsme na správné cestě! Naše je království Boží!
Ale je tu ještě jedna věc, kterou potřebujeme vědět o těchto blahoslavenstvích. Blahoslavenství nejsou předpisem ani lekcí „jak na to“. Nejsou to příkazy, jako příkaz milovat Boha a bližního. Ježíš nám neříká, abychom se zaměstnávali a chudli na duchu nebo začali truchlit nebo šli ven a uzavřeli mír. A Ježíš také neříká: „Pokud budete dělat tyto věci, toto bude vaše odměna“.
Ježíš nám říká, že bez ohledu na to, jaké okolnosti zažíváme, ať už dobré nebo špatné, je s námi na správné cestě. Věci mohou vypadat ponuře nebo mohou vypadat skvěle, ale bez ohledu na to, jak věci vypadají, jsme na správné cestě, pokud jsme na ní s Ježíšem.
A tato cesta vede přímo do Božího království, do království, které je již zde mezi námi, i když čekáme na jeho naplnění. Ale být na této cestě s Ježíšem znamená, že Mu musíme důvěřovat, musíme Ho jmenovat jako Pána. Musíme věřit, že je to Syn Boží, který zemřel, aby nás zachránil, který vstal z mrtvých a který kraluje s Bohem Otcem po celou věčnost.
Ať truchlíme nebo trpíme pronásledováním,
Ježíš je s námi.
Ať už je náš duch chudý nebo hladovíme a žízníme po spravedlnosti,
Ježíš je s námi.
Ať jsme tiší nebo milosrdní, tvůrci pokoje nebo čistého srdce,
Ježíš bude s námi.
A když – ne pokud – budeme haněni nebo pronásledováni kvůli Kristovu jménu, bude s námi a dá nám sílu, abychom skrze Něj dělali všechno.
Jinde v evangeliu Matouše říká Ježíš, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském (Matouš 8, 11). Ten stůl čeká, až se u něj ujmeme svého místa i my. Přijdeme na tento svátek, který pro nás připravil Kristus, náš Pán. Království Boží je naše. Pojďme k tomuto stolu.
Amen.
Phanuel Osweto 29. ledna 2023