První čtení: Gn 1, 1–4 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.
Druhé čtení: 2. Kor 13, 11–13 Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všichni bratří. Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.
Evangelium: Mt 28, 16–20 Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. “
Sešli jsme se dnes jako sborová rodina k oslavě Boží jedinečnosti, jak se nám zjevila a jak jsme ji poznali v Bohu Otci, v jeho Synu a našem bratru Ježíši Kristu a v Duchu svatém. Byli jsme pokřtěni ve jméno trojjediného Boha, když jsme poznali jeho lásku k nám a stali se jeho učedníky. Jsme živým dokladem a ztělesněním Ježíšova (Božího) slova: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ Pochopili jsme, že nejsme jen děti pozemských rodičů a přijali jsme Boha za svého Otce. A jsme vychováváni jeho trojjedinou existencí. Učíme se, co to v praxi znamená – být Božími dětmi.
Dobrý rodič se snaží vytvářet útulný domov, aby jeho dítě mělo zajištěno vše potřebné pro svůj zdárný vývoj. Kde se cítí přijímáno, kde je mu dobře, protože je obklopeno péčí a láskou svých rodičů. Domov je však prvním místem, kde jsme jako děti vychováváni. Domov je také bezpečným místem, kam se vracíme a kde si mnozí z nás jistě přejí dožít své poslední dny obklopení láskou a péčí svých blízkých i Bohem. Bůh jako Otec a Stvořitel buduje právě takový domov pro nás, své děti.
V úvodní biblické knize Genesis čteme: : „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se Duch Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré a oddělil světlo od tmy.“ Stvoření, kterým jsme obklopeni, nám dosvědčuje, že Bůh (náš Otec) nám přichystal vše potřebné ještě před naším narozením. Byl tu dřív, než jsme jeho přítomnost vůbec začali uvědomovat a přijímat.
Úvodní kapitola knihy Genesis ukazuje velikou sílu a moc Božího slova. Bůh řekne a stane se. Slovem tvoří nebe, zemi i světlo. Boží slovo má životadárnou moc. Má schopnost zemi zútulnit, zúrodnit. Dává jí řád a krásu, kterou obdivujeme. Boží slovo má moc kultivovat a proměňovat k dobrému i život nás všech.
Bůh tvoří světlo, které je garancí života, stejně jako jeho slovo. Začátek Janova evangelia je textem z knihy Genesis zjevně inspirován: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila…Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa…A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“
Pro dobrý život potřebujeme obojí světlo: světlo umožňující náš biologický život i Světlo (s velkým S) – Ježíše Krista, který nám dává život věčný. On je tím klíčem, těmi dveřmi, kterými můžeme znovu vstoupit do svého pravého domova – u Boha Otce. (Jarmila už je doma – tak zněl předmět mailu, který posílala sestra Pavla. Já to tak opravdu vnímám a přeju jí radost z plnosti Boží lásky, která ji teď obklopuje.)
Domov, to nejsou jen čtyři stěny, nábytek a dekorace, které ho dotvářejí a zútulňují. Domov vytváří především vzájemné vztahy členů rodiny, návštěvy přátel, ale také živá přítomnost Boží. Dobře víme, že vzájemné soužití není bez problémů – ať v rodině, v církevním sboru, v našem vztahu s Bohem.
Domov je místem naší výchovy, kde jsou nám vštěpovány určité životní hodnoty a postoje. Jsme-li Božími dětmi, dostává se nám Boží výchovy, která je láskyplná, milosrdná, odpouštějící, ale také náročná, přísná a spravedlivá. Je tomu tak i v křesťanském společenství (je-li co k čemu). O tom mluví apoštol v 2. listu Korintským: „Žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“
Svátek Boží Trojice je oslavou vděčnosti a radosti z plnosti Boží lásky, kterou dostáváme a zažíváme osobně i v životě našeho sborového společenství. Bohoslužba je svědectvím o Boží lásce ztělesněné a zpřítomněné v oběti Ježíše Krista, který zemřel za naše hříchy. Dar Ducha svatého nám umožňuje chápat, co znamená křesťanský život prakticky. Apoštol Pavel vyprošuje věřícím v Korintu: „Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“
Duch svatý nám pomáhá pochopit Trojiční tajemství. Prožíváme svatodušní dobu uvědomujme si tedy důležitost Ducha svatého pro naši víru: Je to on, který přemáhá naši nedůvěru, pochybnosti, strach z Boha a jeho nároků. Je to Duch svatý, který nám umožňuje poznávat a přiznávat si vlastní nedostatky a selhání. Dává nám sílu je doznávat a napravovat (pokud je to možné). Duch svatý v nás probouzí zájem o druhé lidi. Duch svatý sjednocuje a působí jednomyslnost v křesťanském společenství. Umožňuje nám prožívat a vnímat Boží přítomnost uprostřed společenství církve.
Církve, která s pomocí Boží, pod vedením Ducha svatého plní již 2000 let Ježíšovo slovo: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ Křtem vodou začíná naše cesta s Bohem uprostřed společenství křesťanské církve, ale nesmí jím končit. Potřebujeme též křest v Duchu svatém. Duch svatý posiluje a ukotvuje naše rozhodnutí žít ve vztahu s Bohem, Ježíšem Kristem, navzdory našim selháním, životním zkouškám a těžkostem. Duch svatý nás vede a ukazuje každému z nás, jaké je naše místo ve sboru. Jak se konkrétně máme zapojit a sloužit Bohu i bratřím a sestrám – jak jsme to viděli u sestry Jarmily.
Osobně i jako křesťanské společenství čerpejme svou sílu, důvěru a naději z Ježíšova slova „A hle, já jsem s vámi po všecky dny, až do skonání tohoto věku.“ Vždyť Bůh je s námi jako Otec, Syn a Duch svatý.
Ivana Doubravová 4. června 2023