První čtení: Iz 56, 1.6–7 Toto praví Hospodin: „Dodržujte právo, jednejte spravedlivě, protože má spása se už přiblížila, už se zjevuje má spravedlnost. Těm z cizinců, kteří se připojili k Hospodinu, aby mu sloužili a z lásky k jeho jménu se stali jeho služebníky, praví : „Všechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku, kdo se pevně drží mé smlouvy, přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí, jejich oběti zápalné a obětní hody dojdou na mém oltáři zalíbení. Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy…
Druhé čtení: Ř 11, 1–2a.29–32 Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost, tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám. Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.
Evangelium: Mt 15, 21–28 Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“ On odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ A ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.
Hned v prvním textu proroka Izajáše jsme slyšeli tři zásadní a velice často používané biblické termíny: právo, spravedlnost a spása (záchrana). Starozákonní víra Izraele i novozákonní víra, stejně jako víra každého z nás, bez nich není možná. Život věřícího společenství bez nich není možný. Požadavky a apely na dodržování práva, spravedlivého jednání a očekávání spásy (záchrany) od Boha se Biblí vine jak červená nit. A tyto požadavky jsou společné všem, kdo Boha uctívají, ať jsou potomky Abrahamovými rodem (tj. Židé) nebo vírou (tj. pohané, kteří se stali ctiteli Hospodina).
Výstižně to shrnul apoštol Petr po své zkušenosti s pohanem Kornéliem (Sk 10,34nn): Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům Izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech.
Bohu je milý ten, kdo ho miluje a jedná podle jím nastavených pravidel. Pro cizince uprostřed starozákonního společenství Izraele to znamenalo dodržovat ustanovení smlouvy, včetně dne odpočinku. Pro pohany, kteří se přidali ke Kristu, to znamenalo uvěřit, že Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. A to stejné platí i pro nás dnes.
Jak vnímá a uplatňuje právo, spravedlnost a spásu (záchranu) Ježíš, Boží Syn, nám ukazuje konkrétní biblický příběh z Matoušova evangelia. Ježíš po svých rozepřích s farizeji a zákoníky o čisté/nečisté v Mojžíšově zákoně říká: Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými. Odchází z území a od společenství věřícího lidu Izraele k pohanům do oblasti Týru a Sidónu, kde není Hospodin uctíván. A paradoxně tu nalezne větší a opravdovější víru než mezi horlivými farizeji a zákoníky, navíc u ženy.
Ta vyšla k Ježíši a volala: „Smiluj se nade mnou, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ Oslovuje Ježíše jeho mesiášským titulem – tak, jak jej měl poznat a oslovovat lid Izraele. Ještě dříve než jeho učedník Petr u Cesareje Filipovy. Ježíš však na ženino volání nereaguje. Reagují však na ni jeho učedníci. Vybízejí Ježíše, aby jí věnoval pozornost. On jim odpovídá: „Jsem poslán ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ Připomíná jak jim, tak i ženě, že záchrana Izraele je pro něj prvořadá. Boží věrnost smlouvě trvá navzdory nevěře a neposlušnosti Izraele.
Žena se však nevzdává. Zoufalé ženy dělají zoufalé věci a jsou ochotné bojovat o to, na čem (na kom) jim záleží. Bojuje o život své dcery. Klaní se Ježíši a prosí ho: „Pane, pomoz mi!“ Ježíš na její prosbu reaguje (z dnešního pohledu) dost necitlivě, když jí odpovídá: „Nesluší se vzít chleba dětem a hodit jej psům.“ Možná se nám jeho slova nebudou zdát tak tvrdá, když si uvědomíme, že vlastně oba bojují o život dětí: žena bojuje o záchranu života své dcery, Ježíš bojuje o záchranu životů celého společenství Izraele. Jinými slovy jí tak vlastně říká totéž, co učedníkům. Boží spravedlnost a nabídka záchrany (spásy) je určena nejprve Izraeli, i když o ně mnohdy nejeví zájem. Nevidí a nevědí, že jsou na pokraji smrti. Neprožívají stav zoufalství a beznaděje, jak tato žena.
Žena nezpochybňuje prvenství Izraele v Božím plánu záchrany (spásy). Nicméně dodává: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“ Žena
žije sice v pohanské oblasti Týru a Sidónu, ale možná zde ještě žilo povědomí o proroku Eliášovi, který vzkřísil syna vdovy ze Sarepty, města poblíž Sidónu. Boží moc a záchrana určená především Izraeli dopadala jako drobečky i na pohanská území kolem Izraele.
Ježíš po této poznámce reaguje již úplně jinak. Vyzdvihuje ženinu velikou víru, která kontrastuje s leckdy malou vírou učedníků i ostatních Židů, a ujišťuje ji, že její víra není v Pánu marná a nese plody. Její dcera je uzdravena. Žena se obrátila o pomoc k Ježíši, jako Mesiáši (Zachránci-Spasiteli) a došla slitování.
Ježíš začíná své veřejné působení slovy Jana Křtitele: „Čiňte pokání a obraťte se.“ Vyzývá ke schopnosti změnit své zažité představy, stereotypy při setkání s živým Bohem, s jeho mocí, s jeho slovem, s jeho jednáním. Obnova myšlení, to je největší výzva a úkol pro každého z nás. Boží jednání není statické, ale dynamické. Brání našemu zkostnatění, ulpívání na formě, která již (často i naší vinou) ztratila svůj obsah.
Často jednáme ne „jako obrácení“, ale spíš „obráceně“. Je snazší a pohodlnější přizpůsobit Boha svému obrazu, svým představám a potřebám, než se snažit být „obrazem Božím“. Živého Boha zaměníme za neživou modlu. Toto nebezpečí provázelo dějiny Izraele a nevyhnulo se ani křesťanským církvím.
Naštěstí naše lidská slabost, neposlušnost, nevěrnost probouzejí Boží milosrdenství a slitování. Jeho vrcholným projevem je nabídka záchrany v Ježíši Kristu pro každého člověka. Tak to poznal a přijal apoštol Pavel (vzdělaný farizej a následovník Ježíše Krista): Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost, tak oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám. Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.
On je dárcem Ducha svatého, který nás proměňuje. Proměňuje naše kamenná srdce v srdce z masa. Celá Boží Trojice nám tak ukazuje cestu jak nezkamenět, aby se i naše kostely a modlitebny mohly nazývat domy modlitby pro každého.
Amen
Ivana Doubravová 20. srpen 2023