První čtení: Izajáš 25, 6–9 Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné. Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody. Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin. V onen den se bude říkat: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil.“
Druhé čtení: Filipským 4, 1–9 Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto je řečeno: ‚Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.‘ Co jiného znamená ‚vystoupil‘, než že předtím sestoupil dolů na zem?
Evangelium: Matouš 22, 1–14 A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“
„Hospodin je borec!“ Oblíbená hláška mojí sestry, když se setká s Božím záchranným jednáním. Zakusí spásu, vysvobození z nějakého sevření (když teď probíráme ten výklad Desatera od Jiřího Beneše). V jejím hlase slyším radost i ocenění toho, kým Hospodin je. Kým může být a chce být pro každého, borcem, s kterým chceme slavit dnešní bohoslužbu, s kterým je radost být.
Hospodin je tu pro všechny (dobré i zlé). Všem nabízí to stejné: sebe sama, takového, jaký je. Oslavujeme ho za to, ceníme si ho za to, máme ho proto rádi? Anebo to, kým je, je spíš kamenem úrazu a důvodem naší nespokojenosti, reptání a pohoršení? Vzpomeňme na Jonáše (Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem. Jon 4, 2b). Nebo na staršího syna z Lukášova podobenství, který se rozhněval a nechtěl se zúčastnit hostiny, kterou otec vystrojil na oslavu návratu nezdárného mladšího bratra. Známe také reakci dělníků z Ježíšova podobenství, kteří byli rozhořčeni a cítili se ukřivděni, protože dostali zaplaceno za celý den práce stejně jako ti, kdo pracovali pouze hodinu. („Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?“ Tak budou poslední první a první poslední. Mt 20,13-16)
Hospodin je borcem, jehož láska, milosrdenství, odpuštění a spravedlnost nás často zaskočí, protože tolik převyšuje naši schopnost mít rád, naši schopnost odpouštět a jednat milosrdně, naše chápání a pojetí spravedlnosti, toho, jak si myslíme, že by věci měli správně být.
Pozvání k hostině dostali všichni, nejen Izrael. Všechny národy mohou zblízka prožívat radost z Hospodina, ze spásy, kterou přinesl všem. Hostina symbolicky vyjadřuje blízkost Boží, jeho zájem o nás i to, co nám nabízí. Hostina je prostorem pro setkání, společné rozhovory a společné prožívání radosti. Na hostině chce Hospodin s námi oslavit své vítězství nade vším, co ohrožuje náš život (smrt, zlo, bolest). Bylo by krásné, kdybychom se všichni mohli na té hostině společně sejít a radovat. Jak vidíme kolem sebe, zatím k tomu máme jako lidstvo hodně daleko.
I Ježíš nás staví svým podobenstvím o hostině a svatebním šatu na zem. Jeho podobenství je určeno velekněžím a starším lidu, tj. těm, kteří odmítají Ježíšovo učení a poslání. Je proti náboženským profesionálům, kteří mají svou vlastní pravdu a představu o Bohu, o které jsou naprosto přesvědčeni. Odmítají vidět a přijmout v Ježíši očekávaného Mesiáše a Božího Syna. Nedbají Božího pozvání na svatební hostinu a odmítají přijít. Věnují se svým zájmům (drží se své představy a pravdy o Bohu), místo aby dali prostor živému setkání s Bohem v Ježíši Kristu u společného stolu. Jiní z pozvaných zacházejí dokonce tak daleko, že se mu aktivně brání. Zajetí, mučení a zabití Božích poslů nás odkazuje k Janu Křtiteli, Ježíši i prvním křesťanským mučedníkům z řad apoštolů. Nepřijetí Ježíše Krista nezůstane pro Izrael bez následků. Na jejich odmítnutí však mohou vydělat jiní – my.
Na podobenství o svatební hostině navazuje bezprostředně další, podobenství o svatebním šatě. Svatební hostina je připravena a uskuteční se. Síň se naplní stolovníky, kteří nejsou v Božích očích druhořadí. Máme stejnou cenu jako ti, kdo byli pozváni před námi. Jejich odmítnutím jsme získali a máme si to uvědomit. Ale i nám hrozí trest, nebudeme-li vhodně oblečeni.
Ne všichni přijímají evangelium, ne všichni přijímají Ježíše jako Mesiáše (Krista), ne všichni, kdo Ježíše jako Mesiáše (Krista) přijali, také oblékli nové lidství, které je s jeho přijetím neoddělitelně spojeno: Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. (Ga 3, 27).
Někteří odmítli pozvání, jiní odmítli obléci vhodný svatební oděv. Jaké je vhodné oblečení v Boží společnosti? Apoštol Pavel píše (Ef 4, 22-24): Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Bůh k sobě zve všechny (dobré i špatné). Zná naši minulost (staré lidství), ale nabízí nám novou přítomnost (nové lidství). A pokud si nové lidství také oblékneme, získáme pro sebe i budoucnost (možnost být na hostině v Boží přítomnosti a užívat si všech jeho darů v hojnosti a plnosti). Odmítneme-li, sami jsme rozhodli o svém osudu.
Konkrétní podobu nového lidství (vhodný svatební oděv křesťanů) popisuje apoštol Pavel v listu Filipským: touha po jednotě křesťanů ve sboru, mírnost a pokora, svoje starosti a trápení předkládat Bohu v modlitbě, schopnost vidět a přemýšlet o dobrých věcech, které nás obklopují a odkazují k Bohu, který je dobrý. Nenechat se pohltit a otrávit zlem, kterého je kolem nás plno, ale přemáhat zlo dobrem. Přinášet perspektivu víry, lásky a naděje lidem kolem nás, aby spolu s námi dokázali za vším dobrým uvidět Boží pozvání, aby ho poznali a přijali jako svého Mesiáše (Krista) a toužili obléci nové lidství, které Bůh nabízí nám všem.
Ivana Doubravová 15. říjen 2023