První čtení: Izajáš 61, 1–4.8–11 Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící, pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je Stromy spravedlnosti a Sadba Hospodinova k jeho oslavě. Co bylo od věků v troskách, vybudují, postaví, co kdysi bylo zpustošeno, obnoví zničená města, zpustošená po celá pokolení. „Neboť já Hospodin miluji právo, při zápalné oběti nenávidím vydírání. Jejich výdělek jim předám věrně a uzavřu s nimi smlouvu věčnou. Jejich potomstvo bude známé mezi pronárody a jejich potomci uprostřed národů. Všichni, kdo je spatří, rozpoznají na nich, že oni jsou to potomstvo, jemuž Hospodin žehná.“ Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha, neboť mě oděl rouchem spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti jak ženicha, jenž si jako kněz čelenku bere, a jako nevěstu, která se krášlí svými šperky. Jako země dává vzrůst tomu, co klíčí, jako zahrada dává vzklíčit tomu, co bylo zaseto, tak Panovník Hospodin dá vzklíčit spravedlnosti a chvále přede všemi pronárody.
Druhé čtení: 1. Tesalonickým 5, 16–24 Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě. Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.
Evangelium: Jan 1, 6–8.19–28 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Nic nepopřel a otevřeně vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?“ Řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně – jak řekl prorok Izaiáš.“ Ti vyslaní byli z řad farizeů. Otázali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“ Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte – ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“ To se stalo v Betanii, na druhém břehu Jordánu, kde Jan křtil.
Pokoj vám, sestry a bratři!
Dnes ráno nás náš lekcionář opět seznamuje s Křtitelem, tentokrát podle Janova evangelia, kde je zdůrazněn jiný aspekt jeho poselství. Dnešní text nezmiňuje zvláštní oděv Křtitele ani jeho prorockou výzvu k vyznání a pokání. Místo toho autor čtvrtého evangelia zdůrazňuje roli Křtitele jako roli toho, kdo nám ukazuje Mesiáše, který přišel přinést světlo Božího vykoupení do potemnělého světa.
A pokud se na tuto zprávu podíváme v kontextu doby, byl to temný svět, a to nemluvím o zkrácených, temných zimních dnech. Izrael v té době žil pod politickým útlakem v rukou Římanů, kteří zajali a obsadili jejich zemi. Představte si stres a úzkost, které nutně vyplývaly z života v takové situaci. Doba byla těžká, převládala nejistota z budoucnosti.
Dnes je to obdobné: situace rodin v Izraeli, jejichž příbuzní jsou stále uneseni, vzpomeňme si na Gazu, kde kvůli terorismu musí čelit rodiny s dětmi neustálému bombardování. Vzpomeňme na situaci v Ukrajině, kde nikdo neví, kdy skončí válka s Ruskem, na ty lidi, kteří neví, kdy se vrátí do určité stability, aby znovu otevřeli trhy a žili normální život ve své zemi.
Byl to a stále je potemnělý svět, ve kterém žijeme. Za posledních několik měsíců jsem mluvil s velkým množstvím lidí, kteří mají z budoucnosti velké obavy, mnoho jich je ovlivněno vším tím, co se děje kolem nás, a cítí se bezmocní. Obávají se o své zdraví či o své příjmy a zda jim vystačí na živobytí. Jiní zjistili, že jejich práce je stále více stresující, ale pokud chtějí vyjít s penězi, musí situaci vydržet. A právě v tomto našem potemnělém světě, se všemi jeho problémy, které umenšují a ubírají na radosti ze života, nás konfrontuje Jan Křtitel se svým poselstvím. Ale abych mohl objasnit jeho poselství, dovolte mi citovat prvních pět veršů Janova evangelia, které náš text vynechal.
Jan píše: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“
Jinými slovy, světlo, o kterém přišel Jan Křtitel svědčit, které nám ukázal, přináší světlo do našeho potemnělého světa a dává nám naději do budoucnosti, kterou temnota tohoto světa nikdy nemůže uhasit. Toto světlo není jistota, že na zemi už nikdy nebude trápení a temnota. Je to ale poselství, které hlásá, že navzdory temnotě v našem světě a tísni našich životů nakonec zvítězí světlo naděje, které poskytuje Kristus.
Tento týden, když jsem připravoval kázání, jsem narazil na citát známého britského rabína Huga Gry nna, který byl jako malý chlapec poslán do koncentračního tábora. Uprostřed koncentračního tábora, uprostřed smrti a hrůzy všude kolem, se mnoho Židů drželo svých náboženských zvyklostí. Jednoho chladného zimního večera shromáždil Hugův otec rodinu v kasárnách. Byla první noc Chanuky, židovského svátku světel.
Malé dítě s hrůzou sledovalo, jak jeho otec vzal poslední kus másla rodiny a vyrobil provizorní svíčku pomocí provázku ze svých otrhaných šatů. Pak vzal zápalku a zapálil svíčku. „Otče, ne!“ Hugo plakal. „To máslo je naše poslední jídlo! Jak přežijeme?“
„Můžeme žít mnoho dní bez jídla,“ řekl jeho otec. „Nemůžeme žít ani minutu bez víry a naděje. Toto je oheň naděje. Nikdy to nenech zhasnout. Tady ne! Nikde ne!“
Toto je světlo naděje, k němuž nás vyzývá Jan Křtitel, a máme ho přijmout právě o tuto třetí adventní neděli. Je to výzva k víře a skrze Boží moc Svatého Ducha i k důvěře, že v Ježíši Kristu přišlo doprostřed našeho rozbitého a temného světa světlo Boží stvořitelské a vykupující milosti, pro naše věčné vykoupení.
I když nám naše víra v Krista nemusí poskytnout jistotu, že si užijeme bezstarostný a pohodlný život či další roky plného zdraví, je Kristus stále světlem, které září do našeho potemnělého světa. Budoucnost, kterou nám Kristus nabízí, přesahuje totiž naši pozemskou existenci. Kéž nám Boží Duch umožní skutečně přijmout Křtitelovo poselství, že i když se shromažďujeme v tomto adventním čase, v přibývající temnotě delších nocí a ubývajících dnů, světlo vtěleného Božího Slova nemůže být uhašeno. Neboť to světlo hoří tak jasně skrze Kristovu smrt a jeho vzkříšení pro naše vykoupení, že je majákem naděje pro všechny, kdo se k němu obracejí s vírou. To je poselství Jana Křtitele podle Janova evangelia. A kéž nám Boží Duch dá odvahu a víru, abychom nejen přijali jeho poselství, ale abychom pokračovali v jeho službě svědectví o Světlu světa. Amen.
Phanuel Osweto 17. prosinec 2023