První čtení: Kaz 3, 1–8 Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.
Druhé čtení: 1 J 2, 22–29 Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. Ať ve vás tedy zůstává to, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás, co jste slyšeli od počátku, zůstanete i vy v Synu i Otci. A to je zaslíbení, které on nám dal: život věčný. Toto jsem vám napsal o těch, kteří vás matou. Ale zasvěcení, které jste vy od něho přijali, zůstává ve vás, takže nepotřebujete, aby vás někdo učil; jeho zasvěcení vás učí všemu, a je pravé a není to žádná lež; jak vás vyučil, tak zůstávejte v něm. Nyní tedy, děti, zůstávejte v něm, abychom se nemuseli bát, až se ukáže, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu. Víte-li, že on je spravedlivý, pochopte, že také každý, kdo činí spravedlnost, je z něho zrozen.
Evangelium: Mk 11, 12–14.20–25 Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad. Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic než listí, neboť nebyl čas fíků. I řekl mu: „Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!“ Učedníci to slyšeli. Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů. Petr se rozpomenul a řekl: „Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“ Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru v Boha! Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít. A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.“
Všechno, co prožíváme, má své pevné místo v běhu světa. Světa stvořeného Bohem pro nás, který je naším dočasným domovem. Kniha Kazatel popisuje lidský život v jeho komplexnosti.
Co přineslo uplynulých 365 dní? Co jsme prožili v rodině, v pracovní sféře, v oblasti zdraví nebo na cestě víry, čím jsme procházeli jako věřící společenství? Text z knihy Kazatel může být dobrým průvodcem pro rozjímání zásadních událostí končícího roku. (Číst Kaz 3,1-8 a dát chvíli ticha k rozjímání.)
Dobrý přístup k nejrůznějším životním peripetiím nám nabízí apoštol Pavel, když píše z vězení tato slova (Fp 4,11-13): „Ne, že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.“ Nebo v jiném listu říká (1. Tm 6, 6-7): „Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést.“
Apoštol Jan se s Pavlem shoduje na tom, že důležitým aspektem naší schopnosti vyrovnat se s tím, co život přináší, je naše víra v Ježíše jako Krista, kterého poslal náš nebeský Otec pro záchranu tohoto světa i nás samých. Vědomí Boží péče o nás osobně, náš životní prostor, v němž jsme zasazeni, nám nabízí pevnou půdu (pevný základ) pro každou situaci, do které se dostaneme. Vědomí, že Ježíš je Boží podanou rukou, která nás drží nad vodou, nám dodává naději a sílu, když klesáme, když se nedaří, když nevíme jak dál. „Nyní tedy, děti, zůstávejte v něm, abychom se nemuseli bát, až se ukáže, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu. Víte-li, že on je spravedlivý, pochopte, že také každý, kdo činí spravedlnost, je z něho zrozen.“ (1.J 2,28-29)
Máme-li hlad, přirozenou reakcí je vzít si něco k jídlu. To chtěl udělat Ježíš. U fíkovníku nepochodil, protože nebyl čas fíků. Bylo snad Ježíšovo jednání pošetilé nebo hloupé? Hledá-li ovoce na stromě, když tam přirozeně nemůže být? A jeho tvrdá reakce: „Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!“ šokuje.
Ježíš nedělá nic jen tak. To, co dělá má, vždy nějaký smysl a účel, hlubší význam. Text evangelia nás napomíná i povzbuzuje zároveň. Izrael, Chrám, Jeruzalém měl být tím plodonosným fíkovníkem. Místem, z něhož mělo vycházet požehnání do bezprostředního i vzdálenějšího okolí. Ale přestal jím být – nenesl ovoce. To vidíme z Ježíšova jednání v chrámu v 11. kapitole Markova evangelia (perikopa Očištění chrámu prokládá dnešní čtení o fíkovníku).
Teď je Ježíš tím plodonosným fíkovníkem, který tiší hlad lidí po živém Bohu, v kteroukoli roční dobu. L 19, 10: „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“
Hledání fíků na stromě, ač není jejich čas, je projevem Ježíšovy lásky, víry a naděje, ale také nás varuje a napomíná. Fíkovníkem jsme i my, naše církev, naše sbory. Proč by se narodil do světa, kdyby ke každému z nás nepřicházel s láskou, vírou a nadějí, že na nás najde ovoce Ducha svatého po celý rok, nejen v době svatodušní? Přijali jsme ho vírou, stali jsme se Božími dětmi jako On. Máme být celoročně plodícím fíkovníkem. Je tomu tak? Bylo tomu tak v uplynulém roce? Nezůstali jsme Bohu, svým bližním, sami sobě dlužni ovoce, když k nám lidé přišli, aby utišili svůj hlad, a my jim nedali najíst? Byli jsme takovými jako křesťanský sbor?
Ježíš nás povzbuzuje: „Mějte víru v Boha!“ a dále: „Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít. A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.“
Za co se modlit především v roce příštím? Aby naše sbory nebyly neplodnými fíkovníky, pro ty, kdo sem přicházejí a přijdou. Abychom nebyli vůči sobě navzájem bez ovoce Božího ducha, kterým je: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. A prosme Boha za to, abychom uměli druhým odpouštět.
Ivana Doubravová 31. prosinec 2023