Texty:
Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli! Žalm 103, 21
V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; Filipským 2, 3
Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Matouš 23,11
Milé děti, milí bratři, milé sestry, tématem dnešního kázání je – služba.
V dnešním evangeliu jsme četli, co Ježíš říká učedníkům, to znamená těm, kteří chodí s ním, které on učí: Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Tedy: kdo se Bohu chce líbit, má sloužit druhým. Co znamená služba? Je to pomoc jiným. Jejím cílem je pomoci, ulehčit druhému, pomoci mu dokázat, co by nedokázal sám, a ukázat tak, že ho máme rádi, že nám na něm záleží.
Je dobré sklonit se k někomu slabšímu a pomoci mu. Začít s ním kamarádit, pomáhat třeba někomu, komu se ostatní posmívají.Pán Ješíš nám dal příklad služby celým svým životem i tím, že za nás zemřel. A že máme sloužit druhým, ukázal tak, aby to všichni pochopili – umyl učedníkům nohy. To je, jako by vám nohy umyl nějaký váš učitel, kterého si vážíte a máte ho velmi rádi.
Dobrá, máme sloužit – ale jak (třeba ve sboru)? Co mohou udělat děti jako službu, i když ještě nejsou tak velké? OTÁZKA
- Kdo už jak slouží? – hraní na varhany, úklid, pomoc při prodloužené, brigády, pomoc na zahradě, v domácnosti…
- I malé děti se mohou usmát a pozdravit.
Co mohou udělat rodiče dětí (příklad, vést k Bohu, modlit se s dětmi, vyučovat – vést skupinky, organizovat výlety, uklízet ve sboru, klást důraz i na citovou výchovu, ohled na ostatní). Neznamená to všechno dělat za děti, naopak.
Co mohou udělat ti starší – předávat zkušenosti, modlit se.
Všichni dohromady ve sboru jsme Boží rodina, ve které otcem je Bůh a Ježíš naším bratrem. Všichni jsme důležití a každý má příležitost sloužit druhým tak, jak to zvládá. Pro každého je připravený jeho úkol. Měli bychom ten svůj hledat. Ale co je určitě úkol pro každého, je náš úsměv a pozdravení druhým.
Ještě něco k rodičům a jejich službě při výchově a vzdělávání dětí.
V rodině ani škole se nepředávají jen znalosti. Kdyby tomu tak bylo, nestačilo by to, i kdyby měl člověk samé jedničky. Vedlo by to k pýše, vychloubání.
- Záviděli bychom těm, kteří jsou šikovnější, vědí toho víc;
- soutěžili bychom s těmi, kteří jsou na tom stejně;
- vysmívali bychom se těm, kterým učení zase tak nejde.
Je něco důležitějšího, zvláště v křesťanské pospolitosti. Učíme se k sobě chovat, mít úctu, respekt k tomu druhému (mít druhého přednějšího než sebe). A při tom je služba druhým výborným prostředkem.
Amen.
Pavla Vlková 24. října 2021