První čtení: Genesis 2, 18–24 I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
Druhé čtení: Židům 2, 9–13 Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky. Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy. A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká: `Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit.´ A jinde praví: `Také já svou důvěru složím v Boha.´ A dále: `Hle, já a děti, které mi dal Bůh.´
Evangelium: Marek 10, 2–12 Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“ Řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. Od počátku stvoření `Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali. I řekl jim: „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství.“
Sestry a bratři,
naše čtení z listu Židům a z Markova evangelia doplňují verše ze Starého zákona, které se tematicky vztahují k evangeliu. Podle První knihy Mojžíšovy byli země a člověk stvořeni nadvakrát. I Bůh zřejmě potřebuje záložní verzi svého měkkého produktu. Dnes čteme z druhé zprávy o stvoření (Gn 2, 4–25), přičemž první zpráva otevírá Bibli a sahá až do poloviny 4. verše 2. kapitoly. Bůh nejprve stvoří muže, svůj spolehlivý obraz. Nechá mu ovládnout veškeré živočichy tím, že je Adam pojmenovává. Ale vláda nad stvořením muži nestačí. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. Gn 2, 20.
Aby bylo biblicky jasno: muž nepotřeboval ženu jako takovou, ale „pomocnici“, jak Bible tohoto zvláštního tvora v hebrejštině nazývá. Hospodin Bůh ho utvořil z žebra, které vzal z člověka, a ten si ho s nadšením také pojmenoval, aby si nad ním udržel vládu: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ Gn 2, 23. Protože Eva vzešla z Adamova žebra, oba se stanou jedním tělem, což představuje klíčovou pasáž celého příběhu: Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
Právě tohoto místa se dovolává Ježíš proti tehdejší praxi rozvodu. Zajímavá je Ježíšova zmínka o tvrdosti srdce, kterou začíná svůj výklad knihy Genesis. Zopakujme si celý důležitý úryvek, který jsme četli. Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“ Řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. Od počátku stvoření `Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Mk 10, 2–9
Běžný výklad ukazuje dokonalého Ježíše, hájícího nerozlučitelnost manželství. Tento smysl daný úryvek jistě má. Farizeové vědí stejně dobře jako Ježíš, že v Tóře jasně stojí možnost rozvodu. Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Ona vyjde z jeho domu, odejde a vdá se za jiného muže. Dt 24, 1–2
Ježíš se ptá, co farizeům přikazuje Mojžíš, čímž potvrzuje praxi Deuteronomia. Nadvláda muže nad ženou je zřejmá, protože žena se stejně jednoduchým způsobem rozvést nemůže. Důvody k rozvodu mohly být různé. Například podle jedné rabínské školy Ježíšových současníků stačil k rozvodu i fakt, že žena spálila jídlo. Ježíš se odvolává na prorocký výraz „tvrdost srdce“, tedy na nedostatek ochoty k pokání, a mění celý význam Mojžíšova zákona.
Tím Ježíš říká: „Vy si myslíte, že Boží slovo je něco jako ‚volný lístek‘ k rozvodu. Ale tím, co děláte, ukazujete, že se mýlíte.“ Když se díváme na slova, která zde používá evangelista Marek, tak výraz „pro tvrdost vašeho srdce“ je překlad z jednoho řeckého slova – σκληροκαρδίαν (sklérokardian). Známe obě ta slova. Známe to slovo ‚σκληρο‘ (skléro), protože jsme už slyšeli slova roztroušená skleróza.
Skleróza je známá genetická nemoc, která ničí orgány: ledviny, plíce, srdce, oči a centrální nervovou soustavu. Příčinou sklerózy je mutace dvou genů, které potom dovolí, aby malé nádory rostly všude v orgánech těla. Tyto nádory zapříčiní ztvrdnutí tkáně napadených orgánů, které potom nemůžou správně fungovat. V našem textu tedy můžeme chápat slovo σκληροκαρδίαν‘ (sklérokardian) jako sklerózu srdce. Není to fyzické srdce, ale metafyzické srdce. Lidské srdce není jenom fyzický orgán, ale je to souhrn všeho, co se v nás nachází.
Biblicky je srdce kontrolní centrum člověka. Je to díky mysli, díky „srdci“ můžeme uvažovat, přemýšlet, tvořit, hodnotit a rozhodovat. Ale stejně jako fyzická skleróza je zde také duchovní skleróza, což je hřích. Hříchem se zatvrdí naše srdce. A stejně jako fyzická skleróza, která zatvrdí plíce člověka, až nemůže dýchat, duchovní skleróza zatvrdí srdce člověka, až nemůže poslouchat Boží slovo.
Je důležité si pamatovat, co nám Boží slovo říká, že máme dělat se svým srdcem. O tom hovořil Ježíš, když ho pokoušel jeden ze zákoníků, aby zjistil, které přikázání je největší. On mu řekl: „ ,Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání.“ (Mt 22, 37–38) Máme mít měkké srdce. Máme mít srdce pro Boha, srdce, které touží po Bohu.
Vzpomeňme si, co je druhé největší přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Mt 22, 39 Soused je ten, který je vedle. Je to ten, který je blízko v našem okolí. Kdo je hned vedle a kdo je bližší člověku než jeho manželka? Místo toho, aby milovali Boha, nenáviděli ho, a bylo to vidět v tom, že nenáviděli své manželky. Používali jakékoliv důvody, aby mohli poslat své manželky pryč, a dělali všecko „na základě Božího slova“! Ježíš říká, že problém je se srdcem – pro tvrdost srdce tohle lidé dělali. Zevnitř našeho srdce vycházejí zlé myšlenky, a ty působí rozpady ve vztazích i dnes. Ježíš nám ukazuje, jaké je Boží srdce pro manželství tím, že vysvětluje podstatu manželství. Staví počáteční stav při stvoření jako základní Boží plán pro muže a ženu. V tomto duchu vyzývá nás, abychom takové tvrdé srdce neměli. Je na místě pokaždé činit pokání. Můžeme tím napravit, co bylo pokaženo, a uznávat naši hříšnost před Pánem Ježíšem Kristem, který se za nás nikdy nestydí. Amen.
Phanuel Osweto 3. října 2021