První čtení: 2 Kr 6:11–17 Ta věc pobouřila mysl aramejského krále; svolal své služebníky a řekl jim: „Proč mi neoznámíte, kdo z našich donáší izraelskému králi?“ Jeden z jeho služebníků řekl: „Nikoli, králi, můj pane. Je to prorok Elíša, který je v Izraeli. Ten oznamuje izraelskému králi i ta slova, která vyslovíš ve své ložnici.“ On poručil: „Jděte zjistit, kde je, a já ho dám zajmout.“ Oznámili mu: „Hle, je v Dótanu.“ Poslal tam koně a vozy a silný oddíl vojska. Přitáhli v noci a oblehli město. Za časného jitra vstal sluha muže Božího, vyšel ven, a hle, vojsko s koni a vozy obkličovalo město. Mládenec Elíšovi řekl: „Běda, můj pane, co teď budeme dělat?“ Odvětil: „Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi.“ Potom se Elíša modlil: „Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl!“ Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši.
Druhé čtení: Ef 6:10–18 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také `přílbu spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží´. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne.
Evangelium: Lukáš 12:32 Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.
Milé sestry a bratři,
v poslední době cítím, že věci kolem nás jsou tzv. v pohybu, jsou to věci poměrně závažné a těžké a myslím si, že bychom měli být ostražití. Někteří lidé „ze světa“ to nazývají věcmi mezi nebem a zemí a většinou ani netuší, jak blízko pravdě toto označení je. (Vsuvka: Nemohu nevzpomenout knihu Střetnutí, kterou někteří z vás dobře znají. Je to kniha o prolínání duchovního světa do toho našeho a o důležitosti a moci modlitby v našich životech. Doporučuji všem, kteří jste ji nečetli.)
Ty hmatatelné věci v našem životě – věci, které vnímáme všemi pěti smysly – nejsou naším skutečným problémem. Všechno, co se odehrává ve viditelném fyzickém světě, je přímo propojeno se zápasem, který zuří ve světě neviditelném a spirituálním. Náš skutečný nepřítel – ďábel – si přeje, abychom ignorovali duševní realitu, která se schovává za tou fyzickou.
Protože dokud se soustředíme na to, co naše oči vidí, nejsme pak schopni reagovat na to neviditelné. Čím více ho ignorujeme, tím více zla může způsobit. Ano, nepřítel může být neviditelný, není ale smyšlený. Je zcela skutečný a velmi vytrvalý.
Křesťanský autor C. S. Lewis napsal: „Ve vztahu k ďáblům se lidé mohou dopustit dvou stejně závažných chyb. První z nich by bylo nevěřit v jejich existenci. Druhou chybou je v ně věřit a současně mít o ně přílišný a nezdravý zájem. Ďáblové sami mají z obou těchto chyb stejně velkou radost a vítají mezi sebou stejně nadšeně materialistu i čarodějníka.“
To, že jsme věřící, nám nedává imunitu proti útokům nepřítele, máme ale přístup k silám našeho Otce – k silám, které nás ochrání a dokážou také odvrátit to, co na nás již bylo napácháno.
Pavel nenapsal Efezským jen proto, aby přivedl pozornost k neviditelnému duchovnímu boji, ale především proto, aby odhalil sílu vlastní každému člověku, který má s Bohem vztah skrze Krista. V listu Efezským Pavel zdůrazňuje jeden z nejdůležitějších, přesto často přehlížených, aspektů naší duchovní zbroje: modlitbu. Věděl, že modlitba může změnit směr celého našeho života.
Pavel se v 1. kapitole listu do Efezu modlí za to, „aby nám Bůh našeho Pána Ježíše Krista dal ducha moudrosti a zjevení, abychom ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději nás povolal…a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.“
Ve skutečnosti je ta duchovní zbroj, kterou popisuje v 6. kapitole, pouhým zopakováním – jiným způsobem popsání – toho, co Pavel vysvětlil v první části listu. Jak si mohli “obléct” nebo “převzít” věci, které netušili, že dostávají? Prvním krokem pro ně – i pro nás – ve využití těch duchovních darů, které nám byly dány, je otevření našich duchovních očí, abychom je mohli spatřit.
Připomeňme si příběh Elíši a jeho nevidoucího služebníka z dnešního prvního čtení:
„Mládenec Elíšovi řekl: Běda, můj pane, co teď budeme dělat? Odvětil: Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi. Potom se Elíša modlil: Hospodine, otevři mu prosím oči, aby viděl! Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou koní a ohnivých vozů okolo Elíši.“
Schyluje se zde k bitvě mezi rozezleným králem Aramu a Izraelským národem.
Služebník Elíši byl pozorný, ale zprvu dokázal vidět jen nepřítele, což mu nepřineslo nic jiného než strach a úzkost. Když se potom naladil na vše měnící duchovní vlnu: měl na své straně a zcela k dispozici víc, než si kdy předtím dokázal představit. Co spatřovaly jeho fyzické oči se nedalo srovnat s tím, co jim zůstávalo neviditelné. Modlitba Elíši mu pomohla pochopit veškeré zdroje síly na jejich straně boje proti nepříteli. Abychom tedy mohli vítězit, musíme být schopni „vidět“. Připojme se proto k Pavlově modlitbě a prosme Pána o prozření.
A teď se vraťme přímo k textu o výzbroji proti zlému, jak jsme si četli v epištolním čtení.
Bible nás v něm učí, že potřebujeme solidní výbavu proti jeho útokům.
V prvé řadě máme být opásáni kolem beder pravdou…
K čemu potřebujeme být opásáni pravdou? Pravda je naší oporou. Poskytuje základní krytí, které potřebujeme, když se nacházíme uprostřed duchovní války. Hlavním nástrojem nepřítele je klam. Přibarvuje skutečnost lákavými a přitažlivými barvami, podporuje fantazie a způsobuje, že chvilkové a nedůležité věci se zdají být důležitými a výhodnými. Ďábel je otec lži, lže, až se práší. Chce zpochybnit Boha a Jeho dobré úmysly s námi. Pokud budeme mít silný, stabilní a pevně zakotvený základ, chytré lži nás nesvedou z cesty tak snadno.
Druhou částí výzbroje je pancíř spravedlnosti. Zde je potřeba přiblížit kontext toho, co v novozákonních listech znamená spravedlnost. Nejde o nějakou naši vnitřní mravní neposkvrněnost, ale téměř vždy se jedná o spravedlnost Boží. Jde o Bohem darované ospravedlnění, očištění a odpuštění. Člověk je ospravedlněn z Boží milosti, která byla vykoupena Ježíšem Kristem. To je ta pravá, pevná a silná spravedlnost, která obstojí při různých zápasech.
Dále máme být obuti k pohotové službě evangeliu pokoje. Obutý člověk je připravený okamžitě vyrazit. Pokud budeme bosí, musíme se nejprve obout, pokud budeme mít nevhodnou obuv, musíme se přezout. My máme být připraveni. Musíme být pohotoví k tomu zvěstovat evangelium a přinášet druhým pokoj.
Zatím, co ostatní součásti výzbroje chrání jenom některé části těla, tak štít je ochranou univerzální, která chrání tělo celé. Štít nás má ochránit před ohnivými střelami toho Zlého, jak píše Pavel. Hořící šípy nesloužily primárně k zabíjení – sloužily k rozptýlení pozornosti. Tak tomu je i v případě útoků na nás. Nejsou náhodné. Nepřítel zná naše sklony a návyky, naše strachy a slabosti a míří speciálně do těchto oblastí. Ví, že nás nemůže zničit, ale odvádí naši pozornost od Boha tím, že zakládá požáry v našich životech.
Ještě nám zbývá přilba spasení a meč Ducha.
Přilba chrání naši hlavu, naše myšlenky, centrum našeho fungování. Přilbu buď člověk má, nebo nemá. Spaseni buď jsme a Bohu patříme, nebo nejsme a Bohu nepatříme. Přilbou spasení pro duchovní boj je jistota Božího vítězství. Jistota, že ačkoli my sami můžeme v malých i velkých zápasech se zlem podlehnout, jsme na té správné vítězné straně. Vědomí Boží spásy nás osvobozuje od vin a selhání minulosti. Jsou přikryty Božím odpuštěním.
Až doteď byly všechny součásti Boží výzbroje jen pasivní, tedy obranné. Meč Ducha je jediná útočná zbraň v Božím brnění. Náš boj je duchovní – proto potřebujeme meč Ducha. Je jím živé Boží slovo, mocné a ostřejší než jakýkoliv dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kosti a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Měli bychom mu věnovat takovou pozornost, jakou věnoval voják své zbrani. Zanedbaná a zrezivělá zbraň je k ničemu. Je třeba Písmo číst, přemýšlet nad ním a nechat ho na sebe působit. Je třeba prosit, aby nám Bůh skrze svoje slovo dával světlo do různých životních situací.
Apoštol Pavel dovršuje popis Boží zbroje výzvou k modlitbám a já si dovolím připojit ji na konec dnešní promluvy: „V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny…“
Amen.
Dana Klozbergová 11. září 2022