První čtení: Izajáš 53, 1–6 Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.
Druhé čtení: Židům 5, 1–10 Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy. Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti. A proto je povinen přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe. Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona. Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.´ A na jiném místě říká: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.´ Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy, když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova.
Evangelium: Marek 10, 35–45 Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“ Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“ Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Kdo uvěří naší zprávě? A nad kým se zjeví Hospodinova paže? Ptá se dvěma otázkami prorok Izajáš na začátku písně o trpícím služebníkovi. Na co se ptá? Ptá se na víru posluchačů. A jelikož se zabýváme Božím slovem, tak se můžeme zeptat, co to znamená, jestliže se někdo ptá na víru. V Bibli, když čteme o víře, tak jde o status věrnosti člověka Bohu. Jde o vztah, který pak existuje mezi námi a Bohem. Prorok se tedy ptá: Kdo rozpozná v té jeho zprávě věrnost Boží. Druhá prorokova otázka vlastně míří stejným směrem. Nad kým se zjeví Hospodinova paže? Zdvižená paže byla a je v celých lidských dějinách symbolem moci, symbolem vítězné vlády. Biblický svědek se tedy ptá: V kom bude odhaleno Boží vítězství?
Toto Boží vítězství přišlo v Kristu, když se jako nevinný člověk rozhodl projít utrpením a bolestí, aby nás vykoupil z hříchu. Mnozí si ani ještě dnes neuvědomili tento čin, který se uskutečnil v lidských dějinách. Stejně jako v době Pána Ježíše se mnoho lidí soustředí na to, jak získat moc, jak si zajistit život a jak být v lépe postavených místech než ostatní.
Evangelista Marek nám vypráví, jak Ježíš jde do Jeruzaléma vstříc potupnému ponížení smrti na kříži, aby se splnilo, co jsme slyšeli ze slova proroka Izajáše. Učedníci to však ještě v té době nechápali, jak dosvědčuje i jejich prosba o čestná místa. A tak Kristu nezbývá, než je znovu poučit o pravém „žebříčku hodnot“: sloužit druhým skrze sebedarování.
Zebedeovi synové patřili mezi ty, které Ježíš brával s sebou spolu s Petrem jako jakési jádro učednického sboru. Vidíme je například při vzkříšení mrtvé Jairovy dcery nebo při Ježíšově proměnění na hoře Tábor nebo v zahradě Getsemanské na Olivové hoře.
Všimněme si toho, že jeden chtěl místo po pravici a druhý po levici. Ježíšova odpověď však odhaluje mělkost jejich žádosti. Šlo jim totiž o výsadu a prvenství, ne o službu. Nedokázali si představit, že být po levici a po pravici vedle Ježíše ve chvíli vstupu do Jeho oslavení by znamenalo být spolu s Ním i ukřižován po levici a po pravici.
Jakub a Jan mají odpovědět na Ježíšovu otázku, zda mohou pít Jeho kalich a být ponořeni v Jeho křest. Sebevědomě odpovídají: „Můžeme.“ Spoléhali však na své lidské síly. Ještě neměli tolik zkušeností, aby dokázali pochopit, že lidská pýcha neunese těžké zkoušky. Nechápali, že touha po moci a po prvenství je vlastně překážkou na cestě za Ježíšem.
Evangelista Marek nám tímto naznačuje, že i když si člověk dělá velké plány, stále ještě není tím, kdo má rozhodující slovo a vliv. Ve skutečnosti má všechno v rukou Bůh. Ani když někdo hodně pro Krista obětuje nebo vytrpí, ještě ho to neopravňuje, aby si dělal nároky na určité výsady.
Jan a Jakub svým tahem chtěli předběhnout ostatní při rozdělování předních míst. Pán Ježíš však do toho vstupuje a znovu vysvětluje, jak to má mezi Jeho učedníky vypadat. Ježíš ve verši 43 a 44 použil celkem třikrát slovní spojení „mezi vámi“. Neříká: „Vy se takto snažte,“ nebo: „mezi vámi ať tomu tak není.“ Ale konstatuje jednoznačně: „Mezi vámi tomu tak nebude.“
Za vzor nedává Pán Ježíš nikoho menšího než sám sebe. Ve verši 45 nám umožňuje nahlédnout do úmyslu, se kterým přišel na tento svět: Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny. Milí přátele, máme vynikajícího velekněze, jak píše apoštol Pavel: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť On sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. My jsme však bloudili jako ovce, každý se obrátil na svou cestu…“ – v tom má prorok Izajáš pravdu. Ve všem jsme byli odsouzeni k míjení, k neporozumění – k tomu, aby nám byla zpráva o Božím vykoupení skryta. Ale chvála Bohu, nebyli jsme zapomenuti v tom zbloudění. Byli jsme odsouzeni k míjení, dokud jsme nepoznali Bozi milost.
Ježíš nás chce znovu povzbudit, abychom měli totéž smýšlení jako On, abychom poznali pravou Boží lásku. Přestože ve světě se mnozí ucházejí o moc a výhodné postavení, ve kterém chtějí nechat pocítit svou důležitost svým podřízeným, mezi námi tomu tak nebude. To řekl Ježíš. Víme však, že mezi námi často tomu tak je. Začíná to nadřazeností a neochotou sloužit v rodinách, proniká to do celé společnosti. Touha po moci a záměr dát pocítit druhým, že mám nad ním převahu, byla, je a asi i bude něčím, co kazí Boží království zde na zemi.
Ježíš nás na to upozorňuje a říká nám: „Mezi vámi však tomu tak nebude.“ Kéž by se to znovu naplnilo i v našem životě! Přistupme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci. Amen.
Phanuel Osweto 17. října 2021