Texty: První čtení: 1 Pt 5, 5-7 Stejně se i vy mladší podřizujte starším. Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost´. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží.
Druhé čtení: Žd 13, 1-8.15-16 Bratrská láska ať trvá; s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh. Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.´ Proto smíme říkat s důvěrou: `Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?´ Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře! Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno. Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí.
Evangelium: L 14, 1.7-14 Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor. Když pozoroval, jak si hosté vybírají přední místa, pověděl jim toto podobenství: „Pozve-li tě někdo na svatbu, nesedej si dopředu; vždyť mezi pozvanými může být někdo váženější, než jsi ty, a ten, kdo vás oba pozval, přijde a řekne ti: `Uvolni mu své místo!´ a ty pak musíš s hanbou dozadu. Ale jsi-li pozván, jdi a posaď se na poslední místo; potom přijde ten, který tě pozval a řekne ti: `Příteli, pojď dopředu!´ Pak budeš mít čest přede všemi hosty. Neboť každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Tomu, kdo jej pozval, Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty. Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“
Kázání: K čemu nás vyzývají dnešní texty? Co nás učí Ježíš, apoštolové Petr a Pavel? Co chtějí, abychom uváděli do naší křesťanské praxe?
Bratrská (sesterská) láska ať trvá; s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. Sbor bratří a sester vnímám jako přátelské prostředí, kde jsem přijímána a kde se také učím přijímat druhé s jejich klady i zápory. Láskyplné prostředí a přijetí nevzniká z ničeho, musíme ho cíleně vytvářet, proto nás apoštol vybízí k vytrvalosti. A taktéž k otevřenosti vůči těm, kdo přicházejí z vnějšku – ať jsou to bratři a sestry z jiných sborů naší církve nebo z jiných církví nebo ze světa. Naše společenství má být pro druhé svědectvím, že láska v církvi není jen slovo, ale skutečností, kterou mohou sami zažít.
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. Dnes už nejsme vězněni pro víru, ale mnozí křesťané ve světě toto štěstí nemají. Díky Bohu církev osvědčuje mnoha způsoby, že na ty, kdo jsou ve vězení, nezapomíná – kaplanská služba, modlitby za uvězněné křesťany či praktická pomoc pronásledovaným bratřím a sestrám, která se i díky moderním technologiím šíří v rámci církve, a do mnohých aktivit se můžeme zapojit z domova.
Připadá-li nám téma vězněných příliš vzdálené, pak utrpení může potkat každého z nás. Může na nás dopadnout nečekaně, tvrdě. Může mít nejrůznější podobu i dobu trvání. Pak je láskyplné prostředí věřícího společenství velikým darem a pomocí, která nás nese a podepírá.
Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh… Jasné slovo pro manžele, ale i svobodné. Přimlouvejme se za pevné manželské svazky v našich sborech. Za to, aby ti, kdo si řekli své ano, vytrvali ve všech zkouškách, které jejich manželství potkají a osvědčili svou věrnost sobě navzájem i Bohu samému. A my svobodní si dejme pozor, ať nejsme těmi, kdo narušují manželství druhých.
Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Židovský Talmud učí, že bohatý je ten, kdo má velké srdce, a také ten, kdo je spokojený s tím, co má. Vděčnost za to, co od Boha máme, je účinnou obranou proti naší lidské nespokojenosti. Vždyť toho není málo, co máme. Jistě, mít dostatek peněz na to, co potřebujeme, nebo i nad to, je fajn. Zvlášť v dnešní době, kdy útok na naše peněženky bude značný, můžeme být v pokušení zaměřit se na získání co největšího množství peněz, abychom se zabezpečili a žádná krize se nás nedotkla. Jsme však Bohem také varováni, abychom na ně nespoléhali jako na naši spásu. Naše peníze za nás nezemřely, Ježíš ano. Apoštol Petr vyzývá k důvěře v Boha: Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží. Opírejme se o jeho ujištění právě v této době. A apoštol Pavel se přidává: Vždyť Bůh řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ Proto smíme říkat s důvěrou: Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?“ Kéž je Bůh v dobách krize naší největší oporou, láskou a jistotou, k níž se budeme obracet.
Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře! Díky Bohu za naše faráře, ale i za všechny bratry a sestry, na kterých můžeme vidět působení Božího Ducha. Díky společenství se můžeme vzájemně pozorovat a svědčit si živou vírou. Navzájem se inspirovat, napomínat i povzbuzovat. S láskou, nikoli s ostražitostí nebo nevraživostí, s níž farizeové pozorovali Ježíše a čekali na jeho chybu. Učme se od sebe navzájem a přinášejme skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno.
Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí. Každý, kdo je ochoten přispět k budování sboru svými desátky, svým osobním nasazením a ochotou brát na sebe konkrétní úkoly, když je to potřeba, je pro sbor nezastupitelný.
Nicméně to vše dělejme se správnou motivací, v Duchu Kristově – z lásky k Bohu a k bližním. S vědomím, že Bohu-libé křesťany z nás nedělá jen množství toho, co jsme schopni a ochotni pro Boha, sbor a bližní obětovat (byť je to naším okolím ceněno a vyzdvihováno nebo my sami na tom zakládáme svou křesťanskou identitu), ale oběť Ježíšova za nás hříšné. Je to Bůh, kdo nás spravedlivě a správně ocení, až přijde čas soudu. Vycházejme z pokory, nikoli z pýchy a nesprávných pohnutek jako farizeové, před nimiž Ježíš své učedníky varuje. Aby o každém z nás platilo: Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Amen.
Ivana Doubravová 28. srpna 2022