Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech. (Žalm 105, 1-2)
První čtení: Izajáš 62, 1–5 Kvůli Sijónu nebudu zticha, kvůli Jeruzalému si nedopřeji odpočinku, dokud jako záře nevzejde jeho spravedlnost, dokud jako pochodeň nevzplane jeho spása. Pronárody spatří tvoji spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Nazvou tě novým jménem, jež určila Hospodinova ústa. Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce a královským turbanem v dlaních svého Boha. Už nikdy o tobě neřeknou: ›Opuštěná‹. A nikdy o tvé zemi neřeknou: ›Zpustošená‹. Budou tě nazývat: ›Oblíbená‹ a tvou zemi: ›Vdaná‹, protože si tě Hospodin oblíbil a tvá země se vdala. Jako se mladík žení s pannou, tak se tví synové ožení s tebou. A jako se ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe.
Druhé čtení: 1. Korintským 12, 1–11 Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám. Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet“, a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán“, leč v Duchu svatém. Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
Evangelium: Jan 2, 1–11 Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
Pokoj Vám, sestry a bratři, pokoj Vám, drazí přátelé!
První text dnešního čtení je plný naděje, povzbuzení, a to i v době, kdy se izraelský lid nacházel v babylónském zajetí. Snad právě proto, že v dobách, kdy je nám podle našeho mínění nejhůř, kdy už čekáme jenom na zázrak, potřebujeme především naději, že Bůh, v kterého vkládáme svoji budoucnost, celou naši existenci, je s námi a že ani nyní nás neopustil. Bůh se ke svému lidu přiznává, protože Mu na něm záleží, není Mu lhostejný, ví, že lid je dobrý, vždyť takového jej stvořil, jde o Jeho dílo, a to je vždy dobré. V očích Hospodinových je Jeho lid, Jeruzalém, hoden slávy, vyhlášen za spravedlivého, a nedá si pokoje, dokud jako pochodeň nevzplane jeho spása. Svým lidem, svatým lidem, se Bůh hodlá ozdobit: Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce a královským turbanem v dlaních svého Boha. Jeho jméno, jeho slávu určují Hospodinova ústa, Jeho Slovo, ve kterém je ukryto vše, na čem závisí naše životy: milosrdenství, spása, spravedlnost. A toto vše bude věčné, už nikdy nebude země opuštěná, zpustošená. A Hospodin se z toho bude radovat. Z celého textu křičí Hospodinova dobrota, láska a milosrdenství. Hospodin je ten, který toto vše způsobí, vždyť právem vyhlašuje, že na vítězství stačí sám. Ať se děje dobré či zlé, věřme, že vše je pod mocí Boží, vždyť On sám se k tomu i přiznává. „Jako jsem uvedl na tento lid všechno to veliké zlo, tak na ně uvedu všechno to dobro, které jsem jim slíbil.“ (Jr 32, 42)
V poznání pravdy, v lidské poslušnosti Bohu, v zázraku znovuzrození nalézáme Boží lásku, dobrotu. Vždy, když jsme opravdu v úzkých, v koncích a ničeho nic se nám již zde na zemi nedostává, když se nám nedostává spravedlnosti a zlo vítězí nad světem, když žízníme, hladovíme, nemáme čím pohostit přicházející, kolemjdoucí, pak Ježíš promění vodu v nejkvalitnější víno, uzdraví slepého od narození, přivede mrtvého k životu, koná zázraky. Z nevyhnutelného konce, z hluboké beznaděje se rodí nový radostný začátek. Ten nejlepší už tady je, mezi námi, ale my jsme mnohdy právě těmi slepými, mrtvými. Teprve když pochopíme, budeme probuzeni, obdarováni a staneme se součástí nádherné koruny v Hospodinově ruce. I zlo se pro nás může stát dobrem, o kterém zatím ale nemáme ani tušení. Jen Hospodin ví, co se může stát a co se stane, vždyť kolikrát můžeme v Písmu číst, že sám Bůh zatvrdil jejich srdce, aby nepoznali, a pak je to právě On, který se ke svému lidu opět přiznává. Chce, abychom prohlédli, konali dobro. Jen tak můžeme přemoci zlo, ne odplatou, zlobou, násilím. Ale jde to vůbec? Vždyť nejsme svatí! Nejsme a ani nikdy nedosáhneme Ježíšovi kvality, a přesto to po nás Bůh žádá. Ukázal nám, že vše jde v Jeho Synu Ježíši Kristu. To On je nám příkladem, že lze přemoci zlo dobrem a odměnou je nám život věčný, v něm již vzplála naše spása, kterou nám Hospodin zaslibuje v prvním textu: a nedá si pokoje, dokud jako pochodeň nevzplane jeho spása. K tomu, abychom obstáli, je každému dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu všech a každému také určil úkol, jak On sám chtěl. Každý je nezbytný, i ten, který se zdá pro ostatní nepotřebný. Jsme plně vyzbrojeni k dobrému boji, k boji proti zlému. Jestliže nás vyzbrojil vírou, nadějí a láskou, jak můžeme odpovědět nenávistí, zlobou, odplatou, žije-li v nás Kristus? Vždyť dobrý strom nedává špatné ovoce a dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré. (L 6, 43.45) Vyznáváme-li, že Ježíš je Pán, jak můžeme nečinit, co říká? Vždyť nás pojí tentýž Duch, tentýž Bůh. I na Ježíše Bůh vložil svého Ducha, aby dovedl právo k vítězství, abychom už nikdy nemuseli tápat ve tmě, v beznaději. V Jeho jménu je a bude naděje národů. Může se nám zdát, že nelze odporovat zlu dobrem, vždyť tak se přeci nedá zde na zemi žít, nelze zde obstát. Díváme-li se na svět očima těch, kteří ještě nepoznali, nesetkali se s Kristem, tak ano, nelze obstát, ale hledíme-li na svět z Ježíšovy perspektivy, z perspektivy Božího služebníka, dojde skrze nás právo vítězství a nemusíme křičet, činit násilí. Vždyť vítězství zde na zemi pominou, přijdou jiná, ale naše vítězství bude věčné. Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu. (Fp 4, 13) Prosme, žádejme, a bude nám dáno vše, co potřebujeme, i síla, odvaha, ale hlavně láska. Děkujme Bohu i za naše nepřátele, neboť právě na nich se ukáže naše síla, dána nám Kristem, síla, ve které dokážeme zvítězit, i když pro mnohé zůstane toto naše veliké vítězství i nadále tajemstvím a my těmi poraženými, ale je zde stále živá naděje, že skrze nás i oni pochopí. Snažme se svým životem dělat našemu Pánu čest, snažme se nést dobré ovoce, růst v poznání Boha, v přemáhání zla dobrem a mějme sílu k trpělivosti a radostné vytrvalosti i v těch nejtěžších dobách. Děkujme Bohu, za vysvobození z moci tmy a za možnost účasti na království, které nám zaslíbil Jeho milovaný Syn. V Něm máme vykoupení a naději na Boží slávu. (volně Ko 1, 10–14) Silou, oporou a nadějí k dobrému boji proti zlu budiž nám vždy evangelium, které nás zbavuje nadvlády zla a v němž je pro nás navždy uchováno dobré víno i chléb věčného života. Amen.
Zdeňka Chaloupková 16. ledna 2022