První čtení: Izajáš 8, 23–9, 3 Avšak tato sklíčená země ponurá nezůstane. Jako zprvu byla země Zabulón a země Neftalí zlehčena, tak nakonec bude přivedena ke cti s Přímořím a Zajordáním i Galileou pronárodů. Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu.
Druhé čtení: 1. Korintským 1, 10–18 Prosím vás, bratři, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorní a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia; tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno. Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil. Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu. Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.
Evangelium: Matouš 4, 12–23 Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izajáše: „Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři za Jordánem, Galilea pohanů – lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.“ Od té chvíle začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Oni hned nechali sítě a šli za ním. O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je. Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním. Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu.
Pokoj Vám, sestry a bratři, pokoj Vám, milí přátelé!
Dnes začnu od samého počátku. Bůh tvořící z nicoty, Slovem uváděl v život svoji ideu, ideu dokonale sjednoceného světa, kterou měl. Země, kterou stvořil, měla svůj řád a vše se vzájemně doplňovalo. I člověk v hebrejském překladu Adam byl stvořen v jednotě jako muž a žena. Jak muž, tak i žena, oba jsou Adam. Porozumět tomu nám pomůže biblista Jan Heller, který ve své knize Jak orat s čertem píše: „Člověk rozumějme: plný, úplný člověk je teprve my, nikoliv „já“. Teprve muž společně se ženou tvoří úplného člověka. Je-li člověk obrazem Božím, pak jednota, která je naznačena v Adamovi, pochází z Boha a poukazuje na jednotu v Něm, která byla Slovem přenesena do světa, aby mohl člověk radostně žít v přítomnosti Boží.
Adam se ale nechal zlákat hadem a pojedl ze stromu poznání, poznal moudrost světa a změnil tím svůj úděl i úkol. Měli jsme žít v radosti, a zatím žijeme v bídě, lopocení a trápení tohoto světa. Člověk se stal oddělený od Bohem určeného řádu, a Boží moudrost se mu stala bláznovstvím. Uvědomil si svoji moc, poprvé sám o své vůli neposlechl Boha. Poznal tak vedle dobrého i zlé, strach, bolest, stud, bázeň před Hospodinem a realitu kříže, kterou si každý neseme svým životem. K jeho Bohem dané svobodě se přidala i odpovědnost nejen za život svůj, ale i za životy ostatních a za zemi, která mu byla svěřena k obhospodařování. Kdybychom ale neokusili ze stromu poznání, nebylo by možné uvědomit si, jak moc Boha ve svých životech postrádáme, netoužili bychom tolik po Jeho přítomnosti, možná by nám byl všedností, a možná, že se stal všedností i pro Adama a Evu, a proto se nechali zlákat hadem. Kdo ví.
Byl-li svět Bohem stvořen k jednotě, k dokonalosti, nestáváme se skutečně svobodnými Božími dětmi teprve uskutečňováním této Jeho vůle, není právě toto zodpovědný přístup k životu? Apoštol Pavel píše v listu Galatským: „Vy jste byli povoláni ke svobodě. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.“ (Ga 5, 13-15) Nezapomínejme, že vše, co říkáme a konáme, má své důsledky.
Jak snadnou práci má ďábel, ten skrytý našeptávač, stačí nás rozdělit, postavit člověka proti člověku, národ proti národu, kontinent proti kontinentu. Našeptávat: „Na toto vše stačíš sám, nikoho nepotřebuješ.“ Není dnešní společností tolik podporované prosazování jednotlivce také jeho útokem?
Věříme a milujeme jednoho Boha, ale naše životy o tom nesvědčí. Apoštol Pavel píše ve svém listu církvi do Korintu, a lze to vztáhnout i na nás, aby se snažili o dosažení plné jednoty smýšlení i přesvědčení. Jenom tak může být zlomeno jho našeho břemene a hůl na našich zádech i prut poháněče. A tato sklíčená země nezůstane ponurá.
Aby tomu tak bylo, přichází nám na pomoc sám Bůh v Ježíši Kristu, který je tím základním a spojujícím kamenem, na kterém máme stavět budoucí společné dílo. Vše, co stavíme vedle, na vlastních základech, spadne, nevydrží a bude obráceno vniveč. Smysl života každého z nás lze nalézt jen tehdy, je-li smysluplný svět jako celek. A tím smyslem pro svět i pro každého člověka je přítomnost Boží v Ježíši Kristu. On je tím sjednocujícím prvkem tohoto světa.
I naše sbory jsou postaveny na pevném základu a mají naději vyrůst, jen budeme-li pracovat společně, bez svárů, závisti a roztržek, které patří tomuto světu. Je těžké pracovat na díle, které je mimo tento svět, zvláště když jsme ze světa, který na nás každý den dotírá a snaží se určovat, jak máme ve které situaci jednat, radí nám, jak se máme ke svému životu postavit. Dokážeme si udržet odstup od naléhavosti tohoto světa a budovat skutečný Boží chrám? Naše těla jsou údy Kristovými a On je tím chrámem, který budujeme. Na nás záleží, jak On bude ve světě růst. A stačí tak málo, slovy proroka Micheáše: Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. (Mi 6, 8) Jak je možné tohoto docílit? Tím, že budeme následovat Krista, který zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem, aby z těch, které Mu ze světa dal Otec, neztratil ani jednoho. Za své učedníky se Ježíš modlil: Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, nechť jsou jedno jako my. Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří, aby všichni byli jedno jako Ty, Otče, ve mně a já v Tobě. Amen.
Zdeňka Chaloupková 22. ledna 2023
Smysl individuálního života lze nalézt jen tehdy, je-li svět smysluplný ve svém celku. Tento smysl je dán Boží přítomností. Tóra Židy vyzývá, aby se k Bohu přimkli. Jak je možné to učinit? Tím, že napodobujeme Boží činy. Talmud říká: „Tak jako Bůh miluje, tak miluj i ty. Jako je Bůh milostivý a slitovný, tak buď milostivý a slitovný i ty.“