Buďme pravými Božími služebníky 

 První čtení: Micheáš 3, 5–12 Toto praví Hospodin proti prorokům, kteří svádějí můj lid: Když mají svými zuby co kousat, mluví o pokoji; když pak jim někdo do úst nic nedá, vyhlašují proti němu svatý boj. Proto vám nastane noc bez vidění, tma bez věštby. Nad těmi proroky zajde slunce, den se nad nimi zachmuří. Tu se budou jasnovidci stydět, rdít se budou věštci, všichni si zakryjí ústa, neboť Bůh neodpoví. Já však jsem naplněn mocí, duchem Hospodinovým, právem a bohatýrskou silou, abych mohl Jákobovi povědět o jeho nevěrnosti, Izraeli o jeho hříchu. Slyšte to, představitelé domu Jákobova, vůdcové izraelského domu, vy, kteří si hnusíte právo a překrucujete všechno, co je přímé! Sijón budujete krveprolitím, Jeruzalém bezprávím. Jeho představitelé soudí za úplatek, jeho kněží učí za odměnu, jeho proroci věští za stříbro. Přitom spoléhají na Hospodina a říkají: „Což není Hospodin uprostřed nás? Na nás nepřijde nic zlého.“ Proto bude Sijón kvůli vám zorán jako pole, z Jeruzaléma budou sutiny, z hory Hospodinova domu návrší zarostlá křovím.

Druhé čtení: 1 Tesalonickým 2, 9–13 Jistě si, bratří, vzpomínáte na naše úsilí a námahu, jak jsme ve dne v noci pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám přinesli Boží evangelium. Vy i Bůh jste svědky, jak jsme se k vám věřícím zbožně, spravedlivě a bezúhonně chovali. Víte přece, že jsme každého z vás jako otec své děti napomínali, povzbuzovali a zapřísahali, abyste vedli život důstojný Boha, který vás povolal do slávy svého království. Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte.

Evangelium: Matouš 23, 1–12 Tehdy Ježíš mluvil k zástupům i k svým učedníkům: „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky konají tak, aby je lidé viděli: rozšiřují si modlitební řemínky a prodlužují třásně, mají rádi přední místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, líbí se jim, když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´. Vy však si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

Sestry a bratři,

takové běžné dny, které prožíváme nyní, si mnoho z nás nepamatuje. Z historického hlediska však můžeme říct, že každá krize přináší i jiné zhodnocení dosavadního způsobu života, nové příležitosti. Určitě i teď tento čas nouzového stavu může přinést cosi pozitivního. Pro věřícího člověka je důležité přemýšlet, jak užitečně využít v těchto chvílích bohatství evangelia našeho Pána. Často nás mrzí, že toto evangelium mnoho lidí odmítá a nepřijímá. Bolí nás, že lidé se nechtějí zúčastnit křesťanského života.

Nyní je čas vzbudit v nás opravdovou víru, otevřít Kristovo evangelium, abychom v plnosti znovu prožívali bohatství Jeho slova. Je řečeno: „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!“  (Žd 3, 15) Nebuďme skalnatou půdou, v níž rostlina víry v důsledku soužení či starostí tohoto světa usychá. V dnešním evangeliu píše Matouš, že Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům. Už toto vyjádření, že se náš Pán obrátí k zástupům, znamená, že v tom zástupu může být kdokoli, vy nebo já. Je to vlastně dobrá zpráva, vždyť slova našeho Pána se vztahují na zástupy lidu v každé generaci.

Pán Ježíš nás varuje před pokryteckým jednáním a před přetvářkou. Ježíšovi jsou Mojžíšovy knihy svaté, a proto svým učedníkům říká, aby dobře poslouchali ty, kteří učí, a aby jednali podle toho, co říkají. V zápětí ale dodává, aby nejednali podle jejich skutků, protože tito učitelé Tóry nedělají to, co říkají, a nedělají to, co učí. Nemají dokonce slitování ani s těmi, pro které je břemeno stovek příkazů a zákazů natolik těžké, že se pod nimi hroutí. A právě v tuto chvíli poměrně silně zaznívá varování: Běda vám pokrytci, běda vám blázni, běda vám slepci, běda vám plemeno zmijí. Viz Mt 23, 13–33. To jsou silná slova, která by nikdo od samotného Ježíše nečekal, ale slyšíme je.

Ježíš odsuzuje povýšenost a sebestřednost a využívá tuto příležitost ke zdůraznění přirozenosti pravého vůdcovství. O tom je také náš text z prvního čtení, kde Hospodin varuje proti těm, kteří falešně prorokují.  Proti povrchní okázalosti, tak charakteristické pro mnohé. Matouš v evangeliu nepíše o odsouzení určité skupiny, ale o varování před farizejstvím (způsobem života) jako takovým. Ježíš odsuzuje povýšenost a sebestřednost židovských náboženských vůdců a využívá tuto příležitost ke zdůraznění přirozenosti proroků, zákoníků a farizeů, staví do popředí ctnost pokory a odsuzuje touhu po postavení, po zvláštním uznání od ostatních. Varování to bylo potřebné, a je potřebné i dnes.

Ježíš říká, že pozornost Jeho následovníků nesmí být soustředěna na skvělou pověst, ale na Boha, který jediný je hoden veškeré úcty, chvály a slávy. Touha po skvělém postavení a vážnosti před ostatními nemá žádný vztah ke slávě, která je v Kristu. Ježíš to zavrhuje. Proto si ještě musíme všimnout jednoho podstatného aspektu, kdy Ježíš říká: „Kdo je z vás největší, bude váš služebník.“ (Mt 23, 11). A zde už Ježíš konfrontuje své vlastní učedníky. Pán Ježíš už dříve zdůrazňoval: „Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mt 20, 26–28; viz také Mk 10, 43–45). Podobně Ježíš reaguje a odpovídá na otázku učedníků: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“ (Mt 18, 1) takto: „Amen, říkám vám, že jestli se neobrátíte a nebudete jako malé děti, vůbec do nebeského království nevejdete. A proto kdokoli se poníží a bude jako toto malé dítě, ten je v nebeském království největší.“ (Mt 18, 3–4). V Markově evangeliu např. nalezneme tato Ježíšova slova: „Jestli někdo chce být první, bude poslední ze všech a služebník všech.“ (Mk 9, 35). A v Lukášově evangeliu Ježíš uzavírá spor učedníků, kdo z nich se zdá být největší (Lk 9, 46; 22, 24) slovy: „Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký.“ (Lk 9, 48).

Vidíme, že ten, kdo se stává služebníkem, se musí zříci pýchy a sebestřednosti a musí si přivlastnit pokoru a službu pro druhé. Je potřeba být „diákonem“ ve všem našem každodenním jednání. Pokorná služba je Kristovým měřítkem pravé velikosti.

My ale víme, že ve světě kolem nás to chodí úplně jinak. Platí zde způsoby uplatňování vlastního já, jako je ctižádost, kariéra, bezohledná cesta za lepším postavením, sebe prosazování. A velmi dobře také víme, k jakým bolestným důsledkům to může vést v životě společnosti. Je to násilí, vykořisťování, opovrhování těmi nejslabšími a nejchudšími, nespravedlnost a zneužívání moci všeho druhu. V církvi pak nezájem o ostatní, duchovní stagnace, lhostejnost a nakonec někdy až ztrácení víry v Boha.

Ježíšovo slovo dnes směřuje do našeho srdce. A právě tam se hromadí pýcha a snaha se prosazovat. Naše srdce se stává neprůchodné pro službu, pro pomoc a pro milosrdenství. Služba druhým však musí pramenit z čistého srdce proměněna do Kristovy podoby. Je proto třeba proměnit své srdce, a to podle toho, co Ježíš říká  a kým je, a tak zaujmout nový postoj, který je důležitý pro společnost a prostředí, do kterého nás Bůh poslal. Být pokorný znamená cítit se malý před Bohem a odevzdat se do Jeho rukou.

Jaká má být naše odpověď na Ježíšovo oslovení dnes? Jakou cestou máme jít a jak dobře žít a naplňovat tato Ježíšova slova?    Naším úkolem má být dávat přednost druhým před sebou, máme být služebníky lidí kolem nás. Situace kolem nás se změnila, ale pořád jsme to my, kteří můžou lidem v tomto světě přinést radost. A když to uděláme, pak se projevuje Boží síla v nás.  Buďme, moji milí, pravými Božími služebníky a vykonejme to, co přináší lidem radost. K tomu nás také vyzývá náš bratr patriarcha ve svém říjnovém dopisu, když píše: Jestliže je v nás znovu probouzena a bude prohloubena láska k Bohu, k druhým lidem, ale i ke stvoření, pak toto těžké období pro nás má smysl. https://www.ccsh.cz/dokumenty/4298-pastoracni-dopis-se-zamyslenim-o-mlceni-zive-nadeji-a-pokoji-t-b-rijen-2020.pdf  K tomu nám dopomáhej všemohoucí Bůh. Amen.

Phanuel Osweto 1. listopadu 2020

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..