Izajáš 35,1–6a.8a.10; List Jakubův 5, 7–10;
Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Ježíš jim odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ Matouš 11,2–6
Pokoj vám, sestry a bratří!
Dnešní první čtení v nás oživilo očekávání, které předcházelo prvnímu Kristovu příchodu, a naděje, které ho doprovázely. Byly to naděje plné světla, radosti a spásy. Dvě následující čtení z Nového zákona nás vyvádějí z prostředí starozákonního očekávání, aby nás uvedly do času naplnění.
Evangelium nám vypráví o Janu Křtitelovi. Jan není ani pro nás neznámá osobnost, víme dokonce, že v době svého působení kázal o přicházejícím Mesiáši. Kázal o Něm jako o soudci, v jehož ruce je sekera, kterou porazí všechny neplodné stromy. V jeho ruce je lopata, s níž ze světa vyhází všechny plevy. Jan Křtitel tehdy horlivě přesvědčoval lidi, že na svět přichází spása. S Ježíšem se přiblížilo království Boží! Nastává vláda spravedlnosti! To Jan kázal. A teď sedí ve vězení. Nic z těch převratných věcí a změn se neděje. Jan je nespravedlivě odsouzen, Mesiáš v jeho prospěch nezasahuje a Jan začíná vidět rozpor mezi tím, co kázal a mezi tím, jaká je skutečnost. A tento rozpor v něm vzbuzuje pochybnost, z níž je cítit i zklamání: „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Jinými slovy, chce zjistit, jestli je Ježíš skutečně ten Mesiáš.
Jaké zklamání podobné Janovu dnes prožíváme my? Pro mnohé je dnes víra v Boha odtržená od reality, je to iluze a klam. Ale nebyli bychom upřímní ani k druhým ani k sobě, kdybychom tvrdili, že my žádné pochybnosti mezi tím, čemu věříme a tvrdou životní realitou nepozorujeme. Připusťme si i my tu Janovu otázku. Je Ježíš pro nás skutečně Mesiáš? Tedy, je skutečně můj Spasitel? Jak mě zachraňuje, jak mě vysvobozuje?
Janovy pochybnosti byly oprávněné. Udělal vše, co měl udělat – vykonal Boží službu a mnozí se díky jeho kázání obrátili k Bohu. Ale teď je obviněn a sedí ve vězení. No, místo toho, aby ho Ježíš spasil, tak Jan sedí ve vězení! Co to je za spásu! A stejně tak kdokoliv jiný může namítnout: Vy říkáte, že Ježíš je Spasitel, ale já jeho spásu nijak konkrétně neprožívám!
Prožíváme také všelijaká traumata, ať už je to v rodině nebo jsou to utrpení psychická i fyzická, potýkáme se s neřešitelnými problémy, prožíváme takové situace, které si druzí ani nedovedou představit, a my na ně někdy ani nemáme řešení. A pak někdo přijde a řekne nám takovou lacinou větu: Ježíš tě spasí! – Ano, možná jednou, po smrti, říkáme si. Na to je ještě čas. Ale v tomto životě mi to k ničemu není. Na problémy tohoto života je Ježíš prostě krátký.
My sami si musíme pomoci. Tak asi uvažuje velmi mnoho lidí. Většinou se zajímají, proč lidé tady na světě trpí, proč jsou vraždy, proč je tolik násilí a nenávisti, proč jsou války. A zdá se jim naivní věřit, že by na to existoval jednoduchý recept v podobě nějakého spasitele. Jan Křtitel kázal o Ježíši, jaký je to Mesiáš, také očekával, že Ježíš bude ten jediný recept na problémy té jeho společnosti, ale teď sedí ve vězení – možná budu popraven, říkal si, – a kvůli tomu asi ten Mesiáš nepřišel, nebo to není ten pravý nebo Ho můj problém nezajímá, nebo já nevím, proč to tak je… To jsou všechno vážně míněné otázky. Jsou to otázky našich nevěřících přátel, jsou to otázky věřících přátel, ale jsou to i naše vlastní pochybnosti.
V tomto okamžiku je důležité si všimnout, co Jan udělá. On neudělá to, co běžně udělá většina lidí v podobné situaci. Jeho pochybnosti ho od Ježíše neodvracejí – hledá dál a jde po tom, začne pátrat po odpovědích, dokud se nedozví pravdu. Nemůže-li za Ježíšem sám, pošle své učedníky, aby odpověď vypátrali oni. Jeho pochybnosti ho od Ježíše neodvádějí, ale naopak jej k Němu přivádějí.
No, a samozřejmě nás zajímá Ježíšova odpověď těm, které Jan poslal. Ježíš jim tedy odpověděl: „Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“Mt 11,4–6.
My na té Ježíšově odpovědi vnímáme nejvíce asi zázračnost těchto skutků, ale Ježíšova narážka na jejich možnou pohoršlivost naznačuje, že má na mysli právě jejich obyčejnost, až nenápadnost. Skutky, které Ježíš koná, nejsou vlastně těmi skutky, které tehdy lidé očekávali. I dnes skutky, které Ježíš koná, nejsou těmi skutky, které lidé od Něj čekají.
Všeobecné očekávání Mesiáše v té době bylo spojeno s představou, že Mesiáš, až přijde, tak si získá politickou moc. Naproti tomu Ježíš nic takového nedělal. A přece Jeho skutky jsou mesiášské. Jan Křtitel má z Ježíšovy odpovědi vyrozumět, že se v Jeho činech plní starozákonní zaslíbení. Ježíš volně cituje proroka Izajáše, který říká: „Bůh, který odplácí, vás přijde spasit. Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat.“ Iz 35, 4b–6
Ježíš chce Janovi naznačit, aby pochopil, že zvěstuje-li se chudým radostná zvěst, docházejí-li pomoci ti nejslabší, pak je to něco přelomového, pak se prolamuje Boží království do tohoto věku. Dostavila se chvíle, kdy se Bůh ujímá vlády a zasazuje se o trpící.
Sestry a bratří, to, co tu Ježíš jmenuje, jsou pouze jakási znamení pro víru. A pro víru v Mesiáše je třeba se rozhodnout. Naše pochybnosti o Ježíši pramení často z našich lidských představ o Něm. Vymyslíme si Mesiáše, jak by měl vypadat, jak by nás měl spasit, jak by nám měl pomáhat, ale Ježíš je jiný a jedná jinak. Můžeme o Něm pochybovat, ale sám nám říká; „Blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží“. Buďme tedy trpěliví, jak nás vyzýval i ten druhý dnešní text od Jakuba, buďme trpěliví až do příchodu Páně, neboť jak jinde říká sám Ježíš: „Kdo vytrvá až dokonce, bude spasen.“ Mt 10, 22. Amen.
Kázání v neděli 11. prosince 2016 Phanuel Osweto