Izajáš 64,1–9; 1. Korintským 1, 3–9;
Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konec nebe. Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec. Mějte se na pozoru, neboť nevíte, kdy ten čas přijde. Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde. Co vám říkám, říkám všem: Bděte!“ Marek 13, 24–37
Milí bratři, milé sestry, během adventní doby se soustředíme na Ježíšův příchod, ovšem nejen na Jeho narození Betlémě, tedy na Jeho první příchod, ale také na příchod druhý. O něm je i dnešní oddíl z Markova evangelia, podle kterého Ježíš přijde jako „Syn člověka“. Před Jeho příchodem však nejprve slyšíme, že se objeví soužení.
Jsou různá soužení ve světě i v našem životě. Ale to soužení, o kterém tady mluví Ježíš ke svým učedníkům, je spojeno s vírou v Něho a s nadějí na nový lepší svět. Když se něco hroutí, zaniká, je to vždy spojeno s těžkostmi a riziky. Když se hroutí člověk a lidský život, je to bolestné. Natož pak, když se hroutí svět a s ním lidská společenství i vše živé. I porod moc bolí. Ale ty bolesti jsou smysluplné, nadějné a snesitelné pro ten nový život, který se rodí.
Ježíšovo slovo už generace Jeho následovníků povzbuzuje, že ono soužení, které přichází na všechny, ale zvlášť na Jeho věrné, nejsou a nebudou jen bolesti zániku a zmaru, nýbrž rodícího se světa nového, spravedlivého, čistého a ze všeho zla vysvobozeného.
Pán Ježíš říká, že je to vůle Jeho Otce, a proto to bude mít kosmický rozměr. Po onom soužení zatmí se slunce a měsíc ztratí svou záři, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí. To by mohla být klidně scéna z nějakého katastrofického velkofilmu, která v sobě nese otřesné varování a strach z děsivého zániku civilizace. Tohle je slovo toho, který pro spásu světa vydal sebe na kříži a z mrtvých vstal a zaslíbil, že přijde jako Syn člověka a Syn Boží už nikoli poníženě, ale božskou cestou, s velikou mocí a slávou. A tehdy vyšle své posly a shromáždí své vyvolené, o kterých ví jen On sám, kteří všichni to jsou a budou. A tehdy žádný Jeho věrný nebude ztracen ani zapomenut, i kdyby byl někde na konci světa, úplně sám. Až všechno zhasne, padne a i každá nadpozemská moc se otřese, tehdy bude jedině On, náš Pán, světlem každému. On je tím jediným světlem, za kterým má smysl vyrazit, už nyní, kdy to ještě není tak jasné.
Ježíši i Markovi zřejmě záleželo na tom, abychom věřili, že ten porod nového světa brzy skončí a že Pán slávy už je za dveřmi. Ježíš chce svou církev povzbudit: vytrvejte! Už se brzy dočkáte. Proto můžete to soužení vydržet.
Začne podobenstvím o fíkovníku: když už na něm uvidíte výhonky a lístky, víte, že je blízko léto, doba dozrání a sklizně. Tak i vy, až uvidíte, že se s vámi a kolem vás dějí ty tíživé události, vězte, že i když se to nezdá, naopak, jsou to takové známky nového Božího světa a čas, kdy to všechno dozraje v úrodu, kterou přijde Kristus Pán sklidit, je už blízko. Stejně jako krutá zima, která teď začala, bude muset příští rok ustoupit jaru, musí taky tato těžká doba ustoupit nové době Boží.
Pán Ježíš i evangelista Marek zřejmě čekali, že ta doba je doslova přede dveřmi, na spadnutí. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane, říká Ježíš. Ale, Pane, kolik generací křesťanů to čekalo a pořád nic! Zmýlil se snad Ježíš? Nebo evangelista?
Ne! Ale omyl se děje pokaždé, když se do Ježíšova slova vkládají naše výklady a výpočty! Ježíšovo slovo má váhu. Vždyť nebe a země pominou, ale má slova nepominou. Má slova, sestry a bratří, jsou tím mostem přes rozbouřené vody všech časů, dní a událostí! Kdo se mých slov drží, nepomine, i když vše vezme za své, i on sám.
Sestry a bratři, jsme dnes unášeni různými proudy pomíjivosti. Jak dobré je, že se přitom můžeme držet Kristova slova, které nepomíjí a všemi těmi proudy nás pronese až do Boží budoucnosti. A jaká škoda, když se někdo poselství evangelia chytí, ale zanedlouho se ho zase pustí a nechává se unášet těmi proudy a chytá se jiných pomíjivostí a zase jiných. Kéž bychom se zas probudili a chytili toho slova, které nepomíjí a našli tu pravou oporu i naplnění.
Proto je tak důležitá bdělost křesťanů. K ní nakonec Pán Ježíš velmi důrazně vyzývá – třikrát za sebou své následovníky a počtvrté dokonce všechny: Mějte se na pozoru, bděte, neboť nevíte, kdy ten čas přijde. Jako člověk, který je na cestách: než opustil na nějaký čas svůj dům a odcestoval, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl.
Bdělost. Bděte! Naslouchejme Ježíši dobře: každému z nás svěřil nějakou práci, nějakou službu. Od každého z nás čeká, že nějakým dílem přispějeme k lepší budoucnosti, v Jeho službách. I stáří, různá omezení, i nemoc můžeme zřejmě měnit v práci pro Něho. A to proto, že nejsme odkázáni jen na své síly, ale Kristus sám nám bude oporou až dokonce, jak píše apoštol Pavel. Proto se nemusíme bát, že tu práci pro Něho nezvládneme. Jen ten svůj život proměňujme v práci pro Pána, v moci, kterou nám k tomu dal. A aktuálně dává, abychom i v tomto adventním čase v Jeho službách něco dělali. Amen.
Kázání v neděli 3. prosince 2017 Phanuel Osweto