První čtení: Žalm 23, 1–3
Druhé čtení: Marek 10, 14 Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží“
Evangelium: Jan 6, 5–13 Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.
Milí bratři a sestry, milé děti,
nejméně měsíc jste si na dětských skupinkách vyprávěly příběh z Nového zákona o tom, jak Pán Ježíš nasytil najednou hodně lidí.
Otázka: Kolik jich bylo? (5000 mužů).
Příklad – Chytilovi (tatínek,maminka, tři děti – 1+4)
Já bych dnes chtěla, abyste si zapamatovaly tři věci. Hned se k nim dostaneme.
Představte si: jste venku, někde na velké louce, všichni dospělí poslouchají Ježíšovo kázání. Už se stmívá, máte hlad, je vám možná i trochu zima a chce se vám spát.
V ostatních evangeliích, která popisují tento příběh, se učedníci ptali Pána, kde vezmou tolik jídla pro všechny – spoléhali na Ježíše, že si bude vědět rady nejen v těch „důležitých“ záležitostech, byli jeho učedníci, ptali se ho i na takovéto praktické věci.
- Když my nevíme, můžeme se Pána Ježíše zeptat.
Otázka: Jak?
- v modlitbě;
- dáváme pozor, co se kolem nás děje; co nám říkají ostatní;
- co čteme v Bibli.
Zpátky k příběhu. Byl tam jeden chlapec. Malý kluk, možná vašeho věku. Ten jediný si vzal z domu něco k jídlu: pět chlebů a dvě ryby. Bylo to jeho jídlo. Kdyby ho dospělí odehnali, neměli by nic (odkaz na Mk 10, 14). Až se tomu nechce věřit, ale je to tak: někdy jediný prozíravý mezi všemi dospělými může být ne úplně dospělý chlapec.
- Nikdo není tak malý a hloupý, aby netrefil do Božího království. Někdy mohou jednat moudře i děti a dospělí zase ne.
Příklad: Martinka a její KPZ (krabička poslední záchrany)
A zase zpátky. Na Ježíšovo přání, aby mu chleby a ryby přinesli, mohl chlapec klidně říci: Ne, nedám, to je moje sváča, měli jste si vzít sebou také. Ale on dal celé své jídlo Ježíši, i když měl jistě už taky hlad. A Ježíš z toho mála nasytil všechny.
- Bůh po nás chce, abychom mu dali to, co máme. I když se nám to zdá málo, může to rozmnožit. Ale ne z ničeho. Nedáme-li mu nic, nic nedostaneme. Když neřekneme: nedám, je to moje, ale Pane, dávám ti, co mám, rozmnož to – určitě se tím něco změní k lepšímu – ve tvém srdci, rodině, ve škole.
Otázka: Co můžeme Pánu Ježíši nabídnout?
- peníze – např. pro nemocné nebo postižené děti;
- čas (pomůžeme kamarádovi nebo rodičům místo sportu, hraní her na PC nebo místo filmu);
- talent (hudba, zručnost, sportovní zdatnost, šikovnost při pomoci s miminky, pomoci starým lidem, …)
Je hodně způsobů, jak Bohu odevzdat, co máme. Doma můžete přemýšlet a povídat si s rodiči, jak.
Ale proč a pro koho tam zůstávají plné koše nalámaných chlebů? Nic dalšího se o nich neříká. Co se s nimi stalo? Ty zbylé koše (otázka: kolik jich bylo?) jsou symbolem i pro nás. To, co Ježíš tenkrát učinil, nemělo význam jen pro ty, kteří tam v té chvíli byli, přišel nasytit a obdarovat celý svět, všechny generace. Přišel, protože nám chce pomoci. Přišel nás nasytit – láskou, radostí, důvěrou a odvahou. Dejme si od něj pomoci. Amen.
Kázání v neděli 12. února 2017 při dětské bohoslužbě Pavla Vlková