První čtení: Skutky 2, 1–11 Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o ve
Druhé čtení: 1K 12, 3b–13 Nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán“, leč v Duchu svatém. Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
Evangelium: J 20, 19–23 Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Jako každý rok i dnes si připomínáme letniční příběh, konkrétně událost, kdy deset dní po nanebevstoupení našeho Pána sestoupil Duch svatý na apoštoly. Mnozí z nás ten příběh dobře znají, víme, že skupina 120 následovníků Pána Ježíše shromážděna při modlitbě čekala na příchod Přímluvce.
Když jim o této události říkal Ježíš naposledy, mysleli si, že ten Přímluvce přijde a obnoví Boží království na zemi. Ježíš jim tuto myšlenku vyvrátil. Takže tito lidé čekají, a ani neví na co. Ale uposlechli Ježíšova pokynu. Nevrátili se do svých domovů, které měli většinou v Galileji, ale čekají v Jeruzalémě.
Najednou se strhne naprosto nepřirozený hukot, který má nejblíže snad k hukotu prudkého větru, a na nich se ukážou nepřirozené jazyky, které vypadají jako oheň. Okamžitě po této události vidíme jisté důsledky – důsledky naplnění Duchem svatým. Toto naplnění Duchem svatým je naprosto jedinečné. Jedním z důsledků toho, že následovníci Ježíše přijali Ducha svatého, byl fakt, že začali mluvit cizími jazyky. Jazyky lidí, kteří právě navštívili židovský svátek Letnic. Všichni návštěvníci slyšeli zvěst Božího slova ve svém vlastním jazyce. A to se nestalo proto, aby rozuměli, protože většina z nich aramejsky rozuměla. Duch svatý si vybral tento způsob, aby u těchto lidí vzbudil pozornost a zájem o Petrovu zvěst.
Nikde v Bibli nečteme, že by přijetí Ducha svatého muselo být vždycky doprovázeno stejným znamením. Zde čteme o naprosto výjimečné události. Duch svatý vybral tuto možnost, jak vzbudit u lidí zájem poslouchat Boži slovo.
Vzbuzuje Duch svatý zájem o Boží Slovo i dnes? Určitě ano. Duch svatý k tomu často používá právě naše životy. On nám v Božím slově říká, jak se máme chovat, a naše jednání se potom stává pozvánkou ke Kristu. Když lidé vidí náš život, jsou ochotni i poslouchat naši zvěst. Musíme se, milí bratři a sestry, zamyslet nad tím, jak je tomu v našem životě. Máme žít tak, aby Duch svatý mohl použít právě náš život k tomu, aby lidé kolem nás uvěřili. Srov. 1 P 2, 12 Žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu ‚v den navštívení. Máme žít tak, aby lidé po tom, co uvěří, řekli, že náš život byl pro ně svědectvím. Jak je tomu se mnou? Jak je tomu s vámi? Jsem já svědectvím? Jsou naše rodinné vztahy svědectvím? Je můj dům svědectvím o tom, že jsem křesťan?
Nedávno jsem četl vtip. Víte, podle čeho se pozná, že je ryba věřící? Podle toho, že má na sobě přilepené auto. Autor vtipu naráží na fakt, že křesťané si polepují auta rybičkami. To je sice v pořádku, ale je v nepořádku, když tento symbol křesťanství není v souladu s naším chováním. Náš život má být svědectví naší víry a Duch svatý nás k tomu chce použít. Dejme se Mu k dispozici.
Jaký byl výsledek působení Ducha svatého o Letnicích v době apoštolů? Ve verši 37 čteme: Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“ Ano, posluchači byli zasaženi v srdci a chtěli po apoštolech vědět, co mají dělat. Duch svatý je mocný. Dokázal si použít apoštoly k tomu, aby přitáhl lidi k Bohu, aby jim dal věčný život. A stejně tak si dokáže použít i nás.
Přítomnost tohoto Ducha nám všem dává určité dary. Z toho, co jsme slyšeli z druhého čtení, vyplývá, že těch darů je podstatně víc. Dokonce Pavel říká, že každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jsou rozličné, jsou pestré, jako je život pestrý. Nemohu se rozhodnout být prorokem. Smím si ale být jistý, že nějaký dar mám – však i proto náš text pokračuje slovy: To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
Nás pochopitelně zajímá, jak jsme na tom dnes s duchovními dary. Každý může vědět, že i na něm záleží, jestli se víra bude šířit. Jsme v situaci, kdy máme naději na rozvoj církve, ale jedině ve chvíli, kdy se chopíme všichni díla, kdy dáme svá obdarování dohromady. Kdy na Boží vinici vyjdou mnozí, a ti, kdo už nemohou jít do té nejtvrdší práce, budou alespoň ty druhé modlitbou podporovat. Je dobře, že si smíme být jisti – každý máme obdarování od Ducha Božího.
Apoštol Jan píše, jak se učedníci zaradovali po zjevení Pána uprostřed nich. Oni pak na Jeho pokyny dělali všechno tak, jak jim přikázal, a na Letnicích přijali dar Ducha svatého. Uprostřed nás je dnes dopoledne sám Kristus. I nás vysílá, abychom jako učedníci byli dobrou zvěstí pro lidi v našem okolí a v naší době. K tomu ať nám pomáhá Duch svatý, jehož příchod na tento svět si dnes připomínáme. Amen.
Phanuel Osweto 31. května 2020