Skutky 2, 1–11; Galatským 5, 16–25;
Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.… Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Jan 15, 26–27.16, 12–15
Sestry a bratří, scházíme se dnes dopoledne, abychom slavili narození církve. Každý z nás má radost, když slaví narozeniny. Těšíme se vždy, že nám někdo zavolá a potěší nás dobrými slovy a připomene nám, že na nás myslí. Dnešní den, jako svatodušní svátek, představuje zrod církve a nade vše plnost velikonočního významu: Vzkříšený Ježíš vystoupil na nebesa, má podíl na Božím království a nyní naplňuje slib daný učedníkům, že jim pošle Utěšitele, Ducha svatého.
V dnešním úryvku evangelia slyšíme Ježíšův příslib Ducha svatého učedníkům. Především jim sdělí, že Duch, Utěšitel, Přímluvce, kterého Otec pošle, bude mít za úkol vydat svědectví o Ježíši samém. V procesu, který se v dějinách otevřel a v němž jsou Ježíš a Jeho následovníci předmětem žaloby a nepřátelství, má Duch svatý roli obhájce: svědčí o Ježíši a doprovází učedníky, když jsou také oni povoláni vydat svědectví. Učedník je svědek, který naslouchal Ježíšovým slovům a byl od počátku vtažen do Jeho veřejného působení. Duch svatý tedy po Ježíšově smrti učedníka uschopňuje, aby vydával toto svědectví, aby vyznal svého Pána tím, že daruje svůj život v službě Pánu.
Duch svatý má však také ještě jinou důležitou úlohu: vést učedníky k pochopení a přijetí hloubky těchto skutečností, které nebyli schopni pochopit a přijmout, když byl Ježíš s nimi: „Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ (Jan 14, 26). V chápání osoby Ježíše Krista a významu spásy jsou různá období, jak to sám Ježíš vysvětlil Petrovi: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět, pochopíš to však později“ (Jan 13, 7); „..kam já jdu, tam za mnou teď jít nemůžeš; půjdeš však za mnou později“ (Jan 13, 36). Ano, jsou zde Ježíšova slova, která apoštolové bezprostředně nepochopili, stejně jako není řečeno, za koho bude mluvit Duch svatý, který „bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít“.
Duch svatý má aktualizovat Krista v životě těch, kteří přijmou tuto Boží nabídku. Jako církev tedy nejsme osiřelé společenství, protože mezi námi nikdy nebude chybět Kristova přítomnost. Jestliže je pravda, že při svém odchodu k Otci zanechal své ve světě, pak je také pravda, že je svěřil Duchu svatému, „jinému – vzhledem k sobě – Utěšiteli“ (Jan 14, 16), tomu, který je svědek a obhájce. A tento Duch nás „uvede do veškeré pravdy“ tím, že učedníkům nabízí možnost stále lépe rozumět pravdě: nikoliv pravdě abstraktní, ale pravdě-osobě, Ježíši Kristu, který je „cesta, pravda a život“, pravdě, která církev neustále předchází, avšak církev ji nikdy nemůže vlastnit; pravdě, která je interpretována, zvěstována a prožívána v církvi, kdykoli si připomene, že je dílem Ducha Svatého, který z ní dělá Kristovo tělo ve světě.
Duch svatý nám nepřináší nové věci, novou pravdu ve vztahu k té, kterou nám přinesl Kristus, ale tu pravdu jakoby umisťuje v našem nitru, vzbuzuje v nás víru, bez které se Kristovo slovo pro nás nestane slovem Božím, které můžeme přijmout bez jakýchkoli pochyb. Jedině v Duchu svatém můžeme přijmout Kristovo učení jako pravdu. Nestačí nám k tomu obyčejná inteligence, znalosti, rozum, dobrá paměť, protože – jak mluví žalmista – „v tvém světle spatřujeme světlo“ (Ž 36, 10)
Musíme v sobě mít vnitřní světlo Ducha svatého, abychom mohli poznat Krista jako světlo, abychom mohli poznat to světlo, které nám Kristus dává skrze svoje slovo i svůj život. Tedy, Duch svatý nepřináší nové učení, ale bez něj by to Kristovo zůstalo jakoby zvnějšku. Nemohli bychom si ho vnitřně osvojit tak, aby se stalo částí našeho života. Duch svatý jako by zniterňuje ten život, který přinesl Kristus. Stává se pak naší vnitřní vlastností, a začínáme s ním žít. Proto se Duch svatý přirovnává k prameni živé vody, tryskající z našeho nitra. Díky Duchu svatému je v nás nový život.
V tomto poselství, sestry a bratři, jsme i dnes povzbuzování k víře, že tím, kdo přináší porozumění do našich mezilidských vztahů je Bůh přítomný ve svém Duchu. V češtině je krásné přísloví: „Co na srdci – to na jazyku.“ Ano, i my můžeme dnes vyprávět o tom, že to, co měl Bůh na srdci, vyjevil jazykem Ducha svatého a v tom okamžiku začali lidé znovu rozumět.
Ať je nám tento svátek výzvou k hlubšímu poznávání Božích záměrů s námi. Prosme, aby Duch svatý prosvětloval temnotu našeho neporozumění, ať už se týká Božího nebo lidského konání. Amen.
Kázání 20. května 2018 Phanuel Osweto