První čtení: Žalm 27, 16 Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli. Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat. O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne. Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic, budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu.
Druhé čtení: Římanům 8, 14–17 Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
Evangelium: Matouš 10, 27–31 Co vám říkám ve tmě, povězte na světle; a co slyšíte v soukromí, hlásejte ze střech. A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle. Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě. Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců.
Milí přátelé, prožili jste tento týden nějaký strach? Já jsem měl jeden ustrašený večer. Přijel jsem ze Slaného, kde jsme měli radu, a pak následovalo další jednání rady starších v Kladně, tentokrát online. Všechno bylo v pohodě až do noci, kdy se mi najednou při spaní udělalo špatně ,a bylo to tak hrozné, že jsme skoro volali sanitku. Před tím jsem se těšil na dobrou noc. A místo toho nepřijemná chvíle obav. Potom jsme si s manželkou museli připomenout, že Pán Bůh má vše ve svých rukou, že my v rukou bez Něj nemáme nic a že to nejlepší, co můžeme udělat, je modlit se. A tak jsme se modlili a Pán Bůh mi dal dobrý spánek. Nechci říct, že následujicí den byl veškerý strach pryč, ale někde nad tím strachem byla důvěra v Pána Boha.
Jsou jen dvě možnosti, jak prožít život. Buď to bude život v přiznaném nebo potíraném strachu, nebo to bude život v důvěře v Pána Boha. A i dnes se opět chceme povzbudit v tom, že máme dobrého Pána, kterému je hodno důvěřovat.
Chci se zaměřit na epištolní text, který jsme četli z listu Římanům. Na základě tohoto textu bych chtěl připomenout, že křesťanský život není o tom, že se nebojíme, ale o tom, že svůj strach kdykoliv můžeme odevzdávat Bohu a zažít pokoj.
V Bibli na mnoha místech čteme, že se nemáme bát. Vždyť Pán Bůh je s námi. Ano, my víme, že Pán Bůh má vše pod kontrolou, my Mu věříme, a tím pádem nemáme důvod pro strach, takže určitě můžeme říct, že křesťan se nemusí bát. Ale přesto, bojíte se někdy? Já už jsem řekl, že já ano. A Bible je plná příkladů těch, kdo se báli. Například i jeden z největších proroků, Eliáš, se bál.
Ano, i nás někdy přepadne strach. Právě proto máme v Bibli tolik výzev a povzbuzení, abychom se nebáli. Pán Bůh ví, že je potřeba nám to připomínat, protože ten strach bude přicházet, jsou pro něj nejrůznější důvody. Během své služby jsem se už setkal s několika lidmi, kteři prožívali veliký strach. Dokážu si nyní představit, kolik strachů se vynořuje, když kvůli válce v pásmu Gazy silně zní antisemitismus a obava – z další světové války. Jak to teď zvládneme. Jak to zvládnou děti bez táty. Jak to zvládneme finančně. Jsou lidé kolem nás, kteří se bojí samoty. Jsou lidé, kteří se bojí, jaký bude výsledek lékařského vyšetření. Jsou lidé, i mladí, které opakovaně přepadají strachy ze smrti. Ty strachy prostě přicházejí.
Jak začínal náš text z epištoly? „Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství…“ (v.15) Apoštol Pavel tady křesťany varuje, že pokud se strachem nebojujeme, můžeme mu propadnout a může nás zotročit. Strach je přirozená věc, se kterou bojuje každý křesťan. Apoštol nás varuje před tím, aby nás strach ovládal.
A aby to apoštol Pavel vysvětlil, používá obraz, ve kterém říká, že každý člověk má buď identitu Božího syna či dcery, nebo má identitu otroka. Říká, že život bez Pána Boha bude vždy život v otroctví strachu, protože život bez Pána Boha nepřináší žádné pevné jistoty. Pokud jsou naší jistotou peníze, můžeme o ně přijít. Pokud je naší jistotou rodina, můžeme o ni přijít. Pokud je naší jistotou náš šarm a krása, také o to časem určitě přijdeme. Nic si neudržíme.
Jsme vyzývání k tomu, abychom nespadli zpátky do takového životního stylu. Pavel nám připomíná, že máme nástroj, kterým se strachu můžeme vzpírat. On neříká, že se nikdy nesmíme bát. Naopak, ta jeho výzva je pro ty, kteří se strachem bojují. Ukazuje nám, co nás může ochránit před tím, abychom tomu strachu propadli. Říká, že jsme synové, ne otroci, a tím nás povzbuzuje k tomu, abychom se strachem dobře nakládali.
Jak tedy reagovat, když přichází strach? Vlastně je to velmi přirozené. Zkuste si vybavit situaci, kdy je rodina s dětmi doma a najednou vypadne elektřina. Jak reaguji děti? Co udělají, aby se nebály? Co uslyšíte? Tati? Mami? A rodiče řeknou: Tady jsme. Nebojte se. Jdeme pro baterku.
Dítě volá rodiče. Apoštol Pavel nám připomíná, že jsme synové a dcery, a proto, když se bojíme, můžeme volat Otce. Pavel píše: „Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!“
Slovo Abba je hebrejské slovo pro Otce. Tedy apoštol Pavel říká, že ochranou proti propadnutí strachu je volání k Otci. A protože Pán Bůh je dobrý Otec, On nám odpovídá. On nám říká, že tady pořád je. Říká: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ (Židům 13, 5) „Já budu s tebou … a zachráním tě.“ (Jeremjáš 30, 11) „I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne.“ (Izajáš 54, 10) „Já sám až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit. Já jsem vás učinil a já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním.“ (Izajáš 46, 4) A nakonec slyšíme to z úst našeho samotného Pána:. „U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě. Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců.“ (Mt. 10, 31)
Milí přátelé, když přicházejí strachy, volejme Otce. Volejme Ho ve svých pravidelných modlitbách a taky ve chvílích, kdy se strach opět ozývá. Prosme druhé, aby se modlili s námi. Máme úžasného Boha. On nás miluje tolik, že se za nás obětoval. Jeho láska k nám je naprosto nezasloužená, ale je nekonečná. A tak volejme Otce a naslouchejme tomu, jak odpovídá. Tedy modleme se a čtěme Boží slovo, to nás ujistí o blízkosti Otce, který nás ochrání.
Člověk, který zná Boha, roste v důvěře. Samozřejmě zároveň platí, že čím více rozvíjíme svůj vztah k Pánu Bohu, tím více rosteme v důvěře, tím rychleji Mu přinášíme své strachy a tím více zažíváme Jeho pokoj. O to samozřejmě máme usilovat. V našem textu jsme dále četli: „Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi…“ (v.16–17)
Na konci našeho textu apoštol Pavel přidává ještě jednu zvláštní větu: „Trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.“ (v. 17)
Toto je úžasné zaslíbení. Dalo by se říct, že pokud procházíme strachem s Pánem Bohem, pak jednou budeme s Ním ve slávě beze strachu. Pokud procházíme utrpením s Pánem Bohem, pak jednou budeme také zažívat věčnost bez utrpení s Ním. Pokud jsme s Ním teď, budeme s Ním i na věčnost.
A tak pojďme sdílet s Pánem Ježíšem naše obavy a trápení. On je unese. On unesl to nejhorší trápení na kříži a vítězně to zvládl, zvládne tedy i ty naše strachy a trápení. Nenechávejme si naše bolesti pro sebe. Odevzdejme je Jemu a v pokoji očekávejme Jeho slávu ve svém životě už teď na této zemi a definitivně u Něj v nebesích.
Amen.
Phanuel Osweto 5. listopad 2023