První čtení: 2 Samuelova 7, 1–5.11–13 Když král už sídlil ve svém domě a Hospodin mu dopřál klid ode všech jeho okolních nepřátel, tu řekl král proroku Nátanovi: „Hleď, já sídlím v domě cedrovém, a Boží schrána sídlí pod stanovou houní.“ Nátan králi odvětil: „Jen udělej vše, co máš na srdci, neboť Hospodin je s tebou.“ Ale té noci se stalo slovo Hospodinovo k Nátanovi: „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi chceš vybudovat dům, abych v něm sídlil? Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě. Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky.
Druhé čtení: Římanům 16, 25–27 Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno, nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou. Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen.
Evangelium: Lukáš 1, 26–38 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť `u Boha není nic nemožného´.“ Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.
Pokoj vám, sestry a bratři,
dnešní adventní neděle ukazuje, že se již nezadržitelně přiblížily vánoční svátky. Všechny naše texty nabízejí možnost zasadit událost víry a spásy do velkého celku Božího díla záchrany. Tím získáváme jak hlubší osobní jistotu víry, tak i lepší perspektivu pohledu. Vše stojí na trvajícím Bohu a Jeho neomezené lásce, která se promítá do lidských dějin.
Když vyprávíme pohádku, potom se jaksi samo sebou rozumí, že to, o čem se hovoří, se stalo dávno. To, co bylo dávno, bývá trochu idealizováno, a člověk ví, že to, v čem žijeme dnes, není ani ideální, ani pohádka. Jak je to ale s texty Písma, které – ať už starozákonní nebo novozákonní – leží v minulosti? Jistěže jsme přesvědčeni o jejich pravdivosti a důležitosti, ale podívejme se do hloubky našeho vědomí. Nejsou to pro nás tak trochu idealizované pohádkové záležitosti? Nebylo by divu, kdyby to tak bylo. Protože člověku není zcela lehké a samozřejmé vnímat Boží přítomnost v dějinách jako trvalou a stále stejně působící. Řada lidi si příliš jasně neuvědomuje, že to, co přináší Písmo, není dějepis, ale dějiny spásy! Což je skutečnost nad všechny dějiny a dějepisy! Dějiny spásy jsou totiž trvajícími dějinami vztahu Boha k lidem. Dějiny spásy se děly, dějí a budou dít. A to znamená, že my jsme jejich účastníky právě tak, jako David, jako Panna Maria, jako všichni, o nichž se v Písmu dočteme. A také to znamená, že jejich účastníkem je Bůh, ten který je stejný dnes jako v době Ježíšova narození, jako v době krále Davida, jako kdykoliv.
Když si toto všechno uvědomíme, bude nám snad jasnější, že slova evangelia nevedou jen do minulosti, ale stejně vedou i do přítomnosti. Že ten mocný a dobrý Bůh, který posílá svého anděla k Panně Marii, kterou si vyvolil za matku svého Syna, přichází k nám a chce upevnit Svůj vztah s námi. Je na nás, abychom tomuto Bohu věřili podobně, jako Mu věřila Maria. Protože ne jenom tehdy, ale i dnes se mají dít Boží věci skrze ty, kdo Bohu uvěřili.
První čtení hovořilo o proroctví narození Mesiáše, syna Davidova, syna Božího. Je v něm důraz, že ne David, ale Hospodin buduje a staví Své dílo na zemi. Ne David pro Hospodina, ale především Hospodin pro Davida může něco vykonat. A ne z kamene, ale z lidí: Hospodinova stavba je realizována v lidech a pro lidi. Naše pozornost je pak upřena na Marii, skrz kterou je toto proroctví splněno. Ve svědectví evangelisty Lukáše se dostává Marie do popředí událostí spásy, kterou už předtím oznámil Hospodin Davidovi skrze proroka Nátana. Je to právě Maria, kdo se stává matkou Mesiáše, krále, který má na věky kralovat. Na konci našeho čtení Maria odpovídá na to, co slyšela od anděla: „Hle jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ To, co vyslovuje Marie, zní jasně a hrdě. Asi jako když někdo řekne: Jsem Pavel Novák, ředitel tohoto obchodního domu. Jednodušeji řečeno: Znám svůj úkol. Vím, co mám dělat. Vyznám se ve svých věcech.
V evangeliích nacházíme jen málo dalších odkazů na Marii, ostatně nepříliš informativních. Zřejmě se nepřipojila k našemu Pánu na Jeho misijních cestách, i když s Ním byla na svatbě v Káni. Stručná charakteristika Marie a jejího vztahu k Ježíši ponechává ve zprávách mnoho mezer, jež neváhaly vyplnit zbožné legendy. Neměli bychom však překračovat historické meze evangelijních zpráv a musíme se spokojit poznáním Mariiny pokory, poslušnosti a zřejmě oddanosti Kristu.
Závěr tohoto příběhu je asi nejpodstatnější. Maria dává andělovi odpověď, kterou se odevzdává do Božích rukou. Je to krok, ve kterém můžeme vidět prolomení prokletí, které si člověk s sebou táhne. Pro Marii to rozhodně nebyla lehká situace. Vždyť musela uvěřit něčemu, co si až později může alespoň částečně ověřit. Pro nás taková rozhodnutí zajisté také bývají velice těžká. Vždyť mnoho věcí mluví proti naší přirozenosti, proti naší logice, proti našemu rozumu.
Mohli bychom si říci, že to tedy dobře dopadlo. Pro nás může být její rozhodnutí jen svědectvím, že s mocí Ducha svatého, ve stavu milosti, můžeme i my konat bez obav Boží vůli. Nemusíme se bát, nemusíme spekulovat nad detaily. Můžeme věřit a důvěřovat. Hospodin nebyl blízko pouze Davidovi a Marii – díky Kristu se stal blízkým každému z nás. Sestry a bratři, bez ohledu na to, čím procházíme, hledejme stopy Boží blízkosti v našem životě a věřme, že Hospodin chce upevnit vztah s námi. Amen.
Phanuel Osweto 20. prosince 2020