Malachiáš 3, 1–2; Židům 2, 14–16;
Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: `Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.´“ Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: `Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen´!“ Ježíš mu pravil: „Je také psáno: `Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.´“ Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: `Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.´ V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho. Matouš 4, 1–11
Téma dnešní neděle je „pokušení“. Pokušením zde na zemi procházíme všichni každý den. Musíme se vyrovnávat s tím, jak sladit Boží vůli s životem ve světě, kde Boží vůle není pokládána za zásadní. Za základní je považováno to, co se nám jeví dobrým, příjemným a prospěšným. Boží Syn, náš Pán Ježíš, těmito pokušeními také procházel – jinak by nebyl pravým člověkem. Evangelista Matouš nám píše: „Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: ‚Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.‘“ (v. 2–3)
To stejné se děje často v našich životech. Prožijeme nějakou radost, a potom přijde pokušení a tlak. Mnozí z nás jsme už něco takového prožili. Věci, které jsme předtím plánovali, se hroutí, problémy se objevují tam, kde jsme je nečekali. Myslím, že mnozí z nás už zažívali ďábelský útok na naši odhodlanost.
Sestry a bratři, pokud duchovně žijeme, pak budeme pokoušeni. A budeme pokoušeni právě v době, kdy se chystáme něco udělat, připravujeme akci ve sboru, chystáme se vydat někomu svědectví, začínáme chodit do kostela a tak podobně. Kdykoli uděláme krok k Bohu, ďábel se nás pokusí dostat o dva kroky zpět. Pokud nezažíváme žádná pokušení, pak se obávám, že duchovně nežijeme.
Jak se z toho tedy máme poučit? Znamená to, že se nemáme přibližovat ke Spasiteli? Nikoli. Naopak, buďme připraveni, že ta pokušení přijdou, ale nebuďme jimi překvapeni. Pokud sloužíme Bohu, pokud žijeme s Bohem, tak jsme ďáblu nebezpeční a on udělá vše, co může, aby nás dostal. Takže čekejme ta pokušení, zároveň se modleme, aby nám Pán dal připravenost, abychom ta pokušení včas rozeznali, a sílu ubránit se. Jedině v modlitbě a připravenosti je naše naděje a naše síla. Pokušitel je sice mocný a přesně ví, kde má udeřit, ale není všemohoucí. Pán Bůh je mocnější.
Vidíme, že Ježíšovo pokoušení začíná zcela nevinnou snahou o nasycení Ježíše: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ (v. 3) Ježíšova reakce je ale jednoznačná: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.’“
Proč Ježíš reagoval takto? Proč by bylo špatné, kdyby si opatřil potravu takovým způsobem? Vždyť Ježíš zázračně nasytil zástupy, proč to bylo tak hříšné zázračně nakrmit sebe samého? Cílem tohoto pokušení mělo být odvést Pána Ježíše od společenství s Bohem, mělo Ho to vést k poslouchání ďábla. A ďábel to dělal tak rafinovaně, že bychom za tím téměř neviděli pokušení.
I v našem životě je ďábel vždycky blízko. V každé situaci je připraven něco nám nabídnout. Jeho nabídka zní často lákavě. Říká, že mu jde pouze o to, abychom se měli hezky. Když se jím dáme přesvědčit, často toho litujeme.
U Pána Ježíše ďábel zkouší ještě něco silnějšího: „Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“ (v.5–6) Ptáme se, proč to bylo tak silné pokušení? Protože Židé znali verš z Malachiáše 3, 1 „Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.“ Podle své tradice Židé čekali, že Mesiáš sestoupí z oblaků. Ďábel tady Ježíši nabízí: „Přijď, a přijď tak, jak tě čekají! Vždyť víš, že Tě budou odmítat, že Tebou budou pohrdat. Přijď, a staň se slavným!“ Ježíš odmítá.
Poslední ďáblův pokus je ze všech nejzákeřnější: Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ Ďábel tady nabízí cestu, která by šla mimo Golgotu – nejtěžší zkouška, ale Ježíš obstál.
Tenhle satanův postup je pro nás velkým varováním. Pro mě je to velkým varováním. Víme totiž, že se stává, že i lidé, kteří byli velmi aktivní na Božím díle, se stali objekty extrémních ďáblových svodů a prohráli v nich. A došlo to tak daleko, že odešli od Boha. Ďáblova pokušení jsou totiž stále silnější až do doby, kdy podlehneme, nebo do doby, kdy je ďábel zahnán na útěk.
Jak se na tento útok máme připravit? Musíme se ujistit, že duchovně žijeme Božím slovem, že jsme často ve společenství věřících bratrů a sester. Potřebujeme najít partnera, kterému se můžeme svěřit, když čelíme pokušení nebo když jsme mu podlehli. Potřebujeme se ujistit, že se pokušení nezabydluje v našem životě, že si s ním nepohráváme ve své mysli, ale že jsme jej odvrátili. Vezměme si dnes příklad od našeho Pána Ježíše – ať procházíme jakýmikoli pokušeními.
Boží slovo pomohlo Ježíši rozpoznat Pokušitele, pomohlo Mu rozpoznat zákeřnost jeho pokušení, pomohlo Mu odolat pokušení. My sami ďábla nemůžeme porazit, může ho porazit jen Ježíš Kristus. A přestože Ježíš je Bohem, použil slova Písma, aby tento útok odrazil. Boží slovo ďábla zahnalo. Potřebujeme si uvědomit, že Ježíš neobstál proto, že byl Bohem, ale obstál jako člověk, protože se opíral o Boží slovo. I my potřebujeme obstát. Dovolme Pánu Ježíši, aby byl neustále přítomen v našem životě, aby Jeho slovo nás vedlo v každém pokušení. Amen.
Kázání v neděli 5. března 2017 Phanuel Osweto