První čtení: Skutky 11, 1-18 O tom, že i pohané přijali slovo Boží, dověděli se apoštolové a bratří v Judsku. Když přišel Petr do Jeruzaléma, začali mu bratří židovského původu vyčítat: „Navštívil jsi neobřezané lidi a jedl s nimi!“ A tak jim to Petr začal po pořádku vysvětlovat: „Byl jsem v městě Joppe a právě jsem se modlil, když jsem ve vytržení mysli měl vidění: Cosi se snáší dolů a podobá se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy z nebe; zastavila se právě u mne. Když jsem se do ní pozorně podíval, uviděl jsem tam nejrůznější zvířata i divokou zvěř, plazy a ptáky. Uslyšel jsem hlas, který mi řekl: `Vstaň, Petře, zabíjej a jez!´ Odpověděl jsem: `To ne, Pane! Ještě nikdy nevešlo do mých úst nic, co poskvrňuje a znečišťuje.´ Ale hlas z nebe promluvil znovu: `Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.´ To se opakovalo třikrát a vše bylo opět vyzdviženo do nebe. A právě v tu chvíli se zastavili před domem, kde jsme bydleli, tři muži, poslaní ke mně z Cesareje. Duch mi řekl, abych bez rozpaků šel s nimi. Se mnou se vydalo na cestu i těchto šest bratří a všichni jsme vstoupili do Kornéliova domu. On nám vypravoval, jak se mu v jeho domě zjevil anděl a řekl mu: `Pošli někoho do Joppe a pozvi k sobě Šimona, kterému říkají Petr. Co on ti poví, přinese spásu tobě i tvé rodině.´ Když jsem k nim začal mluvit, sestoupil na ně Duch svatý, jako už na počátku sestoupil na nás. Tu jsem si vzpomněl na to, co řekl Pán: `Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.´ Jestliže tedy jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, jak jsem já v tom mohl Bohu bránit?“ – Po těch slovech bratří už nic nenamítali, ale velebili Boha: „Tak i pohany povolal Bůh k pokání, aby dosáhli života!“
Druhé čtení: Zjevení 21, 1-6 A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.
Evangelium: Jan 13, 31-35 Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm; Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned. Dítky, ještě jen krátký čas jsem s vámi. Budete mě hledat, a jako jsem řekl Židům, tak nyní říkám i vám: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete. Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“
Sestry a bratři, dnešní oddíl z Janova evangelia navazuje na moment, kdy Ježíš označí Jidáše jako zrádce. Je to příběh neobyčejně zvláštní a zároveň velice důležitý. Začíná slovy: „Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl.“ Ocitáme se tedy uprostřed pašijové události. Ze shromáždění učedníků kolem Mistra odchází jeden z apoštolů – Jidáš. Protože měl u sebe, jak praví Písmo, společnou pokladnici učedníků, domnívali se ostatní, že šel něco nakoupit na nadcházející svátky. My dnes víme víc, než tehdy věděli Ježíšovi učedníci. Víme, že Jidáš nešel nic koupit, šel prodat, šel prodat Ježíše, svého Mistra.
Apoštol Jan se dále Jidášovým konáním nezabývá. Věnuje se tomu, jak na Jidášův odchod reagoval Kristus. Věděl, co se bude dít, věděl, že Jidáš Ho jde prodat. Všechno se tedy odehrává ve chvíli, kdy se Ježíš se svými učedníky loučil. Naposledy s nimi stoloval. Pán Ježíš s nimi hovoří o svém blízkém utrpení. Vypadá to dokonce, jako by Ježíš čekal, až Jidáš odejde, aby zbývajícím učedníkům řekl to nejdůležitější ze svého učení. Něco, co nesmí slyšet nehodné ucho. Až teď sděluje Kristus to nejhlubší tajemství. Jak zní? „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učednici, budete-li mít lásku jedni druhým.“ Můžeme si položit otázku: Je toto přikázání opravdu nové? Vždyť již ze Starého zákona zní výzva k milování bližního, kterou lze poslechnout: „Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.“ (Lev. 19, 18). V čem je tedy toto Ježíšovo přikázání nové?
Zaprvé je nové v tom, kdo dává toto přikázání. Ve Starém zákoně vyhlašuje všechna přikázání výlučně neviditelný Hospodin a předávají je proroci; zde je dává sám Ježíš. Ve Starém zákoně proroci říkají: „Toto praví Hospodin“ nebo „Hospodin přikazuje“. Ale v Novém zákoně slyšíme z úst Ježíšových: „Já vám pravím.“ – Praví nám o přikázání lásky. Z naší strany je tedy nezbytný vztah důvěry vůči Němu a současně uznání Jeho jedinečnosti a svrchované autority. On je Božím synem. Ztělesňuje lásku svého nebeského Otce. Nenechme se odradit Jeho poníženým a prostým lidstvím. Jen On zjevuje svého neviditelného Otce, Pána nebes i země, celého vesmíru. „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl“ (J 1, 18).
Mnoho lidí mluvilo a mluví o lásce, vyzývají k obětavosti, k dobrému jednání. Znělo to a zní to u někoho prázdně, ale když to řekne Ježíš, je to něco jiného. On nám ukázal, co je to láska, která nehledá svůj prospěch. On má plné právo takový příkaz dát a vyžadovat jeho naplňování. Připomíná učedníkům svou lásku: „…jako já jsem miloval vás“. Ježíšova láska k učedníkům je patrná na celém Jeho životě, v Jeho slovech, ale i v Jeho činech. Při poslední večeři umýval učedníkům nohy. Jednal jako nejposlednější služebník (J 13, 1–16). A své učedníky nazývá důvěrným láskyplným slovem „děti“, „dítky“ (J 13, 33). A kam až zašla Jeho láska? Až na kříž! Ježíšova láska je viditelná především v Jeho oběti za druhé. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“ (J 15, 13).
V tom spočívá druhý důvod, proč jde o nové přikázání. Ježíš sám tento příkaz bezezbytku naplnil. Dává tak svým učedníkům příklad i sílu. „Jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.“ Ježíšova láska má určovat jednání Jeho učedníků. Je tomu tak, jako ve vztahu mezi dětmi a rodiči. Známe to. Dítě, které nepoznalo lásku rodičů, obtížně jako dospělý člověk nachází vztah lásky k druhým lidem. A stejně tak ten, kdo poznává a přijímá Ježíšovu lásku, je schopen ji dále dávat.
Novost Ježíšova přikázání spočívá také v tom, že je rozšířeno na všechny lidi. Máme milovat všecky. Ježíš vyzývá i k lásce vůči nepřátelům (Mt 6, 43–47). Sám se i v posledních chvílích svého pozemského života modlil za ty, kteří Mu ubližovali a přibíjeli na kříž. V našem dnešním textu jsme slyšeli důraz, že učedníci mají mít lásku k bližním – „abyste se navzájem milovali“. Učedníci mají mít lásku mezi sebou navzájem. Mít rád ty nejbližší – v rodině, ve sboru, v církvi – to je často těžší, než mít rád cizí lidi. Protože s cizími lidmi jsme jen chvíli, příležitostně, ale s nejbližšími jsme stále. V našem životě často jednáme bez lásky vůči druhým, proto je Ježíšovo přikázání pro nás stále nové.
Žít v církvi, sestry a bratři, prostě znamená milovat ty druhé, kteří se nám mohou jevit jako nehodní naší lásky. Víc o tom k nám mluvilo i to dnešní druhé čtení. V době, kdy učedníci začali šířit evangelium, měli za to, že Bůh chtěl spasit jen židy. Apoštol Petr pak vysvětluje, jak Bůh povolává i pohany k pokání, aby i oni dosáhli života. I my jsme spaseni díky tomu, že Boží láska jde za hranice. A tak i dnes znovu toto slovo slyšíme s vědomím, že jednou všichni budeme moci jíst a pít v Božím království. Jan viděl nové stvoření, kde pak byl Boží lid s Božím beránkem uprostřed. Máme tedy naději, že naše úsilí poznat do hloubky Boží vůli není marné. Jednou v Božím království budeme moci slavit veliké vítězství s naším Pánem. Zatím však pro nás nechal nové přikázaní, abychom žili v lásce. Amen.
Phanuel Osweto 15. května 2022