Izajáš 2, 1-5; Římanům, 13, 11-14;
O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka. Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána. Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Matouš 24, 36-44
Pokoj vám sestry a bratří!
Ve čteních z této první neděle církevního roku převládají dvě témata: příchod Pána a bdělá připravenost. Spíše než o dvě témata se však jedná o dva „pohyby“: Pán přichází – pojďme Mu naproti; Bůh přichází k člověku, ale setká se s Ním jenom ten, kdo se nachází na cestě k Němu, kdo je připravený.
V dnešní době však převládá nad vzpomínkou na Jeho minulé příchody myšlenka na Jeho příchod budoucí. O budoucím mimořádném zásahu Božím hovoří prorok Izajáš v prvním čtení. Zdá se, jako by chtěl přesunout pozornost svých současníků od velkých Božích skutků učiněných v minulosti (Abrahám, vysvobození z Egypta, uzavření smlouvy) a obrátit ji kupředu. „I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody.“ (Iz 2, 2) Tímto způsobem představoval prorok Izajáš nadcházející mesiášskou dobu.
My však nepřipomínáme toto starozákonní očekávání jenom proto, abychom dokázali, že nalezlo své naplnění v příchodu Krista, ale rovněž jako výzvu pro náš duchovní život. Je to „znamení pro nás“, které k nám hovoří o Boží věrnosti ve vztahu k Jeho zaslíbením a především nás učí žít v očekávání.
Z Ježíšových slov pronesených v evangeliu jsme mohli rozpoznat, že i my jsme lidé, kteří něco očekávají. Ježíš vlastně ani tak nezdůrazňuje, že jednou nastane příchod Syna člověka, ale vyzvedá spíše „jakým způsobem“ tento příchod proběhne: „Až přijde Syn člověka, bude to právě tak“ (tedy neočekávaně jako příchod zloděje, děsivě jako příchod potopy za dnů Noého).
Jako zloděj v noci. Sestry a bratři, tímto přirovnáním Ježíš vysvětluje učedníkům, jak bude vypadat Jeho příchod v moci a slávě. Jsme na začátku adventního období. Ale že bychom příchod Pána spojovali s obrazem zloděje ve vlastním domě, to asi ne. Nejsme příliš zvyklí na toto podobenství. V naší zbožnosti má advent zkrátka jiné důrazy. A už vůbec nemluvím o necírkevním prostředí, kde advent je jen pouhou přípravu Vánoc. Cosi ve stylu popěvku „Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí“ jak jsem se už naučil v Česku.
A přece všechno to adventní připravování v církvi i mimo církev by se vůbec nekonalo, kdyby nebylo onoho vrcholného adventu, který nás teprve čeká. Pánův příchod s mocí a slávou. Příchod Božího království a obnova světa. Od Krista si slibujeme mnohem více než jen dotvoření vánoční atmosféry. Od Krista si dokonce slibujeme víc než jen založení církve a Ježíšovu smrt na kříži. Čekáme, že On jednou opět přijde jako král a ujme se vlády. Příchod krále a Jeho věčného království. Ovšem kdy to bude a jak přesně to proběhne, to se dovídáme jen v obrazech a náznacích.
Samotný Ježíš svůj budoucí příchod přirovnává k příchodu zloděje v noci. Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějeme. Víme, že už je to více než dvacet století, kdy den co den miliony křesťanů v modlitbě prosí Boha slovy: přijď království tvé, ale když Boží království konečně přijde, budeme překvapeni a zaskočeni – prý jako zlodějem v noci.
Nelze výstižněji povědět, že Kristův příchod bude nečekaný. Jako zloděj v noci. Ale proč to přirovnání? Den Páně přichází jako zloděj v noci nikoliv, že nás chce poškodit, nýbrž že nás zaskočí. Příchod Božího království si totiž nikdo předem nevypočítá. Nenaplánuje. Nikdo neví, kdy to bude. Ani Ježíš, Syn Boží, si sám pro sebe nenárokuje termín, kdy se tak stane.
Syn zatím s důvěrou čeká, až mu bude kralování se vším všudy svěřeno. Kristus jako zloděj vkrádající se do světa. Podivný obraz. Ale, aby těch podivností nebylo málo, naučil nás Pán prosbě „přijď království tvé“. Nevím, s jakou naléhavostí kdo z nás, sestry a bratři, prosí o příchod Božího království. Všichni tu modlitbu říkáme. Skutečně si to však přejeme? Neboť o Ježíšově královském příchodu ve slávě rovněž vyznáváme, že bude soudit živé i mrtvé. Příchod Božího království, proroky ohlašovaný Den Páně, bude dnem soudu. Ukáže se, co obstojí.
Pán Ježíš v této souvislosti připomíná příběh o potopě, kdy soud přišel znenadání, zastihl lidi uprostřed běžné činnosti. Hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka. (Mt 24, 38) Soud nade všemi. Nikdo se mu nevyhnul, jediný Noé obstál. Obstojíme i my?
Bděte tedy, neboť nevíte, v který den váš Pán přijde. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete (42.44) Noční zloděj nezaskočí hospodáře, v jehož domě se i v noci bdí nad bezpečím obyvatel a majetku. Bdění zde představuje způsob, jak se vyhnout škodě. Právě kvůli bdění nám Ježíš tohle všechno pověděl. Pokyn pro nás je jasný. Bdít nad svým životem. Nenechat se zaskočit příchodem Božího království. Prosba o slavný advent nás provází neustále každý den. Pán nás učí být bdělými a připravenými k novým věcem. O to jde – neodbýt si advent jen v rozmezí čtyř prosincových nedělí, ale žít každý den Kristovým příchodem, dokud Pán v moci a slávě nepřijde. Amen.
Kázání v neděli 27. listopadu 2016 Phanuel Osweto