První čtení: Deuteronomium 30, 9–14 Hospodin, tvůj Bůh, ti dá nadbytek dobrého v každé práci tvých rukou, plodu tvého života a plodu tvého dobytka i plodin tvé role. Hospodin se bude opět nad tebou veselit k tvému dobru, jako se veselil nad tvými otci, budeš-li poslouchat Hospodina, svého Boha, a dbát na jeho přikázání a nařízení, zapsaná v knize tohoto zákona, a navrátíš-li se k Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší. Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený. Není v nebi, abys musel říkat: „Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“ Ani za mořem není, abys musel říkat: „Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“ Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval.
Druhé čtení: Koloským 1, 1–14 Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus Božímu lidu v Kolosách, věrným bratřím v Kristu: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho. Stále za vás v modlitbách děkujeme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, neboť jsme slyšeli o vaší víře v Krista Ježíše a o vaší lásce, kterou máte ke všem bratřím pro naději zakotvenou v nebesích. Víte o ní, protože i k vám přišlo slovo pravdy, evangelium; tak jako na celém světě, i mezi vámi přináší ovoce a roste od toho dne, kdy jste uslyšeli o Boží milosti a přesvědčili se, že je pravdivá. Tak vás tomu učil Epafras, náš milovaný druh, jenž nás věrně zastupuje jako Kristův služebník. On nám také vyprávěl o lásce, kterou ve vás působí Boží Duch. Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli. Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha, a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; a budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.
Evangelium: Lukáš 10, 25–37 Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „›Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‹ a ›miluj svého bližního jako sám sebe‹.“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ›Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‹ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“
Milí bratři a sestry, zdravím vás Pavlovým pozdravem Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho.
Co byste řekli, kdyby se na vás někdo obrátil se stejnou otázkou, jakou dal zákoník Pánu Ježíši? Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě? Jak bychom asi odpověděli my? První, co mě napadlo, byla odpověď apoštola Pavla a jeho společníka Silase, když byli ve Filipi zázračně zachráněni z okovů a žalářník se jich zoufale ptá: Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn? Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží.
Ano, Boží slovo nás nenechává na pochybách, co máme dělat. Milovat Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a milovat svého bližního jako sám sebe. Pán Ježíš zákoníka pochválil za správnou odpověď. Když se podobně ptali učedníci Pána Ježíše: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“ J 6, 28–29
Bůh poslal na svět svého jediného Syna, aby svět zachránil. Proto máme milovat Boha, věřit v Ježíše, Božího Syna, milovat své bližní. Ale nejedná se jen o nějaké něžné city, emoce, jedná se opravdu o to, co máme dělat, jedná se o skutky, které láska a milosrdenství vypůsobí. Je to přikázání aktivní lásky.
Proto se vraťme k tomu, co nám o skutcích lásky říkají texty dnešního kazatelského cyklu.
V prvním čtení nám Mojžíš přibližuje, jak milovat Boha: máme ho poslouchat, dbát na jeho přikázání a nařízení. Pro tento příkaz nemusíme chodit nikam daleko – ani na nebe, ani za moře, ale do svého srdce, do své mysli, do své duše. Vším, co je v nás, se máme obrátit k Hospodinu, svému Bohu. Pak se nad námi bude Bůh veselit, bude to k našemu dobru. Jak říká i apoštol Pavel: Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. Ř 8, 28
Ve druhém čtení apoštol Pavel děkuje za víru Koloských v Pána Ježíše a za jejich lásku, kterou prokazují skutky. Když uslyšeli dobrou zprávu, evangelium, přijali ho do svých srdcí a nesou ovoce dobrých skutků, šíří se zvěst o jejich lásce, kterou v nich působí Boží Duch. Kéž také o našem sboru platí, že se šíří zvěst o lásce, kterou mezi sebou máme. Abychom jako Boží lid v Kolosách plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznávali Boží vůli a dělali Pánu čest svým životem jak ve sboru, tak i doma, v rodině, v práci, na dovolené, aby z nás svítilo Boží světlo.
Z Lukášova evangelia jsme četli dvě největší přikázání – milovat Boha a milovat bližního. Ano, jsou to přikázání. Přikázání lásky. I Pán Ježíš lásku přikazuje! Svým učedníkům dokonce říká: Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. J 13, 34 To je ještě víc, než říkal zákoník. Máme milovat svého bližního nejen jako sami sebe, ale jako Pán Ježíš, až k oběti. Je to vůbec možné? Z lidských sil určitě ne, jen v síle z nebeského zdroje, je to láska, kterou působí Boží Duch. …neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. (Ř 5, 5)
Podobenství o milosrdném Samařanovi je velmi známé. Právě ti, kteří měli být naplněni Boží láskou a být příkladem milosrdenství, v tomto případě selhali. Nevíme, zda spěchali, či zda se nesměli poskvrnit, nevíme ani, jestli měli výčitky svědomí, víme jen, že nepomohli, neudělali nic pro záchranu zraněného a polomrtvého muže, a ten byl tak odsouzen k pomalé smrti – pokud by se nad ním nikdo další nesmiloval.
V tomto příběhu bylo neštěstí přímo bijící do očí, byla to otázka života a smrti. Jak často je ale trápení našich bližních skryto, není na první pohled vidět, a tak je můžeme snadno přejít a přehlédnout i těžké situace. Právě k tomu potřebujeme naslouchat Božímu vedení, Božímu Duchu. Bůh miluje své stvoření, Jeho milosrdenství nepomíjí, Jeho slitování nekončí, obnovuje se každého rána… (Pl 3, 22–23). Má péči o své stvoření a chce, abychom Mu opláceli láskou, byli poslušni Jeho vedení, abychom s Ním byli ve spojení, aby mohl skrze nás působit, abychom byli Jeho údy, rukama, nohama, očima, ústy, aby nás mohl použít právě ke skutkům milosrdenství, a pak se nad námi mohl veselit. Je s námi, ať spíme či bdíme, vždyť podle žalmu 121 nedříme ani nespí, a chrání naše vycházení i vcházení.
A pak se v příběhu objevuje člověk, který koná Boží vůli. Je to Samařan, příslušník národa, kterým pravověrní Židé pohrdali, od kterého by nečekali nic dobrého. A přece právě on dělá to, co se Bohu líbí. Utrpení raněného mu není lhostejné, je pohnut soucitem a koná. Podle svých možností raněného ošetřuje, odváží ho na svém mezkovi a sám jde pěšky, stará se o něho a platí za pomoc i dopředu. Zákoník pak na svou otázku Kdo je můj bližní? dostává protiotázku: Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče? Odpověď byla jednoznačná Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“
A tak pro zákoníka i pro nás platí stejná výzva: Jdi a jednej také tak. Buď bližním! Prokazuj milosrdenství, konej skutky lásky. Proto naslouchejme Božímu vedení, mějme oči otevřené, abychom viděli, kde je třeba naší pomoci, a uši otevřené, abychom slyšeli, když bližní mlčky volá o pomoc. Milujme Hospodina svého Boha, syťme se Jeho slovem, a On nás svým Duchem povede. A tak podle Ř 12, 2 Nepřizpůsobujme se tomuto věku, nýbrž proměňujme se obnovou své mysli, abychom mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Amen.
Kázání 14. července 2019 Jarmila Chytilová