První čtení: Genesis 18, 1–10a I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu. Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi a řekl: „Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka. Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a zasedněte pod strom. Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál. Přece nepominete svého služebníka.“ Odvětili: „Učiň, jak říkáš.“ Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a řekl: „Rychle vezmi tři míry bílé mouky, zadělej a připrav podpopelné chleby.“ Sám se rozběhl k dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby je rychle připravil. Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem. Pak se ho otázali: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ I řekl jeden z nich: „Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna.“
Druhé čtení: Jakub 2,14–17 Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad“, ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.
Evangelium: Lukáš 10, 38-42 Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde.“
Sestry a bratři,
každý den se rozhodujeme. Někdy děláme velká rozhodnutí, někdy ta drobnější. Rozhodujeme se pro životního partnera či pro profesní dráhu, ale také rozhodujeme, jak strávíme víkend nebo co uvaříme k obědu. Každý dělá rozhodnutí. I ty naše mámy dělají rozhodnutí a dělají jich spoustu. I text z evangelií, který jsme slyšeli, je o rozhodnutí. Je to rozhodnutí, které udělaly dvě ženy, když jim přišla návštěva. Myslím, že z přečteného příběhu se o tom můžeme něco naučit.
Ale kromě čtení Bible a rozhodování při modlitbách sem patří i život ve společenství. Tedy to, že i s druhými nasloucháme Ježíši. Hlavním setkáním, kde se to děje v našem sboru, jsou bohoslužby. Ale jsou tady i další setkání, jako třeba biblické hodiny či skupinky.
Když jsem ve čtvrtek hovořil s mládeží o tomto textu, položil jsem jim otázku. Co by dělali, kdyby je navštívil někdo z daleka. Odpověď byla jasná. Připravili bychom mu jídlo. To je vlastně přesně to, co dělala Marta v našem příběhu. Přišel Ježíš, ona Jej pozvala dále a šla Mu připravit jídlo.
A moje otázka zní: Co měla Marta dělat? Bylo špatně, že šla připravit Ježíši jídlo? Ti, kdo nejsou realisté, řeknou, že Marta si měla jako Marie sednout k Ježíšovým nohám a poslouchat. Já nesouhlasím. A proto má rada zní, abychom byli realisté. Pokud by si Marta sedla k Marii, tak by to bylo velmi neuctivé a Ježíš by hladověl. Marta dělala to, co bylo třeba. Starala se o základní Ježíšovy potřeby.
Zkusme se společně zamyslet nad jednou hypotetickou situací. Představte si, že Marie je sama doma. Marta je pryč. Co by asi Marie dělala? Seděla by u nohou Ježíše nebo by chystala jídlo? Jsem přesvědčen, že by chystala jídlo. Marie vlastně může sedět u nohou Ježíše, protože Marta se stará o žaludek Ježíše. Buďme realisté. Potřebujeme se starat i o další potřeby.
Přestože prioritou je, abychom naslouchali Ježíši, tak občas je třeba udělat něco, co to naslouchání umožní. Ve stejném duchu nám píše třeba apoštol Jakub, který dává tento příklad: Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad“, ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? (Jakub 2,15–16) Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Dodává apoštol Jakub.
I text ze Starého zákona mluví o skutcích, když čteme o Abrahamově setkání s Hospodinem a zaslíbení očekávaného syna. Toto setkání se děje za celkem obyčejných okolností a mohlo by být zmařeno, kdyby Abraham nejednal vůči pocestným správně nebo kdyby je přehlédl. Vzhledem k evangeliu toto čtení zdůrazňuje důležitý smysl služebné práce vůči bližnímu – tedy obhajuje Martu, ale zároveň ukazuje, že tato práce, jakkoliv je záslužná, nemá cíl sám v sobě, že cílem je teprve setkání s Bohem, resp. s Božím královstvím
Ano, musíme být realisté a vědět, že je potřeba postarat se i o fyzické potřeby. Jinými slovy můžeme říci, že aby člověk byl schopen naslouchat Bohu, potřebuje k tomu připravit nějaké podmínky. Znovu opakuji, že Marie byla schopna naslouchat Ježíši právě proto, že Marta se starala o Ježíšovu fyzickou potřebu.
V tomto našem příběhu vyznívá Marta dost negativně, a já jsem dosud o ní hovořil pozitivně. V čem je tedy její problém? Problém je v jejím postoji. Poslechněme si znovu, co Marta říká Ježíši: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde.“ (v. 40–42) Problém Marty nebyl v tom, že dělala špatnou věc. Problém Marty byl v tom, že měla špatný postoj. Hněvala se, že ona musí vařit, kdežto sestra si užívá Ježíšovy přítomnosti.
Milí přátelé, nemáme někdy podobný problém? Neděláme některé věci s odporem, téměř z donucení? Jak vypadá naše služba? Když na nás vyjde řada při nějaké službě ve sboru, jaký je náš postoj? Jsme vděčni, že můžeme posloužit, nebo reagujeme jako Marta a ptáme se, proč zase musíme my, když si jiní sedí u nohou Ježíše? Tento týden naše sestra Pavla psala výzvu, abychom se ujali části duchovního programu, který budeme mít na společné dovolené. Pro vás, kteří jste ten mail viděli, jaká byla vaše osobní reakce? Možná někdo ten mail četl jen tak rychle, ale jaký byl k tomu postoj? Jsme vděčni, že můžeme posloužit, nebo reagujeme jako Marta a ptáme se, proč máme něco připravovat, když ostatní ve sboru to můžou klidně udělat za nás?
Apoštol Pavel nám připomíná: Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu. (Kol. 3, 23) Pavel nám tady říká, že i když máme zodpovědnost Marty, tak vše můžeme dělat k Boží chvále.
Proč má ovšem Marta špatný postoj. Myslím, že jádro problému je ještě někde hlouběji. A možná to není problém pouze Marty, ale i Marie. Problémem je to, že se tyto dvě sestry nedohodly. Zjevně tady neproběhla důležitá komunikace. Kdyby Marta řekla, že dneska bude vařit ona a příště Marie, tak by se asi necítila tak ukřivděně. Nebo naopak. Marie mohla být aktivní a mohla předem navrhnout řešení. Mohla nabídnout, ať Marta tu slepici zabije a připraví, zatímco ona bude s Ježíšem, a že potom se přehodí a že Marta bude s Ježíšem, a ona, Marie, z té slepice uvaří polévku a upeče chleba. A vše by bylo dobré. Došlo by k tomu nejdůležitějšímu, naslouchaly by Ježíši, ale zároveň by Ježíš nezůstal hlady.
Dobré plánování a dobrá komunikace je zásadní i v našem rozhodování. Když dobře plánujeme, tak budeme realisté a uděláme vše potřebné, abychom dosáhli toho, co je prioritou. Tam, kde není dobré plánování, zůstává pocit hořkosti, jako tomu bylo u Marty. A tento princip platí ve všech oblastech. Platí to v osobních životech, platí to v rodinách, platí to v církvi.
Naší prioritou je být blízko Kristu, který nás vykoupil a který dává našemu životu smysl. Realita je ovšem taková, že žijeme v době, která nám dává pořádně zabrat. Jako jednotlivci, jako rodiče, jako sbor či jakákoli skupina, udělejme si dobrý plán, aby vše co děláme, směřovalo k naší prioritě.
Ježíš řekl: Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde. (v. 42) Kéž by i každému z nás jednou řekl, že jsme volili dobře a že jsme si vybrali to, oč nepřijdeme, oč nepřijdou naše děti a vnoučata. Amen.
Kázání 23. června 2019 Phanuel Osweto