1 Korintským 15, 3–8 a 11; Koloským 3, 1–4;
Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“ Tu se rozpomenuly na jeho slova, vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním. Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům. Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo. Lukáš 24, 1–12
Křesťané v Keni se v těchto dnech zdraví nádherným pozdravem – bwana amefufuka – Ježíš je vzkříšený! Slavíme dnes Hod Boží velikonoční, a tento den je každý rok pro mnoho lidí velikým svátkem. Mnozí ho označují jako největší křesťanský svátek. Mají pravdu, neboť zvěst o zmrtvýchvstání spolu s událostí velkopáteční jsou těmi nejdůležitějším událostmi v křesťanské víře. Ukřižovaný Kristus zvítězil, vzkříšením Bůh potvrdil, že Ježíš Nazaretský je vskutku tím pravým a jediným Mesiášem, který přišel, aby spasil celý svět.
Obě události – smrt na kříži a vzkříšení třetího dne – patří k sobě. Kdyby byl jen kříž bez vzkříšení, znamenalo by to, že Ježíš patří do řady mučedníků, kteří obětovali svůj život za spravedlivou věc, ale nebyl by to ten, v němž Bůh sestoupil za člověkem. A kdyby bylo vzkříšení bez smrti skutečného člověka Ježíše z Nazaretu na kříži, byla by to jen jedna z mnoha legend o bozích, kteří znovu ožívají a vracejí se z říše mrtvých zpět na zem. Biblická zvěst o vzkříšení je ale něco docela jiného než jen návrat ze smrti do života.
Je zajímavé, že s křížem i vzkříšením byly vždycky potíže. Farizeové připouštěli možnost vzkříšení, ale u Ježíše jim vadila smrt na dřevě kříže, která pro ně byla prokletím. Saduceové vzkříšení vůbec odmítali. První reakcí žen, když jim anděl oznámil, že Ježíš vstal z mrtvých, bylo, že „utekly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu raději nic neřekly, neboť se bály“ (Mk 16, 8). Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova to šly povědět apoštolům, ale „těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo“ (L 24, 10–12). Také mimo okruh židů se všechno točilo kolem otázky, zda je to pravda, zda tomu lze věřit nebo ne. Apoštol Pavel neuspěl na Areopágu v rozhovoru s filosofy, kteří „jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: ‚Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.‘ A tak Pavel od nich odešel“ (Sk 17, 32).
Právě tam, kde narazíme na samotný základ křesťanské víry, setkáme se s nepochopením, nevěrou a odmítnutím. Vypadá to tak, že tam, kde se nám už už podařilo získat zájem o biblické svědectví, jako bychom lidi nejvíc odradili tím, co apoštolové a evangelisté – a stejně tak celá církev až po dnešní časy – považují za nejdůležitější a nejpodstatnější, že totiž ukřižovaný Beránek Ježíš Nazaretský byl vzkříšen a Bůh tak definitivně potvrdil, že je to Kristus, zaslíbený Spasitel každého člověka a celého světa.
Zpráva o Ježíšově vzkříšení se zajisté vymyká našemu rozumu. Ale my nemůžeme jinak, než znovu hlasitě vyznat: Ježíš je živý, Ježíš je vítěz, Ježíš Kristus pro nás znamená všechno a bez Něho bychom ztratili to, co činí život životem, který nemůže být bez naděje, bez opravdové naděje.
Ano nemůžeme jinak, protože tomu, kdo byl jednou Pánem Bohem zapojen do děje Boží události spásy, tomu Bůh ukazuje, že Kristus skutečně a opravdu žije. To nám musí však Bůh dát, k tomu se nedopracujeme žádným způsobem, i kdybychom o to usilovali ve dne v noci. A nedivme se nevysvětlitelnosti zvěsti o vzkříšení, protože stejně tak, jako Kristova smrt, tak i zmrtvýchvstání nebyly událostmi, jež plynuly z přirozených a logicky zřejmých příčin.
Právě nevysvětlitelnost těchto událostí dokazuje, že nejde o lidský výmysl a fantazii, která by promítala skrytá lidská přání, nýbrž o příchod Boha do lidského světa. Když totiž víme něco o tom, co tenkrát lidé čekali, vidíme, že Ježíšův příchod a Jeho činnost je opakem těchto přání. Ježíšův kříž je pro ně skandální událostí a vzkříšení nesmyslem. V jejich očích to Ukřižovaný definitivně prohrál, a tak o vzkříšení a o nanebevstoupení – což je prohlášení, že se k Němu Bůh přiznal – nemohlo být ani řeči.
Podíváme-li se na to, co o Ježíšově vzkříšení vypravují evangelia, zjistíme, že o samotném průběhu vzkříšení neříkají nic. Marně bychom tu hledali popis, jak k tomu došlo. Je to událost Boží, a ta nemůže být lidským rozumem pochopena. Evangelisté to dobře věděli. Poznali, že jde o událost, která rozbíjí meze i pojmy světa nám známého, a tak se o něco takového ani nepokoušeli. Všechna evangelia mluví o tom, že hrob byl otevřený a prázdný. Právě prázdný hrob je toho výrazem. Znamená, že vzkříšení není jen pomyslné, že by tu Ježíš žil ve vzpomínkách a že by zůstávalo při životě jen Jeho učení, nýbrž že se to týká toho těla, které bylo pohřbeno. Po vzkříšení se Ježíš setkává s ženami a učedníky a dává jim na vlastní oči poznat, že Bůh je neoklamal, že Ježíš Kristus zvítězil a že to není poražený a ukřižovaný náboženský snílek, s nímž se už nedá počítat.
Nejvíc ze všeho nás ale zajímá, jaký význam má Ježíšovo vzkříšení pro nás. Tady nám zase mnohé prozradí můj oblíbený text v epištole Římanům, kde se píše: „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Ř 8, 38–39).
Za každým slovem, kterým Pavel označuje to, o čem si můžeme myslet, že je naším ohrožením, je skryto něco, s čím se setkáváme v našem životě. V případě smrti je to jasné. Víme, jakou bolest přináší, co všechno člověk ztrácí. A také víme, jak jsme vůči ní bezmocní. Ale také víme – a to je závislé právě na faktu Kristova vzkříšení, že ani ona nás nemůže odtrhnout od Boha.
Přistupme proto k tomuto mocnému Božímu skutku. Věřme z celého srdce, že Ježíš Kristus skutečně vstal, že je živ a že v Něm máme své bezpečné útočiště. Spolu s Ním, jak píše apoštol Pavel (Kol. 3, 1) jsme byli vzkříšeni. Hledejme proto to, co je nad námi, kde Kristus sedí na pravicí Boží. Amen.
Kázání v neděli 16. dubna 2017 Phanuel Osweto