První čtení: Izajáš 66, 10–14 Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete! Veselte se s ní, veselte, všichni, kdo jste nad ní truchlívali. Budete sát do sytosti potěšení z jejích prsů, budete s rozkoší pít plnými doušky z prsů její slávy. Toto praví Hospodin: „Hle, já k ní přivedu pokoj jako řeku a jako rozvodněný potok slávu pronárodů. Budete sát nošeni v náručí, hýčkáni na kolenou. Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. V Jeruzalémě dojdete potěšení.“ Uvidíte to a vaše srdce se rozveselí, vaše kosti budou pučet jako mladá tráva. Bude zřejmé, že Hospodinova ruka je s jeho služebníky a že jeho hrozný hněv je proti jeho nepřátelům.
Druhé čtení: Galatským 6, 1–6 Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení. Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe. Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými. Každý bude odpovídat sám za sebe. Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o všechno potřebné k životu.
Evangelium: Lukáš 10, 1–12 Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít. Řekl jim: „Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte. Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: `Pokoj tomuto domu!´ A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám. V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají, neboť `hoden je dělník své mzdy´! Nepřecházejte z domu do domu. A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží; uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: `Přiblížilo se k vám království Boží.´ Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: `Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží´. Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji, než tomu městu.
Sestry a bratří, text, který jsem vybral pro dnešní kázání není pro mnohé z vás nový. Známe dobře tento úryvek z Lukášova evangelia, který začíná slovy: „Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít….“ „Ustanovil“ znamená, že jim svěřil svůj úkol a posílá je jako své zástupce a pomocníky, protože žeň je veliká a dělníků je málo. Ano, již dříve poslal svých Dvanáct. V 9. kapitole Lukášova evangelia čteme: „Pán svolal svých Dvanáct, dal jim sílu a moc vyhánět všechny zlé duchy a léčit nemoci. Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat nemocné.“
Těchto Dvanáct patřilo mezi Ježíšovy nejbližší, denně byli s Ježíšem a mohli o Něm a Jeho slově, o Jeho učení a mocných činech vydat nejlepší svědectví. Nebylo jich mnoho, jen dvanáct. Ježíš jim svěřil úkol hlásat Boží království a uzdravovat nemocné. Ježíš je poutník, je stále na cestě, na cestě do Jeruzaléma. Apoštoly posílá k Izraelitům, aby mu připravili cestu, aby připravili jejich srdce.
„Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků“ – učedníci byli Jeho společníky, doprovázeli Ho na cestách, přijali Jeho poselství. Učednictví zahrnovalo osobní oddanost Ježíšovi vyjádřenou následováním a věrností. V některých případech znamenalo opustit domov, zaměstnání i majetek. Vzpomeňme na rybáře na Genezaretském jezeře. Celou noc lovili bez úspěchu. Na Ježíšovo vybídnutí znovu spustili sítě a lov byl zázračný. Všechny pojal úžas nad tím lovem ryb. Podobný příklad známe také z minulého kázání: Za Ježíšem přicházeli tři lidé jako ti, kteří se chtěli za Ním vydat. (Lukáš 9, 51-62)
Pánu Bohu záleží na každém člověku a Syn plní Jeho vůli. Proto posílá své učedníky v tak hojném počtu. Posílá je ke všem národům. A posílá je „po dvou“, aby jejich svědectví bylo věrohodné, aby lidé uvěřili. Ale On je posílá po dvou i z jiných důvodů: aby se navzájem podporovali a posilovali v těžkých situacích, aby si byli blízko a neklesali na mysli, aby jeden druhého podrželi v nesnázích.
Podívejme se však na začátek jejich poslání, jímž je to modlitba: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“. Je třeba, abychom jednou nebyli sami, aby byl dostatek těch, kteří se nasadí pro Boží království. To je Ježíšova výzva pro každou dobu, i pro tu naši: Proste Pána. Sklizní na Božím poli jsou lidé a ti mohou být získáni zase jen lidmi, které Pán pošle.
Perspektiva učedníků není zrovna vábná: „Posílám vás jako ovce mezi vlky“. Co si asi pomysleli, když slyšeli taková slova?
Podobně říká později apoštol Pavel: „Já vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás draví vlci a že stádo nebudou šetřit.“ (Sk 20, 29) Misionáři budou muset počítat s pronásledováním, zkouškami a případně i s mučednictvím. Ano, i pro nás ta práce na Boží vinici není snadná, ale počítáme s tím, že Bůh sám nás vede, jinak by to vůbec nešlo.
Dále mluví Ježíš o tom, co si mají vzít na cestu. Není toho mnoho. „Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte“. Co si tedy mají vzít? Jen to, co mají na sobě, jít jen tak – bez prostředků a být zabezpečeni jen tím, že je Pán poslal. „Jděte!“ Jejich poslání je velmi naléhavé. Vše, co by tomuto poslání bránilo, musí stranou, ať jsou to starosti o hmotné zabezpečení či různé formality a zvyky. Přednost má ohlašování Pánova příchodu: „poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít.“ Ano, tohle přesně navazuje na to, co jsme slyšeli minulý týden, musíme neustále být připraveni pro Boží dílo.
Druhým momentem je být nositeli pokoje: „Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ´Pokoj tomuto domu´.“ Pokoj není jen přáním lásky a spravedlnosti, ale je to Boží dar. Boží dar, který obdarovává a objímá celého člověka. Je to příslib spásy pro všechny, kdo v domě bydlí. Lidé touží po pokoji – přijmou však tuto Ježíšovu nabídku?
Pokud ano, zůstaňte tam, pokud ne, odejděte. Když vás přijmou, přijměte jejich pohostinství. Jezte a pijte, co vám dají – ať už se jedná o setkání v domě nebo v širším společenství.
Vlastní náplní jejich poslání však je tento úkol: „uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ,Přiblížilo se Boží království!´ (v. 9) Ježíš přináší spásu všem, proto posílá své hlasatele právě do tohoto domu, do tohoto města a v tomto čase. V případě, že by se je město zdráhalo přijmout, mají veřejně vydat svědectví proti jeho obyvatelům tím, že setřesou prach ze svých nohou. „Přiblížilo se Boží království“ – pokud však lidé budou trvat na odmítnutí, nepřijetí, pak v „onen den“, v den soudu, bude odmítnutí nezvratné a jeho důsledky pro člověka také.
Jak asi probíhalo hlásání Božího království? Průběh neznáme, ale víme, že „těch dvaasedmdesát učedníků se vrátilo s radostí…“ (v.17)
Zvláštní jev: Zlo, které je všudypřítomné ve světě, najednou ustupuje. Ustupují nemoci, vytrácí se bolest. „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují, když vyslovíme tvé jméno.“ Toto poznání, přijetí této pravdy o Ježíšovi je snad největším darem a odměnou dvaasedmdesáti učedníkům.
Apoštol Pavel vyznává ve svém hymnu v listu Filipanům: „při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.“ (2, 10–11)
I ve Skutcích apoštolů máme svědectví o moci Ježíšova jména: Cestou do chrámu se Petr a Jan setkali s člověkem chromým od narození. Prosil je o almužnu. Petr mu řekl: „Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – vstaň a choď“. (Sk 3, 6) A byl uzdraven.
Ježíšova moc se projevuje v působení učedníků. Učedníci se z výsledků své misie upřímně radují. Pán jim tu radost nebere, naopak raduje se s nimi, ale říká jim, že důvod opravdové radosti nespočívá v tom, co všechno se jim podařilo, ale mají se radovat z toho, že jsou zapsáni v nebi. „Radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“
Je to jemné varování i pro nás před pýchou na vlastní moc, ale je to také utvrzení vědomí, že vše, co vykonáme, je důsledkem Ježíšova vyvolení. Přijměme tedy i my dnes toto Ježíšovo ustanovení, to Jeho pověření jít do světa a hlásat, že se přiblížilo Boží království. Amen.
Phanuel Osweto 10. září 2023