Izajáš 28, 14–16; Římanům 13, 1– 4;
Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“ Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“ Jan 4, 19–26
Dnes 28. října vrcholí letošní oslavy stého výročí vzniku státu Československa. Tento vznik a doba nabízí možnosti zkoumání a přibližování historické události z mnoha úhlů a aspektů. Některé aspekty se tím zabývají předně z hlediska tehdejší politiky, sociální ale i z hlediska křesťanské víry – duchovního života a kultury.
Víra a náboženství se vztahují ke kultuře, k politice, dotýkají se společenských otázek, ale především patří k lidskému životu jako takovému v jeho hloubce i jeho šíři. Právě 100 let od vzniku státu Československa dokládá, jak víra, náboženství a církevní aktivity byly spojeny s kulturou, se sociální prací, vzděláním a osvětovou činností.
Uvažuji tedy, proč vlastně má církev tj. svolání lidu Božího, slavit vznik nějakého státu? Církev československá vznik Československé republiky? Snad proto, že to bylo bezprostředně po té, co vznikl tento stát, že se zrodila i naše církev? Ale nebyly to pak právě obecně humanitní ideály či vlastenectví, co motivovalo většinu těch, kteří přestoupili do nové církve, víc a spíše než hluboká biblická víra, křesťanská opravdovost či jejich osobní vztah k Bohu?
Vznik Československa tak znamenal vytvoření samostatné jednotky uprostřed planety, která měla možnost rozhodovat se o svém vlastním směřování. Jak poukazuje prorok Izajáš v dnešním čtení, taková samostatnost, ale i fungující vnitřní řád nikdy nejsou samozřejmostí a vyžadují nepřetržité úsilí těch, kteří na daném území žijí.
Apoštol Pavel píše: „Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha.“ (Ř 13, 1). Tento autor psal o Římské říši. Nepsal v jednoduché době, vždyť Římané ovládali řadu samostatných národů. Jeho slova však svědčí o tom, že pro následovníky Krista není stát a jeho život či budoucnost bezvýznamnou skutečností.
My dnes sklízíme ovoce těch, kteří po generacích nám předali to, co jim nabízel vznik nového státu. Ale když to zvažujeme dnes s odstupem 100 let, když je situace s vírou v moderním státě úplně jiná, když tak mnozí odpadli či nepředali víru v rodině, když ne tolik lidí se přiklání k Církvi československé, je tu co k oslavě? A tak hledám odpověď v našem evangelním textu:
Samaritáni trvali na tom, že budou oslavovat Boha, chválit Jej a sloužit Mu nejlépe na hoře Gerizim, kde byla jejich svatyně (Dnes je tam muslimské město) Židé trvají na chrámu v Jeruzalémě a dodnes se v jeho rozvalinách u zdi nářků sklánějí ve zbožných modlitbách. Na údajném Kristově hrobu a u kříže má své svatyně hned sedm křesťanských církví a přou se spolu o to, která má ten „správnější“ kousek země, a putují sem zástupy pokřtěných políbit dlaždici se znamením kříže. A Kristus? Ten Bohu nejbližší, Boží syn, jak ten to činí a co o tom učí? Ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v duchu a v pravdě.
Milí přátelé, jsme pravdiví? Totiž opravdoví ve svědectví víry, v následování Krista? Jsme už teď a tady jeden každý obyvatel Božího království, takový občan Kristovy obce, že svítíme jako světlo, jako pochodeň víry ve své rodině, ve svém domě, ve svém městě, a tedy i národu a státu? Já si myslím, že sotva. A přece jen nás to opravňuje chválit Boha za různé dějinné události: Když v nich máme další a další příležitosti, jak víc a lépe svědčit právě tomuto mému sousedovi, mému dítěti – mému národu, mé vládě. Svědčit o moci Boží, která se právě v lidské historii prosazuje, ale také o milosti a lásce.
Nevím tedy, zda máme dnes oslavovat nebo děkovat, ale jisté je, že přes naší nedostatečnost nám znovu a znovu Pán ještě dává takové příležitosti, a nevíme, jak dlouho ještě!
A tak tento význačný den je výzvou k položení si otázek. Nejvíc si položme otázky: Jak obstojíme, až se nás zeptá jediný pravý Vládce všeho, jak jsme pracovali pro tento národ, kam nás postavil? Kolik jsme Mu z něj přivedli Jeho ovcí, Jeho dětí? A jak se sami zapojujeme do života této země? Pane smiluj se nad námi. Amen.
Modlitby
Všemohoucí Bože,
stojíme dnes před Tebou s vděčností za zemi, ve které můžeme žít. Děkujeme Ti za ni. Děkujeme Ti za její přírodní bohatství a pestrost. Děkujeme Ti za všechna úrodná místa, za vodu, za hory, za všechny krásné či romantické kouty.
Děkujeme Ti za naše předky, kterým nebyla tato země lhostejná, kteří vydali své síly nebo dokonce život pro její svobodu a rozvoj.
Děkujeme Ti, že smíme žít v podmínkách velké ekonomické a technické konjunktury světa, že můžeme okoušet svobodu, právo a že již po řadu desetiletí žijeme bez válek a rozbrojů.
Děkujeme Ti za možnost být mezi svými blízkými a sdílet s nimi lásku, pochopení a přijetí. Děkujeme Ti za možnost vzdělání pro děti a mladé lidi.
Dobrý Bože, děkujeme Ti, že můžeme žít a přes všechny těžké momenty objevovat velikost a hloubku, kterou jsi vtiskl do člověka a jeho duše.
Svěřujeme Ti dnes tuto zemi, její křehkost i velikost, její budoucnost, všechny, kdo v ní žijí, kdo do ní přicházejí i ty, kdo se do ní narodí.
Bože, s nadějí celé tvorstvo k Tobě vzhlíží, neboť z Tebe všichni žijeme. Ty otevíráš svojí ruku a sytíš nás dobrem. Odejmeš-li nám svého ducha, hyneme a v prach se navracíme. Sesíláš-li svého ducha, dostáváme život, a tak obnovuješ tvář země.
Tobě buď chvála a sláva na věky věků.
Před požehnáním
Ať Bůh žehná této zemi, ať žehná a provází ty, kteří usilují o pravdu, právo a ochranu základních lidských hodnot, ať chrání děti a mladé lidi. Ať nás všechny naplní svým pokojem všemohoucí a milosrdný Bůh Otec i Syn i Duch svatý.
Kázání 28. října 2018 Phanuel Osweto