První čtení: Genesis 32, 23–31 Jákob té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl. Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ Otázal se: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“ Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“ A Jákob ho žádal: „Pověz mi přece své jméno!“ Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam. I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“
Druhé čtení: 2. Timoteovi 3, 14–4, 5 Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království: Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. Avšak ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě.
Evangelium: Jan 9, 1–11 Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“ (To jméno znamená ‚Poslaný‘.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“ Jedni říkali: „Je to on.“ Jiní pak: „Není, ale je mu podoben.“ On sám řekl: „Jsem to já.“ I řekli mu: „Jak to, že se ti otevřely oči?“ Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“
Milé sestry a bratři, milí přátelé!
V dnešním prvním čtení zazněl velmi známý text Starého zákona. Jde o Jákobův zápas s Bohem. V Bibli se píše, že Jákob byl mužem bezúhonným, ale bylo tomu tak opravdu vždy? Vždyť proč by tedy při narození dostal jméno Jákob, což značí „úskočný“? Jméno ve starém Izraeli vyjadřovalo něco víc než dnes, kdy dětem dáváme jména, která se nám líbí, vyjadřovalo budoucí život, poslání dítěte. Jákob se narodil jako druhý z dvojčat a při svém narození držel svého bratra Ezaua za patu, jako kdyby chtěl být on tím prvním, jako by chtěl svého bratra již tehdy předběhnout. Jméno Jákob dostal úmyslně, již tenkrát si jej Bůh vyvolil pro své dílo, ale snad chtěl, aby napřed poznal život i z té druhé strany, aby věděl, co je to podlost, strach, naučil se trpělivosti, protože jen ten, který toto pozná na vlastní kůži, se s tím také pak dokáže vypořádat, jen ten, který o svém životě přemýšlí, hledá východiska ze zkoušek a útrap, kterým je vystavován, jen ten, který se nevzdává, je schopen změny a může se stát pastýřem lidí, hlasatelem Božím.
Jeho bratr Ezau se stal lovcem a každý den byl vystaven smrti, ať již jako lovec mohl být v ohrožení, anebo se se smrtí setkával prostřednictvím ulovených zvířat. Máme zde tedy vyobrazené dva bratry, z nichž každý je jiný a každý se vyrovnává s nástrahami života po svém, dalo by se přímo říci, že každý si jde za svým, žádná vzájemná spolupráce mezi bratry není.
Jákob byl chytrý a myslel na svoji budoucnost, ale byl i úskočný. Ezau byl sice odvážný, ale žil jen okamžikem přítomnosti, nemyslel na svoji budoucnost, vždyť smrt je tak blízko, kdo ví, co bude zítra. Proto mu také asi nebylo zatěžko vzdát se svého prvorozenství, prodat jej za chléb a čočkovou krmi. Jákob svým úskočným jednáním sice získal otcovo požehnání, ale musel ze strachu před svým vlastním bratrem utéct. Může se nám zdát zvláštní, že po takové podlosti se Jákobovi ve snu zjevuje Bůh a slibuje mu svoji ochranu. Snad jde o svědectví, že Bůh je opravdu s každým, nejen s těmi dobrými, ale i s hříšníky, a že každý, opravdu každý je schopen nápravy, změny identity.
Po svém útěku musel Jákob ujít dlouhou cestu, na které poznal, co to je být oklamán, a musel se také naučit trpělivosti. Dříve, než se Jákob znovu setkal se svým bratrem, překračuje se svými ženami a syny, s celou svojí rodinou potok Jabok. Při jeho překročení netušil, že jej čeká zápas se samotným Bohem, ale věděl, že jen díky Bohu, který při něm byl po celou dobu, se mohl změnit a mnohé pochopit, mohl začít nový život. Jde o životodárnou vodu, do které se noří, po které touží jeho duše. Přebroděním vody se nejen Jákob, ale celá jeho rodina symbolicky očišťuje a my tento obraz můžeme chápat jako předobraz křtu: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“ (Jan 3, 5) Jákob tímto aktem dává na vědomí celému svému okolí, celému světu i svému bratru a Bohu, že už není úskočný a že je rozhodnut si tento nový život uhájit před lidmi a od Boha pro něj získat požehnání. „Nepustím Tě, dokud mi nepožehnáš.“ Od této chvíle už není Jákob, ale Izrael, došel k proměně své identity a Bůh jeho krokům přikyvuje, žehná. Z úskočného Jákoba se stal pastýř, který vodí své stádo k vodám, k pramenu života a spásy.
I v Novém zákoně čteme příběh mládence, který byl svědkem Štěpánova ukamenování, muže, který se snažil za každou cenu zničit církev a který se po setkání se vzkříšeným Kristem stává tím nejpokornějším služebníkem. Bůh si jej oddělil k dílu, k němuž jej povolal už v lůně jeho matky, tak jako Jákoba, tak jako každého z nás. Ze Saula se stal Pavel, horlivý misionář Krista, kterému oddaně sloužil, i když to znamenalo život plný odříkání.
U Jákoba i Saula došlo k novému zrození, jejich identita byla proměněna. I naše identita je křtem proměněna, již nejme úskoční ani slepí, byli jsme očištěni, získali nové jméno. Tak jako Pavel jsme byli uzdraveni z naší dřívější slepoty. Byli jsme přeci slepí, aby se na nás zjevily skutky Boží. Byli jsme slepí, abychom nejprve poznali bídu lidského života a abychom, po našem prozření, dokázali pomoci těm, kteří jsou ještě stále slepí. Konejme tedy dílo Toho, který si nás vyvolil, dokud je den, nečekejme, až přijde noc, kdy nebudeme pro tmu moci pracovat, nikdo jiný to za nás neudělá. Jsme stejně jako Pavel povoláni k misii mezi pohany, vždyť není jiné pravdy než té v evangeliu, které nám bylo zvěstováno, v evangeliu Syna Božího, který si nás zamiloval a vydal sebe samého za nás. V Písmu hledejme moudrost ke spasení všech. Už nejsme slepí, nemusíme už jen lehávat před dveřmi a žebrat jako Lazar. Dveře jsou otevřené, a tak se snažme konat vše pro to, aby zůstaly otevřené, nejen pro nás, kterým dal Bůh poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, že až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu, ale i pro ty zatím slepé.
Hlásejme slovo Boží, ať přijdeme vhod či nevhod, usvědčujme, domlouvejme, napomínejme i povzbuzujme v trpělivém vyučování. Přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. Avšak my buďme ve všem střízliví, snášejme útrapy, buďme zvěstovateli evangelia a cele se věnujme své službě zde ve světě, aby dveře zůstaly otevřené opravdu pro všechny, tak jak tomu chce náš Pán. Neboť každý člověk může dojít nového jména po zápase s lidmi i s Bohem, po objevení své skutečné podstaty a obstát, získat nový život a dojít požehnání, tak jako Jákob, tak jako Pavel.
K tomuto dílu Božímu jsme byli povoláni, abychom se podíleli na záchraně tohoto světa, aby každý mohl dojít spasení. Amen.
Zdeňka Chaloupková 16. října 2022