Sk 2, 41–47; Ef 4, 1–13
Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. Mt 18, 20;
Milé sestry a bratři,
když jsem se dozvěděla, že mám na dnešní den připravit kázání, přistupovala jsem k tomu, tak jako vždy, s bázní a chvěním. Téměř od samého počátku jsem ale věděla, že budu mluvit o sboru a shromáždění církve. Ta myšlenka mi nešla z hlavy, ačkoliv jsme se na dovolené tímto tématem zaobírali. Ale zřejmě i proto mi to Hospodin položil na srdce.
Všechny dnešní texty se týkají shromáždění, sboru, těla Kristova. Taková úžasná věc, takový skvělý dar a někdy je tak snadné zapomenout a brát to jako samozřejmost.
V kratičkém evangelijním textu jsme si připomněli: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“
Toto je jedno z nejcitovanějších míst Nového zákona. Většinou při běžné citaci bývá slovo „shromážděni“ nahrazeno slovem „sejdou“. Kde se sejdou dva nebo tři… Není ale slovo jako slovo a každý výraz má něco do sebe. U slova shromážděni si spíše představíme duchovní shromáždění nebo obecenství, kdežto slovo sejdou může působit náhodným dojmem. Scházejí se kamarádi v hospodě, ženy na kávu a rodina u stolu. Ale tento biblický výrok zkrátka míří na společenství a ne na lecjaké sejití kdekoliv.
Pavel píše z vězení spolubratrům do Efezu: „Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje.“
Máme „tomu povolání, kterého se nám dostalo, dělat čest svým životem…“ Tím povoláním je myšleno obrácení ke Kristu, povolání ze smrti do života; povolání, na které člověk odpovídá vírou. Jistě to neplatí jen pro tehdejší dobu, ale tato slova jsou nadčasová a můžeme je vztáhnout na sebe a na život v našem společenství.
„…vždy skromní, tiší a trpěliví“ – v kralickém překladu i v Bibli 21 je místo slova skromní použito „s pokorou“ a „pokorní“. Pokora znamená, že zaujímám poslední místo a uvědomuji si, že jsem služebníkem všech. Být trpělivý znamená být znovu a znovu zraňován, ale nestěžovat si, a navíc ti, kdo se „snášejí navzájem v lásce“, se odmítají mstít nebo být zahořklí.
Když si převedeme výraz „snášet se“ do dnešní mluvy, není to zrovna výhra… Co se dá dělat, snesu ho… nebo snáším ho docela dobře…nic jiného mi nezbývá, že? Mám za to, že tehdejší lidé a jejich pohnutky se od těch našich až tak moc nelišili. I oni jistě měli potíže snést se s někým odlišným, jiným (starým, mladým, hlučným) – dosaďte si každý, co potřebujete. Ale tady je přidáno „v lásce“!
Ježíš říkal, že právě podle lásky se poznají křesťané (Ježíšovi učedníci): „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Láska sjednocuje. Láska mnohé snese a mnohé překoná. Jednota může vycházet jedině z lásky. Tato jednota může být zachována jen tehdy, budou-li se křesťané snášet v lásce, což je něco jiného, než se vzájemně strpět. Láska je základem křesťanského života … a důkazem Božího Ducha.
Když jsem kázání připravovala, tak jsem každého z vás jednotlivě měla před očima. /Moudrá Jarmila, systematická Eva, v tichosti sloužící Kamilka, pevně stojící Pavla, věrná Vilma, vtipný Zdeněk, Stáňa modlící se za muže, Jiří, který udržuje chod sboru, Martinka u varhan… a tak bych mohla pokračovat dál./
Neustále mi šlo hlavou to, co řekla Zuzka na dovolené. Že kdybychom žili mimo společenství, je pravděpodobné, možná spíše jisté, že bychom se nikdy ani nepotkali, natož spolu trávili společnou dovolenou a jakýkoliv jiný společný čas. Jsme tak různí! Co s těmi ostatními vlastně máme společné? Pocházíme z rozdílných prostředí, liší se náš intelekt, naše výkonnost, společenské postavení, množství majetku; představujeme celou škálu charakterů a výstředností a máme naprosto protichůdné touhy a věci, které se nám nelíbí. Je mezi námi tolik rozdílů! Za tím se skrývá daleko víc než sdružovací pud člověka jako tvora společenského. Co nás tedy skutečně spojuje?
To, co sdílíme, je nepoměrně větší než to, co nás rozděluje: „Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.“ Těchto sedm skutečností nás spojuje; sedm jedniček, které máme společné se všemi věřícími, ať jsou kdekoliv. Jejich výklad by byl na další samostatné kázání. Bůh nás sjednotil, jednejme podle toho. Služme si navzájem různorodými dary, kterými nás vybavil Kristus, a važme si toho, že nejsme všichni stejní. Nikdo si nemusí lichotit, nikdo nemusí na nikoho žárlit. Všichni můžeme něco dělat, abychom pomohli budovat tělo Kristovo. Amen.
Kázání 19. srpna 2018 Dana Klozbergová
Krásné a inspirativní ❤️ Děkuji