Izajáš 9, 1.5–6; Titova 2, 11–14;
Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Lukáš 2, 1–20
Pokoj vám, milí přátelé!
Tento krásný den, na který jsme se všichni celý rok těšili, už je tu. Každý z nás má různou představu Vánoc. Většinou je taková, že musí být dokonalé – dokonalá nálada, dokonalá pohoda, dokonalá rodinná idyla, kde děti nezlobí a kolem nás je jen radost. Naše představa dokonalosti spočívá především v hmotném zajištění, v hojnosti jídla a pití, když nás netrápí existenční nejistota, když jsme zdraví, spokojení a šťastní, když máme všeho dostatek, nebo přesněji řečeno nadbytek. Ale vše není úplně dokonalé. Ne všichni lidé prožívají Vánoce podle svých představ. Lidský život je omezený různými způsoby – věkem, zdravotním stavem, komplikovanými rodinnými poměry i osobní životní situací. Také po hmotné stránce nemusí být všechno ideální a nelze dopřát sobě či druhým, co bychom chtěli.
Vánoční poselství evangelisty Lukáše, které jsme právě četli, nás nepřenáší do dokonalé pohody, ale naopak do provizoria a nepříznivých poměrů. Josef a Marie – poutníci na cestě, by si představovali Vánoce poněkud jinak. Mohli si vybavovat vlastní dům v Nazaretě, vzpomínat na útulnost domova, na prostředí, kde měli své příbuzné a známé. A místo toho museli trávit tento čas na cestě. Nocovali ve městě značně vzdáleném od jejich domova v Galileji. Navíc městečko Betlém v Judsku bylo přeplněné lidmi, kapacita ubytovacích zařízení nestačila, takže se pro ně nenašlo „místo pod střechou“ (Lk 2,7), to znamená důstojné zázemí, zvláště když čekali narození dítěte. Museli se spokojit s útulkem pro zvířata. Ale i to, co je podle lidské představy nedokonalé, může přesto mít svou hodnotu. Když totiž lidé touží po dokonalosti, zvláště po hmotné stránce, tím víc můžou být nespokojení a nejistí. Josef a Marie se ocitli v provizoriu, a přesto jejich Vánoce byly neobyčejně bohaté a dokonalé.
Zvláštní dokonalost spočívá v životě samotném. Příchod nového člověka na svět, narození dítěte je mimořádný zázrak. To dokážou vnímat a uvědomovat si i lidé bez náboženské víry. Proto mohou přijímat Vánoce jako oslavu života v obecném smyslu.
Ale narození dítěte Josefovi a Marii v betlémském útulku je přece jen jiné než narození kteréhokoliv člověka, je zvláštní, mimořádné. Při této události se otevírá duchovní svět a k lidem promlouvá Bůh sám. Je to hlas plný moci a důstojnosti, jak je řečeno v Žalmu 29, 4. Je to promlouvání ústy dávných proroků, bezprostředních svědků i horlivých apoštolů. Je to slovo evangelia ke všem lidem, ke všem národům.
Pro nás jde o to slyšet toto slovo. Zde nám je příkladem samotná Marie. O ní je řečeno: „Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.“ Marie byla nejen dobrou matkou, která se snaží svému dítěti vytvořit dobré podmínky a zázemí v láskyplných vztazích. Ona je matkou, která o své dítě pečuje a střeží je. Evangelista Lukáš ji představuje jako Marii střežící a chránící Boží slovo. Naslouchá Božímu slovu a přemýšlí o něm. „Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.“ Doslova ukládala do svého srdce. Přemýšlela o tom, co jí řekl Boží posel, který jí zvěstoval, že bude matkou Krista. Přemýšlela o tom, co dosvědčovali pastýři, kteří zažili velkou náboženskou zkušenost a kteří ve své bezprostřednosti přijali poselství z duchovního světa.
Pastýři to rozhlašovali v Betlémě a okolí, sdělovali to Josefovi a Marii. A Marie o tom přemýšlela. Jak se dotýká vánoční slovo nás, jak o něm přemýšlíme my? Vánoční příběh je opakován každý rok, koledy zní i ze sdělovacích prostředků. Lidé to slyší a potom zase zapomenou, berou to jen jako jakousi poetickou kulisu, která patří k této zimní době. Ale vnitřně se jich vánoční slovo už tolik nedotýká.
Marie to však zachovávala v mysli. Co všechno my musíme zachovávat ve své mysli? Co všechno si máme pamatovat, co všechno musíme ve své mysli podržet a co všechno se nám z paměti ztratí? Někdy na něco záměrně zapomínáme, jindy zapomínáme i na velmi důležité věci. Máme jako Marie přemýšlet o tom dítěti, ale nejen o dítěti, nýbrž o Ježíšovi dospělém. Jeho příběh nekončí v Betlémě, ale naopak začíná. Ale už tento začátek je důležitý. Znamená, že věčný Bůh v člověku Ježíši Kristu ze své lásky přišel za námi. I přes různá naše provizoria, omezení a nedokonalosti, které někdy ve svém životě tak bolestně pociťujeme, přichází i za námi. V posvátné blízkosti Spasitele tak můžeme zakoušet jím darovanou dokonalost, vnitřní bohatost a pravou vánoční radost.
Milí přátelé, Kristus se narodil a hledá místo v našich srdcích. Chci vás proto dneska pozvat ke Spasiteli. Někoho možná poprvé, někoho opakovaně. Ale chci, abychom vyznali, že On je Pán. Že Ježíš Kristus, který se narodil v Betlémě jako dítě, syn Marie, je Vykupitel a Bůh, jemuž patří všechna čest, sláva i moc. Pojďme se ztišit před Pánem Bohem a prosme Ho, aby proměňoval naše životy. Aby nám otevřel duchovní zrak, a my jsme přišli k novému narození a dostali dar věčného života. Amen.
Kázání v neděli 24. prosince 2017 na Štědrý večer Phanuel Osweto