Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním. Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben. Blízko je ten, jenž mi zjedná spravedlnost. Kdo chce vést se mnou spory? Postavme se spolu! Kdo bude můj odpůrce na soudu? Ať ke mně přistoupí! Hle, Panovník Hospodin je moje pomoc. Izajáš 50, 4–9a
Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností. Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo. Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo. Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce. Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem. Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji. Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou? Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu. Jakubův 3, 1–12
Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: „Za koho mě lidé pokládají?“ Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš.“ I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali. Marek 8, 27-30
Bratři a sestry, vítám vás na dnešních bohoslužbách.
Otevřeli jsme dnes jako každou neděli tří texty, které k nám v jisté míře promlouvají. V prvním textu nám prorok Izajáš představoval Ježíše Krista, a to způsobem, kdy mluvil, jakoby mluvil Ježíš – tedy hovoří v první osobě, ale o Ježíši. Možná by někdo řekl, že z našeho textu není úplně jisté, že má na mysli Krista, ale kdybychom přečetli celou pasáž od 49 do 55 kapitoly, tak bychom zjistili, že opravdu nemůže být řeč o nikom jiném. Izajáš představuje tedy Krista, který je milosrdný. Krista, který prochází utrpením. Krista, který je spravedlivý.
Dovolte nejprve otázku. Jak si představujeme Krista? Velice lehce se může stát, že ta naše představa o Něm není správná. Velice lehce si vypěstujeme svoji představu Krista. Ale je radost, že můžeme Krista poznat opravdu jaký je. Proto Bohu díky, že můžeme i my, i ty i já, někdy podepřít někoho unaveného slovem – ano, není to jen lidská dovednost – je to Boží dar a uschopnění, které dává Bůh svým učedníkům.
Je to dar, že chceme Jeho slovu i dnes ráno znovu naslouchat, je to dar, že Jeho hlas znovu slyšíme, že Jeho jemný a tichý hlas nějak slyšíme ve všem rachotu a ruchu každodenního života. Nám, bratři a sestry, Hospodin otevřel uši a srdce pro evangelium. Pro hlas Jeho Syna, který se stal kvůli nám jedním z učedníků a pokorným i trpícím služebníkem.
Ve druhé čtení apoštol Jakub varuje, že my, kteří jsme poznali takového Krista, jsme nové stvoření, proto musíme bojovat nejen s hříšnými myšlenkami, ale i s každým slovem, které z nás vychází. Abychom se stali Božími dětmi, musíme bojovat s pomocí Boží ze všech sil proti své přirozenosti. Jakub nám svým selským rozumem říká, že boj nevyhrajeme, pokud si neuvědomíme ostrost jazyka. Většinou poukazujeme na ty, jejichž vyjadřování je daleko horší než to naše. Ale to je velký omyl! Jakub přichází s odhalením, otevírá naše oči, abychom si uvědomili, o jak vážný problém jde. Je zajímavé, že nám Jakub nedává konkrétní radu, jak zkrotit zlý jazyk, ale chce, abychom si uvědomili, jak obrovský problém náš jazyk může být.
Ve třetím čtení opět jsme postaveni před Boží tváří a slyšíme zásadní otázku. Kým je pro nás Ježíš? Tuto otázku klade Ježíš každému z nás, protože Jeho dnešními učedníky jsme my. Už jsme s Ježíšem něco prožili a dnes máme vyjádřit, kým pro nás Ježíš vlastně je.
Kým je pro nás Ježíš? Každá odpověď zavání prázdnotou, pokud se nedotýká našeho vlastního života a nevyjadřuje naší ochotu navázat s Ježíšem osobní vztah. Ježíš je Boží Syn, který se stal člověkem a zjevil nám, jakou lásku má Bůh Otec ke všem lidem, zvláště k těm, kdo nemají žádné zastání.
Uznat Ho, přijmout a vzývat jako Pána má význam jedině za předpokladu, že se s upřímnosti vydáme na cestu Jeho následování. Pak nám daruje a zjevuje lásku, která dává za druhé život a která i za cenu sebevětších obětí zůstává věrná. Ježíš je skutečně naším Pánem, opustíme-li své malicherné plány, přijmeme-li Jeho plán a nenecháme-li se ovlivňovat smýšlením dnešní doby, která se zcela zaměřuje na okamžitý zisk a na uspokojení sobeckých tužeb člověka.
Ježíš je Bohem pomazán k tomu, aby lidi zachránil. Ale ne silou a mocí a prolitím krve druhých. Vlastním utrpením za lid, za celý svět – i za tehdejší Římany, i za ty, kteří o Jeho oběť v dnešní době nestojí a Ježíše za nic nemají. Takže ano, Ježíš je Mesiáš. Služebník, kterého předpověděl prorok Izajáš, milosrdný, trpící a spravedlivý Mesiáš. Pravdu o věrohodnosti našeho rozhodnutí pro takového Božího služebníka a o věrohodnosti naší odpovědi na otázku, kým je pro nás Ježíš, dosvědčují naše skutky. Amen.
Kázání 16. září 2018 Phanuel Osweto