První čtení: 1 Kr 19, 15–16.19–21 Hospodin mu řekl: „Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe.… Odešel odtud a našel Elíšu, syna Šáfatova, jak orá. Bylo před ním dvanáct spřežení a on sám při dvanáctém. Elijáš k němu přikročil a hodil na něj svůj plášť. Elíša opustil dobytek, rozběhl se za Elijášem a řekl: „Dovol, ať políbím otce a matku. Pak půjdu za tebou.“ On mu řekl: „Jdi a vrať se! Nezapomeň, co jsem ti učinil.“ Obrátil se tedy od něho, vzal spřežení dobytčat a obětoval je. Maso uvařil na dříví z jejich jha a dal je lidu, a ti jedli. Potom vstal, šel za Elijášem a přisluhoval mu.
Druhé čtení: Ga 5, 1.13–25 Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.… Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. Dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste už pod zákonem. Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit.
Evangelium: L 9, 51–62 Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. Ale tam je nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému. Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?“ Obrátil se a pokáral je: „Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.“ A šli do jiné vesnice. Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil.“ Jinému řekl: „Následuj mne!“ On odpověděl: „Dovol mi Pane, abych šel napřed pochovat svého otce.“ Řekl mu: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.“ A jiný mu řekl: „Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.“ Ježíš mu řekl: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.“
Na všechny tři texty by se dala napsat samostatná kázání:
- První Královská 19. kapitola – Elijáš utíká před královnou Jezábel, Hospodin ho zastavuje, Elijáš následně předává svoji službu Elíšovi – beznaděj se mění v novou budoucnost.
- Galatským 5 kapitola – Pavel dává teologické a praktické základy křesťanské víry.
- Lukáš 9. kapitola – mnoho samostatných témat (vyslání dvanácti učedníků, nasycení více než pěti tisíců lidí, uzdravení posedlého chlapce nebo základní o následování).
Jedno téma mají společné – následování.
1/ Následování je spolupráce mezi Bohem a člověkem
- Pán Bůh netlačí člověka k něčemu, co by nechtěl – následování je osobní svobodné rozhodnutí. Když se ale rozhodneme následovat Krista, tak to má určité důsledky:
- a/ (Lukáš 9 – nejdříve pohřbím mrtvé, nejdříve se rozloučím s rodinou, dnes je krásné počasí, tak do kostela půjdu až příště, atd.) – otázka životních priorit – nelze následovat jen tak napůl
- b/ Není to někdy jednoduché – viz. Elíáš, starší si pamatují období komunismu (Milada Horáková – politička, ale i hluboko věřící evangelička), osobní problémy a těžkosti (dospívající děti, období stáří a samoty) – následování Krista není nikdy jednoduché: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. L 9, 23
- c/ Nejsme v tom sami! Je to spolupráce mezi Bohem a člověkem – pomáhá Duch Svatý. Bratři a sestry ve sboru. Obdarování/schopnosti (duchovní i praktická).
2/ Následování není prosazování sebe sama
- Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe. L 9, 13
- V historii bylo mnoho různých křesťanských proudů, které byly postaveny na silných osobnostech. Často ale tato společenství už jsou v zapomnění nebo došlo k rozdělení. Rozdělení není cílem následování (k tomu se dostaneme v následujícím bodu).
- Církev či církevní proudy se usadí, dostanou pravidla, stanou se establišmentem – dávají teologické, liturgické či praktické podmínky/definice, co znamená následovat Krista. I náš sbor, církev má svá pravidla, ale prvotní je svoboda v Kristu.
- Pán Bůh nedává podmínky pro následování, jako mnohé církve: musíš se zlepšit, křest, věřit v Bibli jako Boží slovo, určité etické či politické názory, atd. – následování není prosazování určitých myšlenek, ale je to výzva ke svobodě – Vy jste byli povoláni ke svobodě. Ga 5, 13
3/ Cílem následování je služba
- Milovati budeš bližního svého. Služte v lásce jedni druhým (Ga 5, 13–14)
- Služba/práce v rámci sboru.
- Služba/práce v rámci širší komunity – nevytvářet si křesťanskou bublinu (politická angažovanost na komunální úrovni, společenská angažovanost, sociální služby).
- Cílem následování není osobní svatost/dokonalost/, naplnění vlastních tužeb/sobeckost, ale služba/práce pro druhé! – dosti odlišný koncept, než který vidíme ve společnosti.
4/ Měření úspěšnosti následování
- Vysvědčení, HDP, sportovní zápas – jasné měřitelné výsledky (např. Rytíři – hokej na Kladně)
- Náš sbor – plný kostel, finance (např. na opravu kostela)
- Nechme na Bohu, jak ohodnotí naše následování (já jako Samuel Gallat, manželství, rodina, sbor, církev), tím se nemáme zaobírat, nemusíme mít toho plnou hlavu a starat se o to. My jsme povoláni k následování, ohodnocení je pouze lidský pohled.
Následování je naslouchání tichému hlasu: 1 Kr 19, 11–13
Kázání Samuel Gallat 30. června 2019