První čtení: Izajáš 7,10–24 Hospodin promluvil znovu k Achazovi: „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, buď dole z hlubin nebo nahoře z výšin.“ Achaz odpověděl: „Nechci žádat a nebudu pokoušet Hospodina.“ I řekl Izajáš: „Slyšte, dome Davidův! Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost mého Boha? Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh). Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré. Ještě než bude chlapec umět zavrhnout zlé a volit dobré, bude opuštěna země, z jejíchž obou králů máš hrůzu. Na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce Hospodin v těch dnech, jakých nebylo ode dne, kdy Efrajim odpadl od Judy, přivede asyrského krále.“ V onen den hvizdem přivolá Hospodin mouchy z delty řeky egyptské a včely z asyrské země. Přiletí a všechny se snesou do roklí v úvalech, do skalních rozsedlin, na všechny houštiny a na všechny mokřiny. V onen den Panovník břitvou, kterou si najme za Řekou, totiž asyrským králem, dočista oholí každou hlavu i chlupy na nohou a ostříhá bradu. V onen den zůstane člověku jedna kravka a dvě ovce. Nadojí však tolik mléka, že bude jíst smetanu, neboť smetanu a med bude jíst každý, kdo bude zanechán v zemi. V onen den na místech, kde nyní vyrůstá tisíc révových keřů za tisíc šekelů stříbra, bude jen bodláčí a křoví. Jen s šípy a lukem bude možno tudy projít, neboť bodláčím a křovím zaroste celá země.
Druhé čtení: Římanům 8, 19–21 Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
Evangelium: Matouš 1, 18–25 Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: `Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´. Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš.
Milé sestry a milí bratři,
dnes vyvrcholí adventní doba. Pokud jsme v posledních dnech slyšeli zvěst o druhém příchodu Pána Ježíše ve slávě, dnes slyšíme zvěsti o Jeho příchodu v těle. Jeho pozemská rodina Marie a Josef jsou asi nejznámější manželský pár v Novém zákoně. Marie jako matka Ježíšova a Josef jako její manžel, který se spolu s ní staral o Ježíše v Jeho dětství a dospívání. Pro dnešní kázání máme z evangelia oddíl, který se více zaměřuje na Josefa. Ale podíváme se nejen na Josefa, ale i na Marii, vždyť přece byli manželé a patřili k sobě.
Události v Matoušově evangeliu ukazují, že to s nimi málem dopadlo úplně jinak. Nechybělo mnoho a jejich vztah by nevydržel. Tedy ještě dřív, než by ten vztah mohl pořádně začít. Je to hodně dramatický příběh. Život nastávajících manželů se značně zkomplikoval zvláštní událostí, kterou prožila Marie. Počala z Ducha svatého. To víme my, čtenáři Matoušova evangelia, protože nám to Matouš prozradí hned na začátku. Věděla to i Marie, ale její snoubenec ne, ten se to měl teprve dozvědět. Početí z Ducha svatého bylo něco neslýchaného i tehdy. Josef s tím těžko mohl počítat. Závěr musel být jednoznačný. Marie je těhotná před svatbou a čeká dítě s někým jiným.
Pro Josefa to musela být velice těžká situace. Hrůza. Vypadalo to, že vztah ztroskotal. Josefovi bylo jasné, že se s Marií musí rozejít. Rozhodl se však nedělat to ještě horší, než už to bylo. Čteme o něm, že byl spravedlivý. Možná nám toto slovo nekoresponduje s tím, jak chtěl situaci vyřešit: rozejít se s Marií v tichosti tak, aby o tom pokud možno nikdo nevěděl. Možná si se spravedlností spojujeme něco jiného. Spravedlivou pomstu (kdo se provinil, tak ať je spravedlivě potrestán). Josef to chápe jinak. Jistě, mohl by z toho udělat pořádnou aféru, všude rozhlásit, že mu Marie byla ještě před svatbou nevěrná a že se s ní tedy rozchází. Avšak Josef nechce Marii ještě více přitížit. Ví, že její další život jako svobodné matky bude nesmírně těžký i bez veřejné ostudy. Tak se s ní alespoň rozejde v tichosti. Nic víc pro ni v tuto chvíli udělat nemůže.
Anebo může? Pro tuhle možnost mu otevře oči a srdce teprve zvláštní sen, ve kterém se Josef setká s andělem. Nevíme, jestli to byl taky Gabriel, který byl poslán k Marii, nebo některý z jeho andělských kolegů. Každopádně – anděl je posel, Boží posel, který Josefovi přináší důležitou zprávu od Boha. Budiž, je to „jenom“ ve snu, ale pro Josefa to bude stejně důležité, jako bylo pro Marii přímé setkání s Gabrielem. Zazní tu klíčové poselství, klíč k tomu, co se to vlastně děje. Nejprve však anděl Páně Josefa osloví jménem a ujistí ho: „Neboj se.“
U toho se na chvíli zastavíme. Stejné ujištění neboj se slyšela také Marie od Gabriela, jak popisuje evangelista Lukáš: Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.(L 1, 26–30).
Tohle neboj se, Boží neboj se, to je důležité slovo pro Marii i pro Josefa. V jejich životě se děje převratná událost, která vypadá dost divně a komplikuje jejich situaci. Stejně jako to potřebovala slyšet Marie, potřebuje to nyní slyšet i Josef. Je to ujištění, že Bůh má situaci ve svých rukách. Anděl říká Josefovi, že to, co se v životě Marie stalo, je dílo Ducha svatého, dílo Boží. A proto se Josef nemusí bát s Marií zůstat, i když to společensky vypadá nemožně. Z Božího hlediska je to však velmi žádoucí. Bude přece lepší, když se o nově narozeného Božího Syna budou starat dva lidi, než kdyby na to Marie byla sama, navíc v pozici svobodné matky.
To Boží neboj se potřebujeme i v různých situacích našeho života slyšet také. Potřebujeme to, když se před nás staví nějaký úkol, tak jako se postavil před Josefa a Marii. A my máme pocit, že na ten úkol nestačíme. Ze své lidské perspektivy nevidíme, jak dál. Boží neboj se nám může hodně pomoci. Pomyslně se postavme na Josefovo místo a přijměme spolu s ním Boží neboj se. Jelikož Bůh je s námi, jak slyšíme z dnešního textu z proroka Izajáše, nejsme sami na své úkoly, nejsme sami na své starosti, a dokonce nejsme sami se svými složitými životy.
Příchod Božího syna Ježíše Krista, který budeme slavit za dva dny, znamená právě to, že Bůh přišel mezi nás lidi ve svém Synu, aby se přiblížil na naši úroveň. Jak lépe bychom mohli pochopit, že je s námi, než tak, že se stal jedním z nás? Ježíš Kristus, Bůh, ve kterého jako křesťané věříme, je Bůh, který jde člověku vstříc. Proto také slavíme advent, příchod Boží. Světlo svíček na adventním věnci nám přitom symbolizuje a připomíná, že přicházející Bůh vnáší světlo do našeho života. V tomto Božím světle můžeme také některé věci pochopit jinak, než jak jsme jim doposud rozuměli. A to je evangelium, Boží radostná zpráva pro každého člověka, pro celé tvorstvo a pro celý svět. Pochválen buď jméno našeho Boha. Amen.
Phanuel Osweto 22. prosince 2019