První čtení: Malachiáš 3, 19-21 Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne, praví Hospodin zástupů; nezůstane po nich kořen ani větev. Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci, rozšlapete svévolníky, že budou jako popel pod chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji, praví Hospodin zástupů.
Druhé čtení: 2. Tesalonickým 3, 6–13 Přikazujeme vám, bratři, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálčivý život a nežije podle naučení, která jste od nás převzali. Sami přece víte, jak máte žít podle našeho příkladu. My jsme u vás nezaháleli ani jsme nikoho nevyjídali, ale ve dne v noci jsme namáhavě pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom k tomu neměli právo, ale chtěli jsme vám sami sebe dát za příklad, abyste se jím řídili. Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí! Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací. Vy však, bratři, neochabujte v dobrém jednání.
Evangelium: Lukáš 21, 5–19 Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl Ježíš: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“ Otázali se ho: „Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?“ Odpověděl: „Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ›Já jsem to‹ a ›nastal čas‹. Nechoďte za nimi. Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned.“ Tehdy jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. To vám bude příležitostí k svědectví. Vezměte si k srdci, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit. Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník. Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. Když vytrváte, získáte své životy.“
Pokoj Vám, sestry a bratři, pokoj Vám, milí přátelé!
Dnešní první a evangelijní čtení v nás mohou nejprve vzbudit hrůzu, strach ze dnů, které nás čekají. Hle přichází ten den hořící jako pec…, přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno. Stejně jako pro ty ptající se Ježíše: „Mistře, kdy to nastane,“ se může zdát i nám tato otázka zásadní, ale je opravdu tak důležitá? Boží slovo je živé slovo a v každém čase k nám promlouvá, ale my přesto nevíme, zdali ty časy, o kterých se zmiňuje Ježíš v dnešním evangelijním čtení, již nastaly, anebo teprve přijdou. Tato otázka zůstává i nadále nezodpovězená. Můžeme o nich proto uvažovat v budoucím čase, jako o něčem, co nás teprve čeká, ale i v přítomném, jako o již probíhajících. Když čteme: „Povstane národ proti národu a království proti království,“ řekneme si, je to tady, ale podíváme-li se na to bez emocí, rozumem, bylo snad někdy století, kdy se neválčilo? Myslím si, že bychom takové nenašli. Lidé proti sobě válčili a válčí od nepaměti, a i oni si nejspíš tenkrát říkali, je to tady. Podíváme-li se do Starého zákona, není skoro krále, který by nevedl války, nezískal anebo neztratil území, ale o co v jejich životech opravdu šlo, podle čeho se králové nakonec hodnotili? Podle toho, zdali páchali něco, co je zlé v Hospodinových očích, anebo zda činili to, co je správné v Hospodinových očích, chodili po všech cestách jejich otce Davida a neuchylovali se napravo ani nalevo. Podle toho se posuzovali králové izraelští a podle toho budeme posuzováni jednou i my. Proto je pro nás tak důležité dnešní druhé čtení, které nám říká, jak máme žít. Máme žít podle příkladu, který jsme dostali, a nemáme ochabovat, uchylovat se napravo ani nalevo v dobrém jednání, a těm, kteří vedou mezi námi zahálčivý život, nepracují na společném díle Božím, máme jít příkladem, vybízet je ve jménu Páně k řádnému životu, k životu hodnému následování Krista.
Každý čas přináší změny a nečekané události. Jaký bude ten nastávající čas a jak promění naše životy, nevíme. Budeme schopni je přijmout, obstojíme ve věrnosti? Letošní události byly pro všechny z nás velmi těžké, tolik změn nastalo, žádné jistoty, a to vše vnáší do našich řad neklid i strach. Ale my jsme zatím obstáli i díky našemu společenství, kde jsme se dokázali navzájem podržet, podpořit, vytrvat a kde jsme se mnohému naučili. Nebyli jsme těmi, kteří vedou zahálčivý život, ale pilně jsme pracovali jak na sobě, na budování našich vzájemných vztahů, tak i na Božím díle, které nám bylo svěřeno. Snažili jsme se, a snad se nám to i povedlo, jít ostatním příkladem. Nebáli jsme se výzev a přijali jsme je s odvahou i pokorou zároveň. Příkladem takové odvahy byla i letošní dovolená, kde se probírala témata, se kterými se v těchto nelehkých dobách máme umět popasovat. Láska, pravda, spravedlnost, milosrdenství, a s tím související trpělivost, vytrvalost, ale i tolik potřebná odvaha. Jak je uchopit i v dobách, kdy si nemůžeme být ničím jisti, kdy lidské uspořádání selhává? Jde o základní otázky naší víry. To, že jsme je otevřeli, nám je užitkem pro dny budoucí, užitkem pro naše okolí, ale i příležitostí ke svědectví o působení Ducha svatého mezi námi. Snad je toto i důkazem růstu společenství, které o to více nyní potřebujeme. Jsme základní jednotkou Božího království, které je bezčasovou realitou, jedinou nadějí v nejistých dobách, kde je možné volně dýchat, která je otevřena pro všechny poutníky v každém čase.
Boží slovo je stále živé, pravdivé a aktuální i pro současný měnící se svět. I my musíme být otevřeni novým situacím, přicházejícím změnám, nynějšímu světu a nahlédnout nově na jeho uspořádání s využitím již námi poznaného. Byli jsme naroubováni na živý vinný kmen, byli jsme zrozeni shůry, a nyní se i my stáváme kmenem pro svět okolní. Ne každý roub se ujme, ale je-li kmen zdravý, je o to větší naděje. Tato doba nás všechny vyzývá k poctivé práci na díle Božím, na budoucnosti Boží. Nečekejme na znamení z nebes, na to, co přijde „zítra“, ale čiňme již nyní, budujme živé společenství, které se nebude bát změn, žádné cíle nejsou malé, jsou-li v souladu s duchem Kristovým. Tato doba je možná těžká, ale je i plná naděje, skrze kříž nás učí být tělem Kristovým, obléci nové lidství: milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Nespoléhat se jen na vlastní schopnosti, ale důvěřovat v Boží zaslíbení, která byla dána našim otcům. Teď je ten pravý čas odhodit všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, pomlouvání, není čas na kompromis. Teď je ten pravý čas otevřít naše srdce.
Na mnohé situace se nemůžeme a ani nestihneme připravit, a když se již připravíme, je nakonec všechno jinak. Ježíš nám ale zaslibuje svoji moudrost pro tyto nečekané situace. Moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný náš protivník. Taková moudrost shůry je především čistá, mírumilovná, ohleduplná, plná slitování, a ve světě se ukazuje naším dobrým způsobem života, měla by být především skutečností v našich církevních společenstvích, svědčících o vzkříšeném Kristu. Taková moudrost proměňuje svět.
Čiňme tedy společně v našich sborech dobré, to, co je správné v Hospodinových očích, neboť jsme byli křtem povoláni ke svatosti. Neříkejme, zítra je taky den, času dost, ale opravdu všichni přiložme ruku k dílu již nyní. Teď je nás každého zapotřebí pro tento svět, pro tento čas, pro tento sbor. Amen.
Zdeňka Chaloupková 13. listopadu 2022