Daniel 7, 9–10,13–14; Zjevení 1, 4b–8;
Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“ Ježíš odpověděl:“ Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“ Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám. Jan 18, 33–38
Pokoj vám, milí přátelé v Kristu!
Poslední neděle církevního roku má název v reformačních církvích „Den Bible“ a v Římskokatolické církvi je označena jako „Neděle Krista Krále“. V závěru církevního roku se před námi otevírá výhled do budoucna – ke Kristu jako oslavenému Pánu, který vládne nad veškerým světem a jeho spletitými dějinami.
V prvním čtení popisuje prorok Daniel královskou slávou, kterou přijímá tento Král od Boha Otce: Byla mu dána moc, sláva i království… jeho moc je věčná… jeho království nebude zničeno. Druhé čtení nám představuje opět Krále Ježíše jako zabitého beránka na trůně Jeho slávy; nyní se před Ním budou bít všechny národy v prsa, i ty, které Ho probodly. Pilátova otázka Co je to pravda? zde nachází svou odpověď: [Ježíš], který nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů.
O králi a království hovoří i dnešní evangelium, které je součástí Ježíšova výslechu před Pilátem. Jsi židovský král? Židé očekávali Mesiáše jako nového Davida, krále, který obnoví davidovskou říši. Česká republika už dlouho není monarchie, a tak nám obraz království může být vzdálený. V moderní společnosti a kultuře bychom asi spíše mluvili o vládě, která je zajišťována jinými institucemi. Ale každá forma vlády nějak souvisí s mocí. Bez ní se nemůže uplatnit.
Když pečlivě čteme evangelia, pak zjistíme, že o Ježíši jako králi hovoří evangelia pouze v souvislosti s Jeho narozením (Kde je ten právě narozený král židů? Mt 2, 2) a s Jeho utrpením a smrtí (Ježíš Nazaretský, král židovský Jan 19, 19). Tedy paradoxně v situacích Jeho lidské bezmoci – jako malého dítěte nebo vůdce zatčeného a spoutaného. V dobách Jeho úspěchu, vrcholu popularity, kdy mohl mít reálnou politickou moc, v dobách, kdy Ho chtěli lidé provolat králem, tento titul odmítá a utíká před očekáváním lidí do samoty modlitby k Otci.
Proč? Na to odpovídá Ježíš sám slovy: Mé království není z tohoto světa. Ovšem, kdyby bylo z tohoto světa, ucházel by se o moc, vedl by politickou kampaň a prosazení Božích věcí by vymáhal silou – jako stát vymáhá dodržování svých zákonů prostřednictvím policie a soudů.
Ale nic z toho Ježíš nedělá. Evangelisté připomínají, že pochopit Ježíšovo kralování můžeme pouze při pohledu do jeslí nebo na kříž. Jinak nám hrozí, že zaměníme moc lidskou a Boží, kralování světa a kralování, které není z tohoto světa.
Království Ježíšovo není z tohoto světa, to ovšem neznamená, že by nebylo v tomto světě, že by se v něm neprojevovalo. Ježíš se královskému titulu před Pilátem nebrání. On je král. I v tuto chvíli je král. Ovšem dodá, v čem projev Jeho kralování spočívá: Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Ano, tato slova skutečně platí především pro Jeho narození, svědectví a smrt. A z tohoto úhlu pohledu pak můžeme vidět celé Ježíšovo působení.
Král Ježíš v tomto světě neusedá na trůn, aby se Mu všichni klaněli. Tak se děje v Jeho království, které není z tohoto světa. Klanět se Mu můžeme jen v duchu a pravdě, nikoli viditelně. Přichází na svět, aby v něm vydal svědectví pravdě. A aby ti, kdo jsou z pravdy, uslyšeli Jeho hlas.
V Novém Zákoně je svědectví něco víc než výpověď před soudem. Svědectví je řecky „martyrium – mučednictví“ a svědek je „martyr – mučedník“. Svědek je ten, kdo za svou zvěst ručí životem. Kristovými svědky jsou ti, kdo jsou v Jeho stopách, jejichž zbraní je slovo a služba.
Pochopit Boží všemohoucnost můžeme pravdivě jen tehdy, když v ní bude mít místo i Ježíšova bezmoc – v jeslích a na kříži. Jinak se víra stává politickou ideologií. I jako křesťané se podílíme na sféře moci a máme různé politické názory. Ale máme si být vědomi, že to není ten vlastní způsob Boží vlády, cesta, kterou by do našeho světa přicházelo Boží království, jak prosíme v modlitbě Páně.
Tím skutečným způsobem Božího kralování, místem, kde se nám odkrývá Boží srdce, kde nám Bůh dává poznat, jaký skutečně je ve svém vztahu k nám, není ruka „nebeského policisty“, ale nenápadné a světu bláznivé slovo evangelia, radostné zvěsti o Kristově lásce, která přemáhá moc zlého a která nás mocí kříže vtahuje do sféry Božího života.
Kristus není z tohoto světa, ale přichází do něj, abychom také my našli osvobození od zla a smrti, abychom také my byli ve světě, ale nikoli ze světa. A v této víře očekáváme, až Kristus zruší vládu mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci, a tak tam kolem svého vládce, jak jsme zpívali v písni 162, bude lid shromážděn, pak bude jedno stádo a jeden pastýř jen – Kristus Beránek Boží. Amen.
Kázání 25. listopadu 2018 Phanuel Osweto