Izajáš 6, 1–8; Římanům 5, 1–8;
Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo.“ Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!“ Matouš 9, 35–38
Milí přátelé, přečetli jsme text, který popisuje službu Ježíše Krista, reakci Ježíše Krista a výzvu k učedníkům. Zkusme se nad tímto textem spolu zamyslet. Možná by ta úvodní část mohla začít slůvky – a tak. Jako shrnutí toho, co bylo dosud. A tak Ježíš obcházel všechna města i vesnice. Má toho ještě více před sebou. Dokončit záchranu člověka. Dosud obcházel města a vesnice, a co tam dělal, shrnou tři slovesa: učil, kázal, uzdravoval.
Učil je. Otevíral jim tajemství života svým jedinečným způsobem. Mluvil o nich i o Bohu, vracel jim důstojnost, zasazoval je do toho, co dělá Bůh, ujišťoval, že oni nejsou někde stranou a Bůh má pro ně veliký plán.
Kázal. Mluvil naléhavě a nahlas o tom, že Bohu není tento svět lhostejný, a jak na to může člověk odpovědět. Nepoučoval. Neponižoval. A lidé cítili, jak se jich dotýká to, co říká. Že jsou to oni se svými starostmi a příběhy a jak mají zase chuť žít, jak je to krásné.
A uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Viditelně dokazoval, že neexistuje síla proti Bohu, která by Mu odolala.
Když viděl zástupy, bylo Mu jich líto. Lítost způsobí, že se něco pohne a věci se dají do pohybu. V podobenství o milosrdném Otci byl Otec hnut lítostí a vyšel vstříc marnotratnému synu. Lítost uvádí do pohybu sílu, která podporuje život. Kdo je schopen být pohnut soucitem, je na tom dobře. Má stále naději, je možné s ním něco dělat. Ještě je tvárný pro Boží ruce. Ještě s ním Bůh a jeho andělé něco zmohou.
Proč Mu jich bylo líto?
Byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Trochu nás to překvapí. Čekali bychom ty zástupy nadšené, plné odhodlání, tak mě tady máš, jdu s tebou! Ale nejsou plní síly. Jsou vysílení, skleslí. Kdo je vysílený? Ten, kdo svou sílu vydal, a ono to nepřineslo to, co čekal. Ten, kdo už napřel sílu nějakým směrem, a ono to nevyšlo. Kdo se o něco snažil, a neuspěl. Kdo už to zkoušel, vydal se ze všech sil, a nemůže dál. Ten, komu to v životě prostě moc nejde.
Jsou bez pastýře. Není nikdo, kdo by je vedl a dával jim směr, kdo by jim řekl, na čem v životě záleží, jak je to s nimi a s Bohem a s lidmi kolem. Anebo jim to někdo říká, ale říká jim to špatně.
A pak Ježíš přidá – žeň je veliká, dělníků málo. Předtím označil Ježíš zástupy jak ty, kdo jsou ponechány sami sobě a nevědí kudy kam, nyní je popíše jak úrodu zralou ke sklizni. Už jsou zralí. Už jim nic nechybí. Už jsou zralí pro Pána Boha. Jako jablka nebo hrušky na podzim, nebo žlutavé obilí na poli.
Kdo jsou ti zralí pro Pána Boha?
Víme, že v zástupu byl kde kdo, také celníci, prostitutky, nemocní, ti kdo jsou vysílení a skleslí. Znovu a znovu se opakuje tento motiv v evangeliích a v blízkosti Ježíše. Dobří a zralí pro Boha jsou ti, kdo jsou schopni pochopit, že potřebují pomoc. Nic víc, nic méně. Není tu řeč o výkonu, není to kritika slušných lidí a dobrých domácností, je to informace, že pro Pána Boha jsou už zralí, nebo upečení, chutní a křupaví, jsou schopni pochopit, že potřebují pomoc. A touží po ní.
Otázka – potřebujeme pro svůj život pomoc? Toužíme po ní?
A další slovo. Ač je žeň velká, dělníků je málo. Problém se neskrývá v tom zralém davu. Problém je v tom, že se o tu sklizeň nikdo nestará. Dva obrazy podobné – ovce bez pastýře, bohatá úroda, kterou nemá kdo sklidit. Něco je, ano, ale zároveň něco podstatného chybí.
A tak proste Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. Jediná konkrétní výzva, co my máme dělat. Máme prosit Pána Boha, aby s tou sklizní někdo pracoval. Vždycky nás zamrzí, když úroda zůstane nesklizená. Obilí, které nikdo nesklidil, zvolna zarůstá plevelem. Je to škoda. Je to neuctivé. Proč s tím někdo něco nedělá!?
Je dnes mnoho lidí zralých ke žni? Je mnoho lidí, v církvi i mimo církev, kteří dospěli k tomu, že potřebují pro svůj život pomoc? Je mnoho skleslých, unavených? Je mnoho zralých na to, aby o Bohu slyšeli, Boha přijali, Kristovy dary přijímali? Je mnoho zralých na to slyšet, že na světě nejsou náhodou, že s sebou nemusejí vláčet vinu a hřích?
Máme se modlit. A když se modlíme, aby Pán Bůh někoho vyslal, tak nám Pán Bůh často na srdce klade nejrůznější oblasti, do kterých je třeba vstoupit. A tak nám často také ukazuje, že k tomu volá nás. Pán Bůh často povolává skrze slova druhých. A tak když od druhých slyšíte pozvání ke službě, neignorujte ho, ale zvažte, zda vás takto nevolá Pán.
Bratři a sestry, v církvi jsou různé konkrétní služby, do kterých Pán Bůh povolává své služebníky. Ale od každého křesťana Pán Bůh očekává, že bude sloužit zvěstováním té dobré zprávy o Pánu Ježíši Kristu, který nás vykoupil. Od každého křesťana Pán Bůh očekává, že bude sloužit skutky milosrdenství. Máme to činit svým životem, svými slovy prostě tam, kde jsme. A tak kéž i naše odpověď na tuto Boží nabídku práce je ta, ke které nás volá Kristus. Modleme se, aby Pán vyslal dělníky na žeň. A s Izajášem jedním dechem dodejme: „Zde jsem, pošli mne!“ (Izajáš 6, 8) Amen.
Kázání v neděli 18. června 2017 Phanuel Osweto