První čtení: Ámos 6, 1a.4–7 Běda bezstarostným na Sijónu! Běda těm, kdo lehají na ložích ze slonoviny, povalují se na pohovkách, jídají jehňata ze stáda a telata z chléva, blábolí za zvuku harfy, vymýšlejí si hudební nástroje jako David, pijí víno z obětních misek, nejlepšími oleji se maží, ale nad Josefovou těžkou ranou se netrápí. Proto nyní budou přestěhováni v čele přesídlenců, ustane hodokvas povalečů.
Druhé čtení: 1. Timoteovi 6, 10–12 Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.
Evangelium: Lukáš 16, 19–31 Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.´ Abraham řekl: `Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.´ Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´ Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!´ On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.´ Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.´“
Milí přátelé, bratři a sestry, přeji vám krásné ráno.
Lukáš je evangelistou, který je nejpozornější k zachycení sociálních aspektů Ježíšova hlásání. Podobně jako evangelium minulé neděle se i dnešní evangelijní čtení dotýká tohoto tématu. Abychom mohli dobře pochopit podobenství o boháči a Lazarovi, musíme najít klíčovou postavu.
Touto postavou není ani chudý Lazar, ani to není „pět bratří“, kteří zůstali doma, ale zásadní postavou je boháč. Kdyby byl hlavní postavou chudák Lazar, podobenství by bylo možné chápat jako výzvu chudým, aby trpělivě a v naději snášeli svůj osud jako Lazar a měli oči upřené k budoucí slávě, která je očekává, kde spočinou v „náručí Abrahámově“, po jeho pravici, na čestných místech nebeské hostiny. Pokud by vrchol podobenství představovalo pět bratrů, hlavním záměrem by bylo upozornit na eschatologickou blízkost a zdůraznit riziko, které člověk podstupuje, když žije lehkomyslně, zatímco už na něj doléhá rozhodující hodina.
Jestliže je však hlavní postavou podobenství skutečně ten boháč, pak není žádných pochyb o tom, že je Ježíšovo vyprávění evidentně zaměřeno na konkrétní problém: na nespravedlivé využívání bohatství. Nejde ani tak o samotný fakt existence bohatých, ale spíše o to, jak svého bohatství využívají.
Odsouzení bezmezného luxusu zaujímá v podobenství význačné místo. Stejně jako v době proroka Ámose, který horlil proti boháčům své doby, kteří si hověli na svých lůžcích ze slonoviny, pořádali hostiny, vybírali si ta nejjemnější masíčka a užívali si za zvuků harfy v prostředí nasyceném vůněmi vzácných vonných mastí. Ale zapomněli na Hospodina a nežili podle Jeho vůle. Z tohoto důvodu je čeká v zajetí těžký úděl, konec hodování a místo toho bolest a utrpení.
Když se nad tím zamyslíme, povšimneme si rychle, že je to stejný úděl, jako má boháč z dnešního podobenství. Před vraty boháče ležel velmi chudý člověk. Lazarův příběh je smutný životní příběh. Nemohl dělat nic jiného, než ležet u vrat boháče. Byl hladový, nemocný a slabý. Ale všimněme si, že zde nenacházíme ani slovo nářku nad situací, v níž se nachází. Prostě ležel u vrat bohatého muže.
Ježíš (předně kvůli farizeům) obrací pořadí hodnot – zatímco boháč nemá jméno, žebráka známe. Většinou je to obráceně – známe nejbohatší lidi ve světě – i nejbohatší Čech má jméno! Ale neznáme jménem lidi nemohoucí. Ježíš to obrací. Protože nás vede ještě mnohem dál – za dva pozemské osudy, za první dva naprosto opačné příklady. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. (Lk 16, 22)
V našem příběhu najednou přichází rovnost – oba zemřeli. Kdyby příběh vyprávěl kdokoliv jiný, musel by na tomto místě skončit. Už bychom nemohli dále v příběhu pokračovat, protože okamžikem smrti končí naše pozemská zkušenost. Ale příběh vypráví Ježíš, který má klíče od smrti i hrobu (Zj 1, 18), a On ví, že smrtí lidská existence nekončí. Andělé přišli pro Lazara a vzali ho na skvělé místo, ale i na životě boháče vidíme, že smrt není konec. Je to jenom konec příležitosti.
To je smutná realita každého, který bohatství nepoužívá správně. Ježíš popisuje konec života velice jednoduše, ale zároveň za Jeho slovy můžeme vidět další část lidského příběhu. Žebrák zemřel a andělé ho odnesli. Zemřel i boháč a byl pohřben. Asi měl nádherný pohřeb. Spousta lidí, nádhery a všech věcí, které jsou s pohřby spojené. Ale o Lazarovi Ježíš říká, že prostě zemřel. Všimněme si, kde se ocitá Lazar – je u Abrahama. Abraham je otec všech věřících (Ga 3, 7). A věřící jsou ti, kteří splní vůli Pána Boha, a ne každý, kdo Mu říká Pane, Pane (Mt 7, 21). To je důležitá charakteristika Lazara – ve vší své bídě a ve všem zoufalství, v němž žil, naprosto důvěřoval Bohu ohledně svého spasení.
Smrt není konec pro zlé, je to jen začátek soužení. Pán to zdůraznil všem, kteří jeho podobenství slyšeli. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘ Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš. A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám. ‘ (Lk 16, 23–26)
Najednou boháč volá: „Smiluj se.“ Z velkého přepychu se dostal do situace, kdy žebrá o milost. Ano, oba muži zemřeli a jejich pozemský život byl pryč, přesto je oba v dalším okamžiku vidíme znovu a „živé“, existující. Ovšem vidíme je na velmi rozdílných místech. Jsou jen dvě místa, kde pokračuje lidská existence. Vidíme, že to jsou velice rozdílná místa. Jedno z nich je velmi nepříjemné, a druhé vypadá docela příjemně a dobře. Na jedné straně místo, kde člověka čeká potěšení, a na druhé straně místo, kde člověka čeká trápení.
Ježíš zde poukazuje na věci, které se skutečně dějí. Ačkoliv máme v ekumenickém překladu nadpis Podobenství o boháči a Lazarovi a Ježíš vypráví tento příběh jako určité podobenství, nesmíme zapomenout, že se jedná o skutečný příběh. Ježíš říká: Byl jeden bohatý člověk… (Lk 16, 19), stejně jako to říká předtím v Lukášovi 16, 1 nebo v Lukášovi 15, 11 (Jeden člověk měl dva syny…). Všechny tyto příběhy chápeme jako podobenství a Ježíš je používá jako podobenství, ale ve všech případech se jedná o skutečné příběhy skutečných lidí. Žebrák jménem Lazar opravdu existoval a Ježíš nám tady vypráví jeho životní příběh. Ale postupme dále. Stejně jako jde o skutečný život Lazara, jde také o skutečné nebe a skutečné peklo. Místo věčného odpočinutí a radosti pro ty, kteří plní Boží vůli, a místo věčného utrpení a bolesti pro ty, kteří Boží vůli neplní.
Náš text na závěr zaměřil pozornost na pět bratrů, kteří zůstali doma, a netušili, jaké neštěstí potkalo jejich sourozence. V jistém smyslu jsme i my těmito pěti bratry! A nám byl poslán „někdo z mrtvých“, který k nám nyní přichází. Ježíš osobně byl poslán: ne aby nás odsoudil, ale aby nám přinesl spásu a dal nám sílu být a žít v souladu s Božím slovem. Jako vyzývá apoštol Pavel Timotea, tak i já vás jako služebník v Kristu vyzývám, abyste usilovali o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Bojujme dobrý boj víry, abychom dosáhli věčného života, k němuž jsme byli povoláni a k němuž jsme přihlásili dobrým vyznáním před mnoha svědky. Amen.
Kázání 29. září 2019 Phanuel Osweto