První čtení: Kazatel 1, 2.12–14; 2, 18–23 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě. Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje. Úmornou lopotu vložil Bůh lidským synům, a tak se lopotí. Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem. Pojal jsem v nenávist všechno své klopotné pachtění pod sluncem, neboť jeho plody zanechám člověku, který bude po mně. Kdo ví, bude-li moudrý nebo pomatený, přesto se však zmocní všeho, čeho jsem se při své moudrosti pod sluncem klopotně dopachtil. Také to je pomíjivost. Odvrátil jsem se od toho se srdcem plným zoufalství nad vším svým klopotným pachtěním pod sluncem. Některý člověk se pachtí moudře, dovedně a prospěšně, ale musí svůj podíl předat člověku, který se s tím nepachtil. Také to je pomíjivost a prašpatná věc. Vždyť co má člověk z veškerého svého pachtění, z honičky za žádostmi svého srdce, z toho, jak se pod sluncem pachtí? Všechny jeho dny jsou samá bolest a jeho lopota je plná hoře; jeho srdce mu nedá spát ani v noci. I to je pomíjivost.
Druhé čtení: Koloským 3, 1–11 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě. Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. Pro takové věci přichází Boží hněv. I vy jste dříve tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus.
Evangelium: Lukáš 12, 13–21 Někdo ze zástupu ho požádal: „Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“ Ježíš mu odpověděl: „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“ Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom, a říkal si: `Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?´ Pak si řekl: `Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.´ Ale Bůh mu řekl: `Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?´ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“
Kázání:
Kniha Kazatel (hebrejsky קֹהֶלֶת, Kohelet – význam „kdo svolává shromáždění či kdo hovoří ke shromáždění“; latinsky Ecclesiastes) patří do třetí části hebrejského kánonu Bible, do Spisů. V rámci spisů má specifické umístění mezi tzv. pět svátečních svitků (kam dále patří knihy: Píseň písní, Rút, Ester a Pláč) a čte se v rámci židovské liturgie o svátku Sukot. V křesťanském kánonu je Kazatel řazen mezi knihy naučné. Autor sám sebe prezentuje jako velmi bohatého krále v Jeruzalémě, syna krále Davida. Proto jej tradice ztotožňuje s Davidovým synem Šalomounem. Jelikož však hebrejský výraz בן (ben) může označovat i obecně „potomka“, nejen „syna“, lze se setkat i s jinými názory na autorství knihy.
Někteří křesťané/teologové měli/mají problém se zahrnutím knihy Kazatel do křesťanského kánonu:
- Pesimistický náhled na život („Pomíjivost, samá pomíjivost…“). Autor prochází jednotlivé činnosti, kterými se člověk zabývá a v nichž spatřuje často smysl svého života – bohatství, jídlo a pití, usilovná práce (workoholismus), moudrost a vzdělání – hodnotí je a dochází k závěru, že všechny jsou „marnost“ a „honba za větrem“.
- V celé knize chybí slovo o naději.
- Avšak kniha Kazatel nestojí sama o sobě, ale je součástí Bible, Božího slova, a v tomto kontextu má být i chápána a má svůj význam (svoje místo, svoje sdělení) – velmi dobře vybrané/zvoleno čtení z evangelia podle Lukáše.
Lukáš 12, 13 – 21 (podobenství):
- Jednomu bohatému muži se hojně urodilo. „Co mám dělat?“ (rozdat chudým, dát na charitu, vypálit z toho alkohol, atd.). Zboří stodoly, postaví nové a do konce života se bude mít dobře. Nicméně nadcházející noci ten muž zemřel – Ale Bůh mu řekl: „Blázne, ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?“
- Majetek není „špatný“, „hříšný“ – Něco vlastnit, něco mít, je pro člověka normální, často důležité a potřebné. Avšak problémem se může stát vztah k majetku.
- Pokud by tady příběh končil, tak má podobný obsah jako kniha Kazatel. Ale je tam ještě poslední věta: „Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady, a není bohatý před Bohem“, a ještě verš 34: „Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“
Než se dostaneme k tomu, co to znamená „mít poklad v nebi, být bohatý před Hospodinem“, tak se zaměřme na téma majetku:
- Často lidé okolo nás hodnotí sami sebe a druhé podle toho, kde bydlí, v jakém autě jezdí, co na sobě nosí, atd. – dospělí i teenageři (příklad lidí, kteří se stěhují do Buštěhradu v posledních pěti-šesti letech).
- Většinou pro křesťany není téma majetku až tak palčivé (zkušenosti Husiti, CB, církev Evangelická, Baptisti). Dlouho jsem přemýšlel, co to ale může být – k tomu nám právě pomůže kniha Kazatel:
- Vzdělání (teď nemůžou děti na dorost, mládež, protože se musí učit, mají klavír, zpěv, atd.). Netýká se to pouze dětí – často podle vzdělání v mnohých křesťanských kruzích je člověk hodnocen. Používání akademického titulu (i na náhrobku).
- Práce (typ práce – učitel, lékař, je lepší než manažer). Workoholismus jako omluva nepřítomnosti na bohoslužbách.
- Teologické/křesťanské/náboženské praxe – ve středověku byly varhany křesťany odmítány (v kostelích má znít pouze lidský hlas), dnes si kostel bez varhan nedovedeme představit (Baptisté a křest, Evangelikální křesťané – Bible jako doslovné Boží slovo, Evangelíci a slovo/kázání, Husiti a liturgie).
- Všechno to, co jsem zmiňoval je dobré: vzdělání, práce, křesťanská praxe.
- Ale pokud vztah k těmto činnostem/názorům, je upřednostňován před vztahem k Bohu, je to stejné jako ke vztahu k majetku.
- Pokud to děláme jen pro vlastní „potěšení, potřebu“, tak ve finále je to marnost.
Co to tedy znamená „mít poklad v nebi, být bohatý před Hospodinem“?
- Člověk není schopen sám si ukládat poklad v nebi. Dobré skutky, i v té nejlepší víře, desátky (Afrika Africe), atd. na to nestačí. Mnozí bohatí jsou považováni za filantropy – avšak dávají ze svého přebytku, někdy z pocitu viny, atd.
- „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to dar Boží. Není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ Efeským 2, 8–9
- Metanoia: obrácení, pokání, změna smýšlení, atd. – jednou jsem četl, že „metanoia znamená vidět všechno Ježíšovýma očima”. – je to proces, životní cesta – musíme se tomu učit, životní postoj. Obrácení je počátkem „ukládání pokladu v nebi”.
Co to tedy prakticky znamená?
- Věnovat čas/energii/úsilí pro „Království Boží” – pro službu druhým: čas je to nejcennější, co tady na této zemi máme. Ne nutně/prvotně obracet druhé na víru, ale být pro ně, když je to potřeba (i když z toho nemám žádný benefit). Bible nám nedává „kuchařku”, jak to dělat, u každého to může probíhat jinak (někdo pracuje v rámci sboru/církve, jiný v rámci místních spolků či organizací).
Dietrich Bonhoeffer (německý evangelický teolog, filosof a bojovník proti nacismu, osobní vězeň Hitlera, který byl popraven nacisty v dubnu 1945) napsal:
Daleko nebo blízko,
ve štěstí či v neštěstí,
v druhém má přítel někoho,
kdo mu věrně pomáhá
být svobodný a být člověkem.
Samuel Gallat 31. července 2022