První čtení: Skutky 4, 32–35 Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval.
Druhé čtení: 1. Jan 1, 1 – 2, 2 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. To píšeme, aby naše radost byla úplná. A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Říkáme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.
Evangelium: Jan 20, 19–31 Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: „Pokoj vám.“ Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ Tomáš mu odpověděl: „Můj Pána a můj Bůh.“ Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.
Kazatel 3, 1–8
1 Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:
2 Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;
3 je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;
4 je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;
5 je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;
6 je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;
7 je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;
8 je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.
Tento rok byl a stále je rozhodně výjimečný, zvláštní. Život ve společnosti se totálně změnil nebo někdy úplně zastavil. Místo abychom chodili do práce nebo školy, tak pracujeme a učíme se vzdáleně z domu. Pro mnohé to je náročné (rodina, kde rodiče pracují z domu a mají 3 děti, bydlí v bytě). Děti nemohou navštěvovat kamarády, chodit na kroužky nebo jenom tak být venku. My dospělí také trpíme mnohými omezeními a určitou beznadějí do budoucna.
Z evangelia podle Jana jsme četli pouze jeho závěr. Ale pár kapitol dříve učedníci prožívali obrovské zklamání. Učedníci a mnozí další uvěřili Ježíši. Věnovali mu svůj čas, energii, peníze a naději, že jim přinese lepší budoucnost. A najednou všechno ztratili – Ježíš zemřel na kříži. Asi těžko si dovedeme představit, co se jim honilo hlavami.
V historii izraelského národa vidíme mnoho podobných zkušeností se ztrátou naděje. S pochybováním o budoucnosti, s pochybováním dokonce o Hospodinu:
- Vyjití z Egypta, triumfální přechod Rudého moře (máme to v kapse, vše jde v pohodě, ale přišlo pochybování) a nakonec putování po poušti 40 let.
- Babylonské zajetí – Nebukadnesar II. roku 587 Judsko vyplenil, dobyl Jeruzalém, zbořil Chrám a část obyvatelstva odvlekl do zajetí. Trvalo to více než 100 let, než se Izraelci (část z nich) v několika vlnách vrátili zpět.
- Útlak pod Římany s konečným poražením Jeruzaléma v roce 73 — téměř 1.900 let žili Židé mimo Izrael.
Můžeme říct, že prožíváme něco podobného. Co je ale rozdílné oproti těmto příběhům je, že:
- Nebyli jsme přímými účastníky těchto příběhů.
- Víme, jak to dopadne (jako kdybychom se dívali na hokejový zápas ze záznamu a znali výsledek).
My nyní prožíváme vlastní příběh, jsme jeho součástí a neznáme zatím výsledek (bude to trvat do bodu, kdy budeme proočkováni, nebo vir bude mutovat a podobný stav bude trvat ještě rok nebo dva? Jak to změní naši budoucnost? Co všechno to ještě přinese?).
Jsou ale určité podobnosti mezi naším příběhem a příběhy minulých generací:
- Všechno má svůj čas
- Mnozí přišli o svoje blízké (čas plakat).
- Je čas rození i čas umírání: za poslední rok zemřelo s covidem cca 28.000 lidí, ale narodilo se přes 100.000 dětí.
- Trávíme v rodině mnohem více času (čas sázet).
- Nové začátky – ztráta zaměstnání Eva (čas hledat).
- Pokud chceme, můžeme i ve společenství trávit více času, např. on-line – mužská skupinka (čas budovat)
- Nejsme na to sami
- Zdravotníci
- Dobrovolníci
- Kamarádi (David a jeho práce v místní restauraci)
- Já sám: jistota pro rodinu. Podpora mého týmu v práci.
- Podpora ve sboru (Skutky 4, 34–35: Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, kdo potřeboval.).
- Bůh je v tom s námi (podobně jako byl a je s Izraelem)
- dubna 1945 byl popraven Dietrich Bonhoeffer, německý kazatel a významný teolog 20. století, představitel „Vyznávající církve“ v Německu, odpůrce Hitlera, bylo mu 39 let. Pár měsíců před svým zatčením na vánoce 1942 napsal tyto řádky:
- „Věřím, že Bůh ze všeho, i z toho nejhoršího může a chce dát vzniknout dobru. K tomu potřebuje lidi, kteří připustí, aby jim všechny věci sloužily k dobrému. Věřím, že nám Bůh v každé tísni chce dát tolik síly k odporu, kolik jí potřebujeme. Nedává ji však dopředu, abychom se nespoléhali na sebe, ale jen na něho. V takové víře by měl být překonán všechen strach před budoucností. Věřím, že ani naše chyby a omyly nejsou marné a že pro Boha není o nic těžší vypořádat se s nimi než s našimi domněle dobrými činy. Věřím, že Bůh není nadčasový osud, ale že na upřímné modlitby a odpovědné činy čeká a odpovídá.“
- Máme naději v Kristu pro přítomnost i budoucnost
- Jan 20, 19: Pokoj vám.
- Vojtěch Kodet (katolický kněz a teolog, karmelitán): „Jeho pokoj nemá nic společného s představou klidu a pohody, života bez jakýchkoliv nesnází a bojů…. Ježíš řekl dvakrát za sebou učedníkům řekl Pokoj vám. Vnější situace se nezměnila, ale zaplavila je radost z jeho přítomnosti.“
Závěr
Zaslíbení Pokoj vám platí i pro nás.
Samuel Gallat 11. dubna 2021