První čtení: Izajáš 49, 3.5–6 Řekl mi: „Ty jsi můj služebník, Izrael, v tobě se oslavím.“ A nyní praví Hospodin, který mě vytvořil jako svého služebníka už v životě matky, abych k němu přivedl Jákoba nazpět, byť i nebyl shromážděn Izrael. Stal jsem se váženým v Hospodinových očích, můj Bůh je záštita moje. On dále řekl: „Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni; dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země.“
Druhé čtení: 1 Korintským 1, 1–9 Pavel, z vůle Boží povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sosthenes církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoliv, jinde či u nás: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši; on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus. On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.
Evangelium: Jan 1, 29–42 Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“ Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: `Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.´ Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“ Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“ Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?“ Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“ Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).“
Text, který jsme četli ze Starého zákona, obsahuje známou píseň o Služebníkovi (Iz 49, 1–6; konec VI. st. před Kristem). Tato píseň má dvě části: 1) ve verších 1–4 je reflexe o minulosti, 2) v 5–6 je řeč o přítomnosti a budoucnosti, přesněji: mluví se o novém úkolu Služebníka.
V době, kdy se lid v zajetí chystá k návratu do vlasti, Bůh představuje svého Služebníka, který má být nástrojem k zjevení Boží slávy, to má mít jako následek Boží mocnou přítomnost uprostřed nich. Jsme v šestém století před Kristem, a toto poselství se naplní až později: Kristovým příchodem.
Víme, že v době, kdy se přiblížilo naplnění tohoto proroctví, lidé v Izraeli pracovali, bavili se a ani si nevšimli, že mezi nimi je Spasitel. A pak nastal den, kdy se měl celý národ připravit na Mesiášovo veřejné vystoupení. Běžná představa by byla jasná. Udělat co největší propagaci. Do každé vesnice by se udělalo hlášení, které by ukazovalo na nástup nového věku a splnění nadějí Izraele – Mesiáš přichází.
Místo toho Pán Bůh zavolal někoho jiného, zavolal Jana Křtitele a sdělil mu, že bez pokání lidé nebudou moci v Ježíši Kristu poznat Mesiáše. Nejprve se musí stát malými, nepatrnými. Takovými, aby byli schopni spatřit Boží velikost právě ve skromnosti a pokoře.
A tak Jan ve vyprahlosti pouště, bez reklam, poctivě den za dnem křtil jednoho Izraelce za druhým. Nebyla to práce na očích veřejnosti, ale jen tak měla smysl. Pomáhala lidem dívat se správnýma očima.
Ježíš přichází jako Zachránce, Mesiáš, na kterého židé čekají dlouhá staletí, dosah Jeho působení však bude přesahovat hranice Izraele. První čtení mluvilo o světle národů, o služebníku. Jeho čas se naplňuje a Jan nám o Něm dává svědectví: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“ Jan 1, 29b–31
Je to známé vyznání i v našem sboru – Beránek Boží, který snímá hřích světa. Výrok, který tedy představuje v Janově evangelium vyvrcholení Janova svědectví. Ježíš Kristus je tím, který jediný má sílu i moc vzít na sebe všechnu tíži světa i všechna naše selhání a hříchy. Toto svědectví je centrální zvěstí tohoto evangelia – jediná šance nového života a jediná šance pro svět. To vše se stává: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jan 3, 16
Jan Křtitel se druhého dne po vydání svědectví poprvé setkává s Ježíšem a dochází k předání úřadu, dva z Janových učedníků následují Ježíše (Ondřej a jiný učedník, kterého Ježíš Kristus miloval). Ondřej ukazuje svému bratru Šimonovi Ježíše a Ježíš ukazuje Šimonovi jeho samého. Je to takový řetězec cesty k Bohu – cesty víry – cesta k druhým (Křtitel – Ondřej – Šimon). Učedník očekává, hledá, jde k Ježíšovi, ale také k bratřím a přátelům.
Nalézt Ježíše znamená rovněž nově najít bratry a spolu-učedníky. Ježíš dává Šimonovi nové jméno na znamení proměny. Doposud to byl „syn Janův“, nadále to bude Kéfas (Petr = skála). Nové jméno je titulem. Společně s řadou Ježíšových titulů uváděných v našem textu (Syn Boží, Beránek Boží, Rabbi – Mistr, Mesiáš – Kristus) je programem do budoucna – ohlašuje změny v životě a popisuje funkce, které k titulu náleží. Setkání s Ježíšem Kristem mění životní orientaci.
Pro učedníky Ježíš Kristus slouží jako zrcadlo a dává jim možnost, aby nově poznali sami sebe, položí jim otázku: Co chcete? …Pojďte a uvidíte… budeš se jmenovat Kéfas. I my jdeme za Ježíšem, na kterého nám někdo ukázal, i nám je určena Jeho otázka: „Co chcete.“ Odpovídáme na ni nejen slovy. Není to otázka lehká. Co všechno bychom chtěli. Nemusíme však počítat do konkrétního čísla. Je nám dávána šance po celý život.
Lidé hledají dobré bydlo, spokojenost, příjemné prožitky, manželství, štěstí. Hledají bezpečnost, jistotu, trvalou radost. A přeci toto vše nám tento svět nemůže dát. Veškerý život je narušen hříchem. Správná odpověď víry je odpověď Janových učedníků – Pane, kde přebýváš – kde bychom tě mohli nalézt, kde bychom mohli být s tebou? Podobně vyznává též i Petr: Pane, ke komu bychom šli? (J 6, 68). Všimněme si, že to, co učedníci konají, je zdánlivě prosté, ale velkolepé, a přece je to počátek velkých věcí. Ondřej jde a vyhledá vlastního bratra. Jde do vlastní rodiny. Pojď, ať také uvidíš – do slova říká: Nalezli jsme Mesiáše.
Sestry a bratři, Bůh si nás svolává nejen do našeho sboru, ale především do společenství svého lidu, pod vlivem svého Slova, jímž nás oslovuje a volá do služby svědectví. Všechno začalo málem – nalézt jednoho člověka a přivést ho ke Kristu. Za to děkuje i apoštol Pavel, když nám i korintskému sboru píše, že Kristus nás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. Neboť svědectví o Kristu bylo mezi námi potvrzeno. Amen.
Phanuel Osweto 19. ledna 2020