První čtení: Skutky 2, 14a.22–32 Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. David o něm praví: `Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal; proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději, neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach. Dal jsi mi poznat cesty života a blízkost tvé tváře mne naplní radostí.´ Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn; viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit.
Druhé čtení: 1 Petrův 1, 3–9 Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší.
Evangelium: Jan 20, 19–21 Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“
První neděle po velikonočních svátcích nás opět vrátí k příběhu, který formuloval křesťanskou víru. Bez zjevení našeho Pána po smrti by učedníci neměli dostatek odvahy obhájit svou víru a jít ke všem národům získat Mu učedníky. Jeho zjevení je potvrzením, že to, co od Něho slyšíme, je pravdivé. Dnes se setkáváme s učedníky sedícími za zavřenými dveřmi po ukřižování Ježíše. Už ten výraz, že jsou tam sami a bojí se, nám napovídá mnoho. Možná vzpomínají, jak to bylo, když ještě chodil mezi nimi. Možná vzpomínají, jak uzdravoval nemocné, jak zázračně rozmnožoval chléb a další zázraky,… Ale teď? Co bude dál?
Sestry a bratři, scéna, kterou nám popisuje evangelista Jan, je obdobná, jako je naše dnešní situace s pandemií, která zasáhla celý svět. Každý člověk dnes řeší, jak to bude dál. Každá země má pro ostatní sousedy dveře zavřené (hranice jsou zavřené). Naděje je u mnoha lidí uhašená, tisíce pracovních míst už nebudou. Otázek je hodně. Co dělat v takové době?
Stěžejní postavou evangelia, naší víry, je bezesporu Kristus. A nejdůležitějším a stěžejním slovem dnešního evangelia je slovo: Pokoj. Náš Pán a Spasitel říká, vlastně je zdraví: Pokoj vám! Před tím, než se objeví Kristus, zpráva o otevřeném hrobě a zmizení Jeho těla se roznese po celém Jeruzalémě. Právě to u učedníků vyvolá strach, nejistotu, rozpaky a zmatek. Dva z nich se raději seberou a doslova utečou z Jeruzaléma kamsi do Emaus, a ostatní apoštolové, zmatení a vystrašení, se skrývají za zavřenými dveřmi. Oni, popravdě řečeno, mají důvod ke strachu. Jejich situace je nezáviděníhodná, ostatně slyšeli jsme: Ze strachu před Židy měli dveře zavřeny…
A tu se stane něco, co přesahuje všechny zkušenosti, všechno chápání: Ježíš stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Vzkříšený, naprosto skutečný, hmatatelný Kristus přichází mezi své apoštoly. Žádné zamčené dveře, žádná uzavřená srdce Mu nemohou zabránit, aby stanul uprostřed svých učedníků a aby nepronesl to utěšující slovo, při kterém roztávají všechny strachy, nejistoty i napětí. Slyšíme slovo, které je víc než pozdravem. Slovo útěchy. Slovo pokoje. Klidu. Míru. Slovo přání všeho dobrého. POKOJ VÁM! V srdcích i myslích apoštolů vládne nepokoj a strach, obavy a nejistota. A právě pro tuto chvíli uprostřed nich stane sám Ježíš Kristus. A říká: „Pokoj vám!“ To je víc, než jenom pozdrav, to je přímo požehnání. Tím, že Ježíš dává svým učedníků pokoj, dává jim největší možné bohatství. Co vůbec znamená ono: Pokoj vám? To je mnohem víc než jenom pozdrav, ono hebrejské šalom je přáním všeho dobrého, je samým požehnáním, přáním vnitřního pokoje. Pokoje, který osvobozuje ze všeho toho chaosu, zmatku a nepokoje, kterého je tak hodně dnes kolem nás. Je to pokoj, který můžeme přijmout, abychom i my, uprostřed dnešní zmatenosti a beznadějnosti, měli klid a požehnání.
Pokoj Ukřižovaného a Vzkříšeného Krista zasahuje svou léčivou silou celý náš svět. Je určen každému člověku bez výjimky, bez rozdílu. Pokoj vám zní od onoho velikonočního dne po všechny časy. Kristus přináší pokoj za zavřené dveře prvních učedníků – a může jej přinést i za zavřené hranice i do našich zavřených domovů.
Učedníci ocenili přítomnost Vzkříšeného Pána. Díky tomu mohl potom apoštol Petr s odvahou svědčit o Ježíšovi jako Božím synu, který přišel ukázat a činit mocné skutky Boží. Budeme-li vnímaví, můžeme Jeho přítomnost v našem životě i my ocenit.
Jan v evangeliu píše, jakou reakci Kristovo pozdravení vyvolalo: Učedníci se zaradovali. Pokoj přináší radost. Kristus, tak náhle a nečekaně stojící uprostřed nich, byl pro apoštoly zdrojem radosti: – je opravdu Syn Boží a byl vzkříšen a stojí zde uprostřed nás! Potřebujeme neustále přítomnost našeho Pána. On je zdrojem naší radosti i uprostřed starostí.
Přijměme proto dnes s radostí pozdrav našeho Pána, abychom mohli také my pak rozdávat ten Kristův pokoj těm, kteří jsou kolem nás. Buďme lidmi pokoje – tak nejlépe naplníme Kristův odkaz. Pokoj vám!
Phanuel Osweto 19. dubna 2020