Numeri 6, 22–27; Galatským 4, 4–7,
Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Lukáš 2, 15–20
Sestry a bratři v Kristu, milí přátelé,
chci vás všechny i každého zvlášť pozdravit na prahu nového roku 2017. První den roku je významný svým spojením s nejrůznějšími tradicemi. Pro nás je však významný tím, že bilancujeme rok předchozí a soustředíme pak náš pohled do budoucnosti. Dnešek je dnem předsevzetí a plánů. My věřící dobře víme, že správné předsevzetí a určení směru dalšího života může vzejít jen z pravdivého, klidného a věcného poznání předchozího jednání.
Z církevního pohledu Nový rok nějak významný den není. První leden máme v církevním kalendáři označen jako den, kdy si máme připomenout jméno našeho Pána Ježíše Krista. S tímto jménem chceme vstupovat do dalšího období svých životů. Ale do dalšího období vstupuje i země, kde žijeme. Vstupují tedy i problémy a starosti tohoto světa. Tyto starosti rostou každý den, rostou zprávy o násilí, roste sobectví. Rostou také ti, kdo hledají střechu nad hlavou jak kdysi Marie s Josefem v Betlémě. Strach je pořad veliký. A proto se díváme do budoucnosti jako pesimisté s obavami z problémů kolem nás.
Nás však ať dnes inspirují pastýři v našem dnešním evangelním čtení. S nimi se vydejme do dalšího roku svých životů. Tito pastýři se vydali na cestu, kam jim ukázal nebeský anděl. Nebyla to žádná zaručená jistota, co slyšeli. Spasitel v plenkách není ani výhra v loterii, ani zpráva, která by stoprocentně přesvědčila a řešila problémy tohoto světa. Ale víra si vzpomene na žalmistovo „ústy nemluvňat a kojenců… jsi zastavil nepřítele planoucího pomstou…“ Ž 8, 3 A o tuhle víru jde. Ta se chce a má v našem srdci usídlit, růst, zahánět náš strach z problémů tohoto světa. Vlastně teprve když se uprostřed každodenních problémů necháme nasměrovat tímto poselstvím Božího slova, dochází cíle i vánoční evangelium. Potkávají se lidé z různých směrů, pastýři s Marií, Josefem a tím nemluvňátkem. Teprve tady, v tomhle setkání se završuje příběh plný pozemské bídy a prachu i světla nebeské slávy.
Pastýři se vydali na cestu víry jako kdysi Abraham do zaslíbené země. A u betlémských jeslí zjistili, že to nebyla jen bombastická nebeská reklama, ale realita. Ano, zariskovali, vyšli – a zjistili, že se nespletli. Našli toho slibovaného Mesiáše, narodil se Spasitel a zaradovali se. Potom ještě s větší radostí vyřizují ostatním, co se to v tom Betlémě přihodilo: Opravdu se narodil Spasitel, Kristus Pán, Vykupitel celého světa.
Kdo se necítí na pastýře, nemusí jen mlčky stát opodál. Protože je tam místo i pro ty, kteří to pastýřské zvěstování poslouchají: Všichni, kdo to slyšeli, byli překvapeni. Ano, narodil se Spasitel, přišel Bůh k nám … Bůh je blízko, jako Zachránce, záleží Mu na nás. Kdo se takhle nechá překvapit, ten zrovna tak posléze pozná, že dary tohoto Božího Syna jsou ovoce radosti, jsou ovoce pokoje a vysvobození od strachu a starostí.
A pokud si říkáme, no jo, to je všechno pěkné, ale kde je to v tom našem zatraceném světě vidět? Kde se přestalo válčit? Kde se lidi nezklamali ve svých nadějích? Pak se podívejme na Marii: Poslouchala zvěst pastýřů, uchovala vše, co slyšela v srdci. Ano, Betlém se tehdy nestal Božím Královstvím. Ale Marie všechno drží ve svém srdci, protože má naději v tom dítěti, má naději, že přivedla do světa Boží dar. Ano, zatím je to jen malý chlapeček v plenkách, je to však Boží semeno, které vzroste a přinese úrodu. Milovaný syn doroste, a jako Spasitel zasahuje potom na mnoha místech plných lidského neštěstí, strachu či nesvobody.
Marie tu ztělesňuje odpověď církve na Boží překvapení, zaslíbení a dary lásky a radosti. Není hned jasné, co z nich vyroste, ale z Něj se urodí finále vskutku nevídané a neslýchané. Znamením nebeské pravdy pro nás lidi se tehdy stalo všem přítomným novorozeně v plenkách. Kdo kdy přebaloval miminko, ví, že ty plenky odrážejí realitu žití se vším všudy. Takové miminko je realita křehká, ale je to realita. Podle andělů je to ta pravá realita pro náš svět. Pro realitu našich životů. Pro realitu roku 2017. Je to realita lásky, proto je na první pohled tak křehká. Ale je to láska vítězná. Nám se ta realita dnes zhmotní u stolu, kde se rozdává lámané tělo Kristovo a kde dostáváme napít z kalicha Jeho království. Přál bych nám, abychom ty naše dny, které máme před sebou, vyplnili dobrem a nemysleli jen na starosti tohoto světa. Vyplnili Boží láskou, abychom se dělili s přáteli o radost z narozeného Božího Syna, abychom i v tomto roce byli solí a světlem tomuto světu. Amen.
Novoroční kázání v neděli 1. ledna 2017 Phanuel Osweto