První čtení: Deuteronomium 30, 15–20 Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete. Nebudete dlouho živi v zemi, kam přecházíš přes Jordán, abys ji obsadil. Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.
Druhé čtení: Skutky 9, 1–6 Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma. Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“ Saul řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat.“
Evangelium: Jan 16, 25–33 „To vše jsem vám říkal v obrazech. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budu jej zvěstovat přímo. V onen den budete prosit v mém jménu a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; vždyť Otec sám vás miluje, protože vy milujete mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď svět opouštím a navracím se k Otci.“ Jeho učedníci mu řekli: „Nyní mluvíš přímo a bez obrazů. Nyní víme, že víš všecko a že nepotřebuješ, aby ti někdo kladl otázky. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.“ Ježíš jim odpověděl: „Teď věříte? Hle, přichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou. To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“
Milí přátelé,
letos je to přesně 30 let po sametové revoluci. Je to významné výročí, které připomíná významný mezník pro Českou republiku. Dnes si lidé v Česku připomínají, co se stalo před třiceti lety. Sametová revoluce s sebou přinesla nový úsvit lidem v Československu. Studentská demonstrace, která začala několik týdnů před sedmnáctým listopadem, vyvrcholila totálním pádem tehdejšího vládnoucího režimu. Tyto události nepřinesly změnu jen ve věcech svobody vyjadřování, ale také nový vývoj v politickém a náboženském životě tohoto překrásného národa.
Po této revoluci nastala nová éra svobody slova, jaká zde předtím nebyla, přišla také nová éra v politice a náboženství. V tom, jak si moc pamatujeme oběti těchto událostí, naše naděje zůstává vysoká. Díky jejich snahám byla napsána nová kapitola tohoto národa, která přinesla mír, úlevu a stabilitu všem lidem.
Zápas za dosažení změny v českých zemích není ten jediný zápas, který se ve světě odehrál. V mnoha zemích útlak a diktatura pokračuje jako běžná součást života, když někteří lidé u moci jsou stále zkažení, úplatní a selhávají v poskytování dobrého vládnutí lidem jako službě. Jen v posledním měsíci jsme mohli slyšet o politické situaci v různých zemích. V Bolívii musel prezident rezignovat. Opustil svou zemi a šel do mexického azylu. Situaci v Hongkongu kvůli politické nestabilitě popisuje tamní žurnalistka takto: Mrtví na ulicích a novináři v ohrožení. V Chile se zavedl dokonce zákaz nočního vycházení kvůli krvavým nepokojům. Při protestech zemřelo 12 lidí.
Jako křesťané si také připomínáme věřící, kteří obětovali své životy při boji za svobodu vyznání. Během prvního století našeho letopočtu trpěla křesťanská církev některými pamětnými pronásledováními, která jsou zaznamenána v Písmu. V odkazech na životy apoštolů máme začátky tehdejší mladé křesťanské církve.
Jak jsme slyšeli v našem dnešním čtení o Saulovi: Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma. Příběh Saula, pozdějšího apoštola Pavla, ukazuje, že je možné, aby se člověk obrátil, činil pokání a nalezl znovu správnou cestu. Pavel se stal ikonou v historii křesťanské církve. Po setkání se Zmrtvýchvstalým Kristem pochopil, že křesťané nejsou zrádci. Naopak. V nové situaci Bůh Izraele skrze Krista rozšířil své povolání na všechny národy a stal se Bohem všech lidí. Věrnost jedinému Bohu se uskutečňovala právě tak, že nebylo už více zapotřebí rozlišovacích znamení v podobě norem a zachovávání zvláštních pravidel, protože všichni byli povoláni, aby ve své různosti byli součástí jediného Božího lidu, „Boží Církve“ v Kristu.
V našem prvním čtení Mojžíš připomíná, že Bůh položil před nás život a dobro i smrt a zlo, a jsme povzbuzováni, abychom milovali Hospodina, chodili po Jeho cestách a dbali na Jeho přikázání. Dbát na Boží přikázání přináší pochopení významu evangelia.
Ježíš mluví ke svým učedníkům a připravuje je na svůj odchod. Protože dbali na Jeho učení, už pochopili, že On je ta cesta, pravda i život. Jeho učedníci také věděli, že mnozí lidé nepodporují jejich poslání a snad i trošku očekávali pronásledování ze strany svých odpůrců, která měla následovat po Ježíšově odchodu. Ale Ježíš je posiluje ve víře, můžou mít jistotu, že Kristus – ačkoliv odchází – jejich modlitby uslyší.
Podobně i my, sestry a bratři, vnímáme tato slova Kristova jako velkou posilu. Poselství sametové revoluce nás upomíná, že vytrvalost a naděje přináší vítězství. Tak jako lidé z tehdejší Československé republiky tlačili na uskutečnění změny, učedníci také vytrvali navzdory pronásledování až ke zřízení obecné církve. A tak i kdybychom byli denně postaveni před různé starosti, výzva konat dobro a být Panu Bohu věrní zůstává. Jen tímto můžeme dosáhnout vítězství a požehnání v našem životě. Kéž nám k tomu pomáhá všemohoucí Bůh! Amen.
Kázání 17. listopadu 2019 Phanuel Osweto