2 Královská 4, 42–44; Efezským 3, 14–21;
Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Byly blízko židovské svátky velikonoční. Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám. Jan 6, 1–15
Sestry a bratří, pokoj vám!
V evangeliu často čteme na mnoha místech o znameních. Ježíš činil znamení a mnozí, jež je viděli, za Ním proto přicházeli. Někteří byli dokonce přímými svědky toho, jak Ježíš uzdravoval nemocné. Stali se svědky. Něco takového muselo jistě vzbudit všeobecné nadšení a rychle se to mezi lidmi rozneslo. Takový člověk bude určitě dobrý nebo skvělý léčitel a kdo ví, třeba i prorok by to mohl být, Boží vyvolený. Zástup dychtivý po dalších zázračných činech se takovou zvěstí dokonce nechává strhnout. Jde skutečně o značné množství lidí – jen mužů je na pět tisíc, ženy a děti se v to nepočítají. Jde o početný dav, o němž v textu čteme, že za Ním šel, protože uzdravoval. Ani zmínka o tom, že by v Ježíšovi zástupy rozpoznaly někoho víc, než uzdravovatele, činitele mocných divů a pomocníka. Lidé se chovali tak, jako se chovají dnes. Jakmile někam přijde někdo, kdo něčím upoutá, kdo dokonce lidem uleví od bolestí, od problémů, okamžitě má za sebou zástup.
Zástupy, o kterých jsme četli, vedla za Ježíšem nikoli víra, ale zvědavost ohledně zázraků, které činil. My lidé přirozeně toužíme po zázracích; je to prostě v nás. Ježíš se však i přes tyto nízké pohnutky od lidí neodvrací. Tehdy, ani nyní. Je dobrým pastýřem, který své ovce zná a nerozptyluje je. Má s lidmi soucit a má s nimi své velké plány, které se lidskému rozumu mohou někdy jevit jako nesrozumitelné. Chce se jim ještě více přiblížit, chce se jim ukázat i skrze další zázraky uzdravování a nasycení.
Projevuje se zde Ježíšova pastýřská starostlivost o člověka. Péče o nás i ve způsobu napomínání, které je vlídné a laskavě působí na naše srdce. Ježíš se stará o celého člověka, o naši živou duši, o naše tělo. Ježíš nás zná a dobře ví, co potřebujeme. Činí to stále s láskou, kterou je On sám. Připomíná nám to i apoštol Pavel, když se modlí a zdůrazňuje, abychom dobře poznali tohoto Krista.
V příběhu o nasycení Ježíš řekl, aby se zástupy posadily. Potom vzdal díky, směřující k nebeskému Otci, rozdělil chléb a dával ho společně s rybami učedníkům, kteří pak všechen ten zázračný dar a pokrm rozdávali hladovému zástupu. Tímto činem Pán Ježíš rozhodně nechce v první řadě zviditelnit sám sebe. „Nečekám slávu od lidí.“ čteme v Janově evangeliu 5, 41. Přesto tu jde, dle smyslu celého Janova evangelia, o sebezjevení, kterým chce Ježíš ukázat, kým skutečně je. Není však kandidátem na místo krále, nebo prezidenta.
Chce v těch, které Mu Otec svěřil, chce v každém z nás vzbudit touhu po novém životě v plnosti a jednotě s Pánem nebe i země. On sám je dokonalým obrazem Boha Otce, je jeho vtělením a zpřítomněním. Nedělá zázraky pro zázraky, naopak. Činí znamení, která nás mají nasměrovat a přiblížit k Bohu. K Bohu Otci, který na nás čeká. Jde tu o poukaz na Boží jednání. Jde tu o naše osvícení a vybídnutí k zamyšlení nad tím, co si Bůh přeje a jaký smysl má Ježíšovo synovství a poslání.
Všichni toužíme po duchovním pokrmu, po kvalitní výživě pro naše srdce a našeho ducha. Někdy ale na nás, podobně jako na učedníky, přicházejí obavy a strach (Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?). Máme různé starosti: Trápí nás strach z nemoci, ze stáří, ze smrti, strach o práci nebo z problémů v práci, starosti o naše nejbližší, o děti, strach o manželství, míváme materiální starosti. I když to mohou být starosti oprávněné, věřme a mějme na mysli, že Ježíš naše obavy bere vážně, neutíká od nás, nepohrdá námi a ani nás neodsuzuje. On nám rozumí a chápe nás. Právě v těchto chvílích stojí při nás a utěšuje nás. Bůh, který se nám odhalil v Ježíši Kristu, náš Hospodin, nás přijímá takové, jací jsme.
Vždycky u Něj nalezneme východisko. Dává nám pokoj a pomáhá nám nalézat řešení, pevný břeh i správný směr. Jako tehdy, když nasytil množství hladových lidí z mála chlebů a ryb od bezejmenného chlapce, a jako kdysi, když utišil rozbouřené vody a uklidnil vystrašené a pochybující učedníky. Ježíš je tím, který dává chléb našim srdcím a výživu na cestu.
Chlebem pro život věčný je zvěst o obětování Krista. Boží Syn je za nás obětován na dřevě kříže. Vydává svůj život za nás, ale i pro nás. Dává se sám jako duchovní pokrm a Jeho milost je nevyčerpatelná studnice. Nikdo neodejde s prázdnou. Dostanou všichni, kteří za ním s modlitbou jdou. Milost záchrany od hladu a žízně dostáváme zdarma. Nic mimořádného se od nás nečeká. Ježíšovy mocné činy a Ježíšova znamení našim očím a duchu zjevují a odhalují, kým skutečně Ježíš je, jakou mocí vše činí a s jakou láskou a soucitem k nám shlíží Jeho Otec.
Evangelista Jan píše: „Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v Jeho jménu.“ (Jan 20, 30–31) Nepřestávejme v taková znamení věřit. On přišel, abychom měli život v plnosti. Neustávejme v modlitbách o chléb vezdejší i o chléb věčný. Amen.
Kázání 29. července 2018 Phanuel Osweto